Přes Drahotuš do Lipníku [ Turistická trasa ]

Hranice, žel. st. - Velká 3 km - Hrabůvka 5 km - Kunzov 6 km Uhřínov 9,5 km - U Uhřínova, rozc.10,5 km - Pod Drahotuší 13 km - Drahotuš a zpět 13,5 km - Podhoří 14 km - Podhoří, rozc.14,5 km - Jezernice 17 km - Benátky 19 km - Lipník n. B. 20,5 km - Lipník n. B., žel. st. 21,5 km

Malá exkurze do Oderských vrchů nám představí půvabnou, členitou krajinu s řadou zajímavých kulturních i přírodních památek. Jediné větší stoupání je od hrádku Kunzova k Uhřínovu; půjdeme vesměs po dobrých cestách nebo po silnici.
Od železniční stanice Hranice na Moravě (1), kam se z náměstí dostaneme stále k severu ulicemi Zámeckou, Jiráskovou a 1. máje, půjdeme po červené a modré značce Nádražní ulicí ke křižovatce s třídou 1. máje (tady se můžeme na trasu napojit, pokud přijdeme pěšky od náměstí) a dál v přímém směru Máchovou ulicí, potom zahneme vpravo podél Veličky do Vrchlického ulice. Před námi se objeví mohutný viadukt*, po kterém železniční trať překonává mělké, ale široké údolí potoka. Kamenná stavba s 29 polokruhovými oblouky je dlouhá asi 200 metrů. Pochází ze 40. let 19. století a je součástí bývalé Severní dráhy Ferdinandovy, která zahájila provoz v r. 1847. Viadukt je pozoruhodné technické dílo.
Značená cesta pokračuje dál cestou přes louku ke vsi Velká*. Kolem potoka dojdeme k silnici a po ní pokračujeme vlevo vzhůru. Obec se připomíná v r. 1371 jako součást panství Drahotuše. Dochovala se tu pozdně barokní škola z r. 1787. Na návsi, na nejvyšším místě, stojí pseudoslohová kaple Povýšení sv. Kříže (2) z r.1878, před ní dvě lidové plastiky - kamenný krucifix a sv. Jan Nepomucký - na pseudogotických soklech. (Občerstvení: hostinec: ÚT-ČT 16-22, PÁ, SO 16-23, NE 15-21 h.)
Stále po silnici západním okrajem vsi sestoupíme k menšímu potoku, pak mírně stoupáme kolem lesíčku ke vsi Hrabůvka*. Už z dálky vidíme rozlehlý kamenolom, který doslova zlikvidoval kopec severovýchodně od obce. Postupně mineme výsypku, za ní na okraji vesnice jezírko, vzniklé zaplavením části lomu. Dojdeme k rozcestí; asi 20 metrů vlevo při silnici je zajímavá zvonice - lidová stavba se zvonem v dřevěné rozsoše. Naše trasa pokračuje stále po silnici, která za vsí vstoupí do zalesněného údolí Uhřínovského potoka. Zanedlouho nás dovede k pozoruhodné stavbě, která na nás dýchne kouzlem pohádkového světa. Je to zámeček Kunzov** (3), vystavěný v r. 1908 jako napodobenina středověkého hrádku. Jméno dostal podle svého stavebníka A. Kunze, zakladatele továrny na výrobu pump v Hranicích. Zámeček nevelkých rozměrů je obehnán zdí s cimbuřím a kulatými věžemi; impozantním dojmem působí vstupní brána s gotickým obloukem, střežená dvěma sedícími kamennými lvy s erby, nad boční brankou sedí kamenná sova. Na nejvyšším místě areálu při ohradní zdi se vypíná hranolová věž, na fasádě zdobená reliéfy čertů, čaroděje a ježibaby na koštěti. Obdobné reliéfy najdeme i na obytné a hospodářské budově na nádvoří -představují draka a rytíře s erby. Zámeček, který za komunistické éry sloužil jako rekreační zařízení (součást pionýrského tábora), je dnes soukromým majetkem. (Prodán firmě FEMAX).
