Mariánská louka [ Přírodní zajímavost ]
Tato rozlehlá louka se rozkládá na ploše 10 ha. Na jihu a východu ji ohraničuje řeka Moravice, na západě a severu vodní náhon 4 m vysoký, kterým se po tři minulá století poháněla kola papírny na Stránce, přebudované na počátku 20. století na knížecí elektrárnu, zrušenou v roce 1950.
Na starých mapách bývá louka označena jako Jízdárna (Reitwiese), protože sloužila knížeti a jeho hostům k projížďkám. Mariánská louka, označená vytesaným názvem na orientačním kameni, se rozkládá severně od hotelu Belaria až k cestě, vedoucí ze Stránky na žimrovickou silnici.
Pěší turisté, vodáci a cykloturisté velmi dobře znají žimrovický splav pod zarostlým svahem Hanuše. Její skála je opředena několika pověstmi o spících rytířích, kteří tu od dob středověku, podobně jako v Blaníku, čekají na zavolání, až bude slezskému lidu nejhůře. Avšak pověsti sem již nikoho nelákají.
Ke splavu přicházejí nebo auty přijížději v létě i v zimě lidé, unavení hlukem, technikou a současným rušným a uspěchaným životem. Po pěšinách přilehlé desetihektarové Mariánské louky se procházejí důchodci i matky s malými dětmi.
Pohled na věnec zalesněných kopců, které se až sto metrů od řečiště zvedají, je nezapomenutelný. Pod sněhem jsou bílé, v létě zbarvené všemi odstíny zeleně a na podzim pestré od javorové žluti až k načervenalé hnědi buků.
Návštěvníci bývají uneseni nádherou hlubokého údolí, trochu připomínajícího Babiččino u Ratibořského zámku. Jednotvárné šumění ze splavu padající vody a vzduch pročištěný listovím stromů působí na unavenou psychiku blahodárně. Pro mnoho lidí jsou procházky po Mariánské louce pravým balzámem na jejich duši.
Na starých mapách bývá louka označena jako Jízdárna (Reitwiese), protože sloužila knížeti a jeho hostům k projížďkám. Mariánská louka, označená vytesaným názvem na orientačním kameni, se rozkládá severně od hotelu Belaria až k cestě, vedoucí ze Stránky na žimrovickou silnici.
Pěší turisté, vodáci a cykloturisté velmi dobře znají žimrovický splav pod zarostlým svahem Hanuše. Její skála je opředena několika pověstmi o spících rytířích, kteří tu od dob středověku, podobně jako v Blaníku, čekají na zavolání, až bude slezskému lidu nejhůře. Avšak pověsti sem již nikoho nelákají.
Ke splavu přicházejí nebo auty přijížději v létě i v zimě lidé, unavení hlukem, technikou a současným rušným a uspěchaným životem. Po pěšinách přilehlé desetihektarové Mariánské louky se procházejí důchodci i matky s malými dětmi.
Pohled na věnec zalesněných kopců, které se až sto metrů od řečiště zvedají, je nezapomenutelný. Pod sněhem jsou bílé, v létě zbarvené všemi odstíny zeleně a na podzim pestré od javorové žluti až k načervenalé hnědi buků.
Návštěvníci bývají uneseni nádherou hlubokého údolí, trochu připomínajícího Babiččino u Ratibořského zámku. Jednotvárné šumění ze splavu padající vody a vzduch pročištěný listovím stromů působí na unavenou psychiku blahodárně. Pro mnoho lidí jsou procházky po Mariánské louce pravým balzámem na jejich duši.
UMÍSTĚNÍ
- Území obce: Hradec nad Moravicí
- Správní obvod 2: Opava
- Správní obvod 3: Opava
- Území NUTS 4: Okres Opava
- Území NUTS 3: Moravskoslezský kraj
- Území NUTS 2: Moravsko-Slezsko
- Turistická oblast: 41 Opavské Slezsko
- Turistický region: Severní Morava a Slezsko
Typ záznamu: Přírodní zajímavost
AKTUALIZACE: David Mužík (Infomorava.cz) org. 56, 10.02.2003 v 14:28 hodin