FERDINAND VENCÍK [ Osobnost ]

Ferdinand VENCLÍK se těšil lásce a vážnosti u všeho občanstva města Kojetína i Tovačova. Narodil se 3. května 1866 v Tovačově, působil jako učitel v Kojetíně, kde také 20. července 1942 zemřel. Ještě za života mu bylo uděleno čestné občanství města Kojetína za mimořádnou práci, kterou pro město Kojetín vykonal. Muzejnímu spolku v Tovačově věnoval svou vzpomínku: V tobě stála má rodná kolébka, ve které mne kolébala má matička. V tobě jsem prožil

svá dětská léta, v tobě jsem navštěvoval školu, do tvých zdí jsem se rád vracíval za svých studií na prázdniny. K tobě jsem se rád vracíval i v dospělém věku jako ke své rodné matce, kterou nevýslovně miluji. a jak by neměl býti tak vroucím tento cit rodné příslušnosti k tobě, ty rodný kraji, ty drahý Tovačove, když, abych tak užil slov Písma, nejsi ty nejmenší mezi městy hanáckými ani svou historií ani svou krásou. Nuže pohlédněme jen tak letmo do bohaté tvé historie a dotkněme se jenom zběžně aspoň některých jejích význačných momentů. Pan F. Venclík vzpomíná významných osobností, které z Tovačova vzešly stejně jako událostí, jež Tovačov poznamenaly. Vzpomíná na domy, stromy, kroje, obyčeje, které nenávratně zmizely. Moderní překotný život nezná citlivosti ani sentimentality. a všechno by nám pohltil a zavalil beze stopy, kdyby nebylo institucí, které buď na podkladě zákonitém nebo z dobré vůle a ochoty vzaly si za povinnost zachránit nám a věkům budoucím, co ještě se zachránit dá z toho, co vybudovala minulost. Dílo vámi započaté (věnuje svá slova pracovníkům muzejního spolku) nemůže už v budoucnu zaniknout. Práce, kterou jste dodnes vykonali, je úctyhodná. Vytrvá-li se na cestě započaté, bude vybudováno v Tovačově dílo, které bude budovatelům k radosti a odměnou za jejich práci, našemu krásnému městu ke cti a všem návštěvníkům k potěšení. Ať žije, vzrůstá a vzkvétá muzeum tovačovské!