Jeníkovice [ Město nebo obec ]

Poprvé se připomínají roku 1227, kdy patřily Kojatovi z Hrabišic. Tehdy zde stála také tvrz. Původní název zněl Něnkovice, podle rodu Něnkovských z Něnkovic, kteří zde sídlili v 15. století. Název byl později změněn na Jankovice. Toto jméno nesly až do roku 1648, kdy byl opět změněn na dnešní Jeníkovice.
V polovině 17. století byly připojeny k pardubickému panství. Jeníkovice se sestávají ze dvou částí: Staré Jeníkovice na návrší kolem bývalé tvrze a Nové Jeníkovice, které vznikly z poplužního dvora. Těmto dvěma částem se také říkalo Přední a Zadní Jezevce. K místu nazývanému Jezevčí plac se váže taky zajímavá pověst.
Český král Václav I. stejně jako mnoho panovníků před ním i po něm miloval lov. Jednou přijel za touto zálibou i do rozlehlých městeckých lesů. Lovilo se mnoho druhů zvěře a nakonec byl uspořádán i hon na jezevce. Jezevec miluje hrabání, a tak se vyhýbá místům podmáčeným a jílovité půdě. Proto si zamiloval Jeníkovickou stráň, kde si ve zvětrávající a drolící se opuce mohl vybudovat svoje doupě. Zkušení honci o tomto podzemním hradě jezevčího samotáře dobře věděli. Jezevci jsou totiž pověstní tím, že jejich doupata jsou velmi hluboká a vede k nim spousta chodeb. Jezevec je chytrý a pro případ nouze má další únikové východy. Není lehké ho chytit. Stačí, když se některý z východů opomene pohlídat. Honcům se nakonec jezevce podařilo pomocí psů vyštvat a lapit.
Po té se oddali zaslouženému odpočinku. Bylo krásné počasí, okolní krajina byla milá a potěšením pro oko. Králův sluha si na slunné stráni napůl pro sebe povzdechl, jak by se mu v této krajině líbilo žít. Václav I. byl dobrotivý a přející a kromě toho spokojený po úspěšném lovu. Svému věrnému sluhovi přání jeho srdce vyplnil. Daroval mu ono místo nazývané Jezevčí plac i s okolím. Ten tu pak prý vysadil vesnici a vybudoval tvrz. Tak podle pověsti vzniky Jeníkovice.