U Kunzova se značené cesty dělí: červená jde vpravo k Potštátu, my se však přidržíme modré, která pokračuje údolím Uhřínovského potoka kolem rekreačních chat. Asi po kilometru odbočíme vlevo na lesní cestu, která dost prudce stoupá zalesněným svahem, pak se stočí vlevo a okrajem louky nás přivede na širokou cestu, sledující vrchol táhlého hřebene. Pokračujeme po ní vpravo a jen velmi zvolna stoupáme k Uhřínovu.
Cestou se nám otvírají pěkné pohledy na ves i okolní krajinu. Mezi domky, rozloženými ve svahu, dojdeme k silnici a vystoupíme po ní do středu obce. Také Uhřínov* se připomíná mezi obcemi, které byly v letech 1371-1416 součástí drahotušského panství. Pří nevelké návsi stojí drobná kaplička se zvoničkou, před ní kamenný gotizující krucifix. O několik desítek metrů dál nás směrovka upozorňuje na největší místní zvláštnost -tis červený*, chráněnou přírodní památku, který roste v zahradě za domem čp. 2 (4). Je vysoký 14 metrů, jeho stáří se uvádí na 10001et. Podle názoru odborníků však bude skutečný věk stromu o něco nižší.
Za vsí zahneme vlevo na širokou cestu, která vede zprvu ve svahu, pak mohutnou serpentinou obchází zalesněnou boční roklinku a dovede nás na rozcestí turistických cest U Uhřínova (5). Odbočuje tu žlutá spojka do hlubokého údolí Jezernice - naše modrá míří vlevo vzhůru do sedla mezi dvěma zalesněnými vrchy. Mírně stoupáme až k rozcestí tří cest pod kopcem Juračka (589 m), pak začínáme klesat zprvu po široké cestě, pak pěšinou, která nás vede dost prudce dolů stále se zahlubující roklinkou. Sestoupíme až k turistickému rozcestí, ze kterého vede vpravo značená odbočka ke zřícenině hradu Drahotuš (200 m a zpět).
Návštěvník, který se z dostupné literatury mohl dozvědět, že z hradu se dochovaly jen málo zřetelné stopy v terénu, bude překvapen rozlohou i poměrně výraznými zříceninami, které na hradišti nalezne. Hrad Drahotuš** (6) patřil mezi nejstarší na Moravě. Založil jej před rokem 1269 Bohuš z Drahotuš z rodu pánů z Čeblovic. Tento rod systematicky kolonizoval okolní krajinu a osídloval ji německými osadníky. V roce 1371 hrad koupil moravský markrabě Jan Jindřich. Na začátku 15. století se dostal do majetku pánů z Cimburka. Ctibor Tovačovský z Cimburka patřil mezi stoupence husitů. V r. 1423 se však musel vzdát na svém hradě Náměšti přesile Zikmundových vojsk a zavázat se, že přejde na stranu nepřátel husitů a že m.j. vpustí Zikmundovu posádku na hrad Drahotuš. Koncem husitských válek se hradu zmocnil loupežník Boček Puklice z Pozořic, který odtud ohrožoval celé okolí. V r.1447 se Drahotuš vrátila Cimburkům, kteří však o ní nestáli a po třiceti letech prodali sídlo Pernštejnům. Ti ponechali hrad pustý, takže rychle chátral a měnil se v sutiny. - Drahotuš byla typem bergfritového hradu. Její zakladatelé si vybrali ne zrovna ideální polohu na skalnatém ostrohu, který sice k jihu spadá strmými svahy, zato na sever pokračuje stále vzhůru k výšině nad údolím Peklo. Na severu byl proto ostroh oddělen mohutným příkopem, nad nímž stála kulatá věž chránící bránu, následovaly další tři příkopy, na nejjižnější skále se pak zvedal palác. Dochovaly se zbytky základních zdí věže, bašt a hradeb a zejména celá přízemní část trojdílného paláce, který byl do několikametrové výše odkrytý ve dvacátých letech 20. století. - O hradě se vypravují pověsti. Prý byl kdysi zaklet i s hradním pánem a jeho deseti syny. Jejich přízraky pak bloudily ve zříceninách, nakonec je však vysvobodil neohrožený mladík. V jisté době se tu údajně objevoval i ohnivý drak.
