SLAVICKÝ Klement [ Osobnost ]

Hudební rod Slavických má své kořeny na Moravě. V Tovačově se 22. září 1910 narodil Klement Slavický. Vyrůstal v prostředí prosyceném hudbou: otec, Janáčkův žák na varhanické škole v Brně, byl varhaníkem, sbormistrem a houslařem.

Hudební vkus budoucího skladatele se tříbil od dětství doma, v kostele, ve škole. Prvním velikým uměleckým a osudovým zážitkem bylo poznání hudby Josefa Suka. Od prvního seznámení s jeho skladbami měl Klement Slavický jedinou touhu: dostat se do Sukovy blízkosti, stát se jeho žákem. Přání se mu splnilo až po letech. V roce 1927 byl přijat na pražskou konservatoř, kde studoval skladbu, dirigování, hru na klavír a na violu. Z těchto let se datují jeho první velké skladby: Fantazie pro orchestr se sólovým klavírem (1931), I. smyčcový kvartet (1932).

Po absolvování studií byl k Slavický zaměstnán v rozhlase jako hudební režisér a dirigent. Paralelně vznikají další kompozice: Dechové trio (1937), I. symfonieta (1940), Zpěv rodné země (1942). Po válce se autor vrací k tíživé minulosti mužským dvojsborem Lidice, komponuje zároveň virtuozní Tři skladby pro klavír. Přelom v jeho životě nastává v roce 1951, kdy musí opustit své místo v rozhlase, po odmítnutí členství v KSČ je vyloučen ze Svazu československých skladatelů a na čas izolován od hudebního života. Vynikající v řetězu skladeb vzniklých v tomto období (najdete je v síni k Slavického v místním zámku) je klavírní sonáta Zamyšlení nad životem (1958). Sonata Přátelství pro housle a klavír je věnována památce A. Schweitzera, 40. výročí vzniku OSN je připsána IV. symfonieta (1984) s názvem "Pax hominibus in universo urbi". K. Slavickému za ni byla udělena zlatá pamětní medaile OSN. S obnovenou tvůrčí i organizační energií se Klement Slavický začleňuje do veřejného života po listopadu 1989.

Žil a tvořil v Praze, zemřel 4. září 1999.