Historie penzionu Desná [ Historie (archivní dokument) ]

Centrální hřeben Hrubého Jeseníku téměř v jeho středu protíná na Červenohorském sedle státní silnice, spojující od jihu okresní město Šumperk a městem Jeseník na severu. Tato cesta je současně hranicí mezi horským masívem Keprníku na severozápadě a jihovýchodní skupinou Pradědu. Zatímco na severním úpatí Červenohorského sedla se rozkládá osada Filipovice, na jeho jižním úpatí se nachází dnes již převážně jen rekreační osada Kouty nad Desnou. Místo, které již v 19. století získávalo přes svou malou rozlohu na významu, neboť bylo výchozím místem turistů z vnitrozemí ať již na poutní místo Vřesová studánka(směr Keprník) či na chatu Švýcárnu (směr Praděd). V r. 1890 měla tato osada, původně nazývána také Koutník (německy Winkelsdorf), již 82 domů a 608 obyvatel německé národnosti, 3 třídy základní školy, mlýn, parní pilu a myslivnu. Ideální poloha tohoto místa je přímo předurčovala k vybudování turistického a posléze i rekreačního střediska, kterým dnešní penzion Desná nepochybně je. Chata se nalézá nad osadou Kouty (obr. 1) v malebném lesoparku ve svahu pod Suchou horou (1020 m) v nadmořské výšce 670 m s krásným výhledem na Hrubý Jeseník v partiích od Velkého Klínovce (1164 m) přes Výrovku (1168 m) až po Hřbety (980 m).

První snahy o zbudování chaty lze zaznamenat již před 1. světovou válkou, kdy se toto místo zalíbilo Ottovi Primavesimu, (1968 - 1926), členu významné olomoucké rodiny, který si je vyvolil pro stavbu svého venkovského sídla. Stavbu zadal rodinnému příteli Josefu Hoffmannovi, který ji realizoval v letech 1913 - 15. Na její secesní koncepci (obr. 2) se kromě Otty Primacesiho a jeho manželky podílel též významný secesní vídeňský sochař Anton Hanak.

Jádrem sídla se stala hlavní kompletně dřevěná obytná budova, postavená na kamenné podezdívce, jejíž charakter určovala společenská hala ve zvýšeném přízemí, do níž byl umožněn přístup přímo ze zahrady oboustranným schodištěm. Z haly se pak vystupovalo k obytné části - ložnicím a pokojům pro hosty v patře, a dále k tanečnímu sálu v podkroví. Během 1. světové války se zde s majitelem scházela trojice významnějších umělců - arch. J. Hoffmann, sochař A. Hanak a Gustav Kliment, z jejichž společné práce vzniklo mnoho zajímavých stavebních návrhů a děl. Tato plodná spolupráce však byla přervána rozpadem monarchie a vznikem samostatné ČSR v r. 1918. Nedlouho poté, v r. 1922, jako by se osud sídla ztotožnil s osudem Rakouska-Uherska, když celý objekt hlavní budovy vyhořel a na místě zůstala jen kamenná podezdívka. V té době však Jeseníky již zcela opanoval nový druh rekreační aktivity - organizovaná turistika. V národnostně smíšeném území mladého státu mezi sebou soupeří německé spolky s nově vzniklým ambiciózním Klubem československých turistů (KČST), přesněji, s jeho šumperskou a frývaldovskou župou. Němci, kteří zde měli obrovskou početní převahu, se snaží výrazně prosadit, a tak zakládají tzv. Obecně užitečné družstvo ozdravovny Kouty, které si dalo za úkol postavit pro německé turisty a rekreanty pohostinské zařízení a rozšířit tak počet německých staveb v Jeseníkách. Na stavbu byl vypsán konkurz, jehož vítězem se stal Karl Fischer, který svůj projekt celkem sedmkrát přepracoval na základě připomínek odborných posuzovatelů, univ. profesorů arch. Fanty a arch. Payera z Prahy a prof. Engela ze Šumperka. Svůj úmysl projekt co nejvíce přizpůsobit původní verzi arch. Hoffmanna nicméně údajně dodržel v maximální míře.

Výstavba objektu byla zahájena v květnu 1929, kdy na původních základech staré budovy vyrostla nová ozdravovna, zatímco ostatní domy zůstaly v původní podobě, stejně jako rozsáhlý lesopark o rozloze 8 ha. Za neuvěřitelný jeden rok, 1. května 1930, byla ozdravovna slavnostně dána k užívání veřejnosti. Vybavení chaty bylo na svou dobu skvělé, v přízemí kromě haly byla ještě jídelna, čtenářský a hudební salónek, a v obou poschodích celkem 39 pokojů s 72 lůžky. V podkroví byla, jak bývalo tehdy zvykem, společná ložnice se 16 lůžky. V 30. letech přibyl po úpravách ještě 1 pokoj a podkroví bylo přestavěno na 2 společné noclehárny, čímž se zvětšila lůžková kapacita ozdravovny, již tehdy vybavené ústředním topením, vlastní elektrárnou a rozvody teplé a studené vody, na 86 lůžek v pokojích a 12 lůžek v noclehárnách. K vybavení chaty pak ještě patřilo malé koupaliště dole na potoce, hřiště a tenisový kurt, v zimě cvičné louky pro lyžaře. Takto vybavená chata zaručovala celoroční provoz.