Od zřícenin se vrátíme zpět na značenou cestu, přejdeme po můstku přes potůček a pokračujeme podél něj dolů do vsi Podhoří*. Míjíme opravený kostel sv. Havla**, v jádru gotický ze 14. století. Má mírně kónickou věž, na zdi sluneční hodiny a nápis: Smrt jistá - hodina smrti nejistá (7). Alejí sestoupíme na malou svažující se náves k zastávce autobusů. Vesnice se poprvé připomíná v r. 1446. V minulosti tu býval pivovar a ovčárna. V r. 1847 téměř celé Podhoří vyhořelo.
Značka nás vede silničními serpentinami do dolní části vsi, pak zahne vpravo mezi domky a vzápětí vlevo k turistickému rozcestí na křižovatce silnic. Odtud jdeme stále asfaltovou vozovkou k jihu; vpravo míjíme rozlehlý ovocný sad. Asi 800 metrů za vsí značku opustíme a dáme se po široké cestě vlevo k potoku Jezernici. Za ním je půvabný rybník se skupinou budov, mezi nimiž vyniká stará pila. Příjemná cesta po chvíli přejde na pravý břeh potoka a dovede nás k silnici při kraji vsi Jezernice. V přímém směru bychom došli na rozlehlou náves s kostelem sv. Martina, my se však dáme vpravo a po 250 metrech znovu narazíme na modrou značku. Spolu s ní jdeme vlevo podél zbytků náhonu k budově bývalého středověkého mlýna* s pozůstatky původního zařízení (8). Západním okrajem vesnice, připomínané v polovině 14. století jako součást panství Drahotuše, dojdeme k rozcestí. Tady odbočujeme spolu se značkou vpravo a po téměř nepoužívané a neudržované vozovce míříme k jihozápadu. Vlevo se nám postupně odkryje pohled na kamenný viadukt se 42 oblouky, kterým někdejší Severní dráha Ferdinandova překonávala široké údolí potoka Jezernice. Dojdeme k samotám Benátky na potoku Hlásenec, kde zahneme vpravo na cestu sledující trať. Po chvíli uděláme oblouk vpravo, obejdeme bažinatý úsek a vyústíme na silnici. Po mostě přejdeme trať a vstupujeme do města Lipník nad Bečvou***. Dotkneme se centra a stále doprovázeni modrou značkou vystoupáme k žel. stanici. (Bližší popis Lipníku na str. 33-35).

Další doporučené cíle:
Drahotuše* - 3 km záp. od Hranic, malé město (od r. 1408), poprvé připomínané v r. 1277. Zachován bývalý dům českých bratří (čp. 59), renesanční stavba z let 1561 se soudobým reliéfem, renesanční radnice z r. 1552, empírové domy z doby kolem r. 1800, barokní kostel sv. Vavřince z r. 1748 s hodnotným rokokovým zařízením.
Slavíč* - 6 km záp. od Hranic, dochován železniční tunel, který byl údajně vystavěn nad rámec projektu na výslovné přání císaře Ferdinanda, délka 255 m, z provozu vyřazen v r. 1895, kdy jej nahradila kolej vedená přes vesnici. Dnes využíván jako sklad zeleniny.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY

UMÍSTĚNÍ

Typ záznamu: Turistická trasa
AKTUALIZACE: Petr Svoboda (Infomorava.cz) org. 56, 19.08.2003 v 17:01 hodin