Historie obce Náměšť na Hané [ Historie (archivní dokument) ]

Krajina v místech dnešní Náměště na Hané byla poměrně velmi hustě osídlena již v pravěku. Z téměř každého pravěkého období (starší, mladší, pozdní doba kamenná, doba bronzová, doba železná) se zde našly zbytky pobytu pravěkých lidí.

Nejdůležitější pravěká lokalita na Náměšťsku neleží přímo ve vesnici, ale na kopci Rmíz vypínajícím se nad Terezským (Laškovským) údolím. Je to eneolitické výšinné sídliště lidu kultury nálevkovitých pohárů (2.polovina 4.tisíciletí před Kristem), později lidu kultury kanelované (1.polovina 1.tisíciletí př.Kristem). Jedná se o jedno z nejvýznamnějších výšinných sídlišť pozdní doby kamenné ve střední Evropě.

Další pozoruhodnou pravěkou lokalitou, dnes zčásti zastavěnou, je trať Valník. Na Valníku se našly téměř všechny známé moravské kultury jdoucí až do slovanského osídlení doby hradištní. Z doby římské máme v Náměšti doloženy nálezy římských mincí císaře Marka Aurelia (161-180 po Kristu) a Filipa Araba (244-249 po Kristu). Příchod prvních Slovanů na naše území někdy počátkem 6.století ovlivnil zdejší osídlení již trvale. V Náměšti je přítomnost prvních Slovanů zachycena nálezy z výše zmíněného Valníku.

PÍSEMNÉ PRAMENY

První písemná zmínka o Náměšti vůbec je uvedena v seznamu asi 200 vesnic patřících kostelům moravské církve z roku 1141. Tato tzv. Zdíkova listina uvádí Náměšť dokonce hned dvakrát: poprvé mezi vesnicemi patřícími olomouckému kostelu sv. Petra (dnes se tato zpráva považuje za informaci o budoucí vsi Biskupství), podruhé mezi majetky olomouckého kostela sv. Václava, z něhož vyplývá, že kníže Svatopluk koupil v Náměšti dvorec od jakéhosi Čistomíra a poté ho hned daroval kostelu sv. Václava . Podle doby vlády knížete Svatopluka v olomouckém údělu lze jeho transakci s Čistomírem zařadit k letům 1104-1107.

Po první zmínce z roku 1141 Náměšť mizí na dlouhých sto let z písemných pramenů a objevuje se opět v době, kdy nad Náměští vládnou páni erbu rozletité střely - ŠVÁBENICOVÉ. Všebor I. Z Náměště byl nejschopnějším a nejúspěšnějším Švábenicem vlastnícím náměšťské panství - jemu je některými historiky připisována i stavba náměšťského hradu.

POVÝŠENÍ NÁMĚŠTĚ NA MĚSTEČKO

Přesto povýšení Náměště z obyčejné vesnice na městečko trhovní nedosáhl Všebor I., ale až Milíč III. z Náměště, v roce 1318 brněnský a znojemský komorník. Velká přízeň krále Jana Lucemburského jeho osobě se projevila v roce 1319, kdy král povýšil ves Náměšť na městečko trhovní s jedním týdenním trhem každý čtvrtek (...Wierny Náss Milj Milisk z Namiesstie ... ta řzečzena Wes Geho Namiesst, w Miestecžko Trhownj Obraczena, přzewedena a Zmieniena byla ... aby tu každy Cžtwrtek, na Wssaky Teyden Vstawicznie a Wiecznie Trh bywal...). Tato pro dějiny Náměště na Hané jedinečná listina je sice známa pouze z opisu z 18.století a originál musel být psán latinsky, ale nelze nijak prokázat, že se jedná o falzum.

Povýšením na městečko se Náměšť stala centrem svého okolí. Z jejího blízkého regionu byly pouze Kralice na Hané (městečkem poprvé 1316) jmenovány dřív. Ostatní jsou uváděny daleko později. To jednoznačně ukazuje, že význam Náměště byl ve 14. století i později daleko větší než dnes. Náměšť jako místo konání týdenních trhů se zákonitě stala svým postavením nadřazenou nad okolními vesnicemi, které to právo neměly.

Po smrti Milíče III. nastala krize náměšťské větve Švábeniců. Náměšť byla rozdělena mezi několik jejích členů, majetky zde měla i drnovická větev rodu. Nakonec Milota z Náměště skoupil všechny majetky svých příbuzných v Náměšti a v roce 1366 Náměšť prodal za 1200 hřiven pražských grošů markraběti Janu Jindřichovi Lucemburskému.