Od počátku přenechávalo družstvo nájemcům - prvním se stal hospodský Lachmann, jenž už měl značné zkušenosti z vedení chaty v Písečné.

Druhá světová válka zcela přerušila rekreační provoz, neboť v chatě byly ubytovány rodiny důstojníků SS ze zničených německých měst. Mnohdy zde pobývaly i významné veličiny nacistické říše. Při své cestě do Karlovy Studánky, která za války sloužila jako ozdravovací středisko pro vysoké důstojníky armády, se zde zastavil v doprovodu K. Henleina dokonce sám Vůdce.

Po roce 1945 přešly všechny německé objekty v Jeseníkách pod národní správu. Chata byla důkladně opravena a v letech 1945-46 se zde rekreovaly děti, navrácené z koncentračních táborů, které sem vysílala Zemská péče o mládež v Brně. Poté chata ještě sloužila jako rekreační zařízení firmy Baťa n. p., stále ještě pod národní správou (obr. 3).

Pod názvem Chata dr. E. Beneše ji od státu převzala Ústřední rada odborů pro odborářskou rekreaci. Ta nechala provést generální opravu, při které bylo vyměněno topení a elektroinstalace a přestavěna kuchyně. Současně byly zrušení lůžkové kapacity na téměř 100 lůžek jen v 1-3 lůžkových pokojích. Nějakou dobu je zotavovna, přejmenována v duchu doby na "Vítězný únor" (obr. 4), i sídlem oblastní správy zotavoven v Jeseníkách, než byla definitivně přemístěna do Karlovic u Vrbna pod Pradědem.

Ke zvýšení komfortu zotavovny došlo při rekonstrukci v letech 1973-74, při které byla poněkud snížena kapacita lůžek (80 hostů), avšak důkladně zrenovována střecha a interiér společenských místností, jež byly současně doplněny novým nábytkem. Ročně se zde rekreovalo kolem 3000 rekreantů tzv. "výběrové rekreace ROH" a zimní pobyt byl doplněn o možnost využití dvou lyžařských vleků na cvičných loukách u chaty.

Po r. 1989 dostává chata nový název "DESNÁ" a 1. 1. 1993 se bývalá Správa zotavoven transformuje do společnosti s r. o. OREA (Odborářská rekreace), která vlastní v Jeseníkách několik dalších objektů (Červenohorské sedlo, Rejvíz, Filipovice a Ramzová). Jako nový ředitel penzionu Desná (obr. 5) nastupuje Alois Tvardek, který společně s jedenáctičlenným personálem zajišťuje veškerý komplex dříve poskytovaných služeb. 71 lůžek je v současné době členěno v 1 - 4lůžkových pokojích s tekoucí teplou i studenou vodou a sociálním zařízením na poschodích. Ve zvýšeném přízemí zůstala prostorná jídelna s 80 místy u stolů, která sousedí s pěkně zařízenou společenskou místností s barem, barevnou televizí a videem (do konce r. 1993 se počítá se zavedením satelitního příjmu). Místnost s kapacitou 60 míst se může lehce malou úpravou změnit v kinosál, současně slouží pro pořádání besed s horskou službou o Jeseníkách a další kulturní využití. Výrazné změny nastaly i ve venkovním vybavení. Pro děti bylo zbudováno dětské hřiště s průlezkami, skluzavkou a houpačkami, pod terasou se buduje malý plavecký bazén, venku byl rovněž instalován betonový stůl pro stolní tenis a pro milovníky tenisu slouží tradiční tenisový kurt. Zimní návštěvník pak zde nalezne veškeré potřeby pro lyžování, sáňkování a ostatní zimní sporty, přičemž může využít obou lyžařských vleků, patřících Ski klubu Šumperk. Současný provoz je celoroční s diferencovanými cenami dle sezóny a poskytuje rovnocenné služby i náhodným zájemcům či průchozím hostům.

Vynikající poloha v centru Jeseníků (přesná adresa: Penzion Desná** OREA s. r. o., 788 12 Kouty nad Desnou) umožňuje zájemcům nepřeberné množství turistických tras, ať již je to tradiční pouť po zelené značce z Koutů přes Švýcárnu na Praděd, či obráceným směrem na Vřesovou studánku, nebo po žluté značce na Červenohorské sedlo, centrum turistiky a lyžování. Pro zájemce o pamětihodnosti lze doporučit návštěvu nejstaršího renesančního zámku v České republice ve Velkých Losinách, či dřevěného kostelíčku v Maršíkově (rarity z r. 1609), nebo vyhřívaného bazénu s minerální vodou opět ve Velkých Losinách či krytého bazénu v České Vsi. Pro motoristy jsou také lehce dosažitelné krápníkové jeskyně na Pomezí nebo skalní jeskyně na Špičáku v Supíkovicích. O dalších možnostech jsou návštěvníci informováni na pravidelných besedách s Horskou službou či přímo ředitelem penzionu, který současně zastává i funkci průvodce a kulturního pracovníka. Penzionu Desná se tak řadí mezi ty horské chyty v Jeseníkách, kterou svou péčí o hosta nespatřují jen v zajištěném ubytování a stravování, ale uspokojí i náročnější zákazníky, hledající klidné prostřední v krásném koutu jesenické přírody.

UMÍSTĚNÍ

AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 49, 13.08.2003 v 08:50 hodin