Švábenicové jako rod jsou vůbec nejvýznamnějšími majiteli Náměště v celých jejích dějinách. Nikdy později již nikdo z náměšťských vlastníků nestál tak vysoko ve společenské hierarchii (snad vyjma Harrachů). Povýšení Náměště na městečko roku 1319 je nejdůležitějším privilegiem celých náměšťských dějin. Osobnosti typu Milíče II., Všebora I. A Milíče III. z Náměště bude Náměšť mezi svými následujícími majiteli těžko hledat.

NÁMĚŠŤ V DOBĚ HRABAT HARRACHŮ

Roku 1726 byla Náměšť prodána Aloisi Tomáši Raimundovi hraběti z Harrachu za 93000 zlatých a 100 dukátů. Spojení osudů panství s rodem říšských hrabat z Harrachu na 52 let se ukázalo jako šťastné pro obě strany. Harrachové svým textilním podnikáním přinesli do Náměště mnoho pracovních příležitostí a stavbou nového zámku po sobě zanechali stopu nesmazatelnou.

Harrachové, mající ve znaku na červeném poli tři stříbrná pštrosí pera zastrčená ve zlaté kouli, patřili ve své době k velmi významným rodům v říši, neboť často působili ve vysokých diplomatických a vojenských funkcích Habsburků. Také nový náměšťský majitel Alois Tomáš Raimund hrabě Harrach (7.3.1669-8.11.1743) pobýval se svým otcem jako diplomat ve Španělsku, v roce 1697 obdržel řád Zlatého rouna, o rok později hodnost císařského tajného rady a v roce 1715 byl jmenován do čela dolnorakouské vlády jako zemský maršálek. Za Aloise Tomáše Raimunda procházelo panství řadou reforem. Jednou z hlavních byl hromadný emfyteutický výkup poddaných, datovaný rokem 1737.

Ještě za svého života postoupil Alois Tomáš Raimund hrabě Harrach v dubnu 1740 náměšťské panství jednomu ze svých 15 dětí, Ferdinandu Bonaventurovi hraběti Harrachovi, který již v březnu 1740 zakoupil blízký ludéřovský statek (vsi Ludéřov a Střížov). Tak došlo k zvětšení náměšťského panství, které se od té doby skládalo z městečka Náměště a vsí Biskupství, Ludéřova a Střížova.

Rovněž Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach (11.4.1708-30.1.1778) absolvoval politickou kariéru . Byl císařským zplnomocněným ministrem při mírovém kongresu v Brodě, pak v letech 1747-1750 milánským gubernátorem a od roku 1751 prezidentem říšské dvorské rady. Zároveň byl císařským tajným radou a rytířem Zlatého rouna. Jeho náměšťští poddaní museli v roce 1741 pracovat v důsledku války o rakouské dědictví v Olomouci na stavbě městského opevnění a dodat do Olomouce 200 kusů tvrdého dřeva na palisády, haluze k pletení šancovních košů a 200 sáhů dřeva na pálení cihel.

V roce 1745 získal Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach od své nevlastní matky janovické panství, na kterém již v následujícím roce založil známou textilní manufakturu . Z důvodu nové úpravy půdy se pak rozhodl dát zmapovat svá nová panství. Tento úkol svěřil v roce 1746 švýcarskému inženýru Josefu Surgantovi. Josef Surgant vyhotovil bohatě zdobenou generální mapu panství pro vlastní potřebu hraběte Harracha, která se dodnes dochovala, a dále konceptní mapy pro praktickou potřebu správy panství. Pozoruhodné na Surgantově mapě je vyznačení šibenice, nacházející se v jižním cípu lesa Hrad vedle trati označené Na šibenici.

Uměnímilovný harrachovský správce náměšťského panství Jan Josef Erben nechal v roce 1749 na své náklady vytvořit sochu sv. Jana Nepomuckého, a to v dílně předního moravského sochaře Jiřího Antonína Heinze. Barokní socha sv. Jana Nepomuckého stávala původně u zámecké zahrady před branou pro povozy, později byla přestěhována blíže k mostu, kde je umístěna dodnes.

Druhá náměšťská socha Panny Marie Immaculaty, stojící dnes na náměstí, byla původně součástí souboru soch u kláštera na Hradisku, odkud byla roku 1795 převezena do Náměště.

NÁMĚŠŤ V DOBĚ SEDMILETÉ VÁLKY

Sedmiletá válka (1756-1763) mezi císařovnou Marií Terezií a pruským králem Bedřichem II.Velikým se dotkla Náměště v roce 1758, kdy Bedřich II. Obléhal Olomouc. Bedřich II., jenž měl svůj hlavní stan v nedalekých Smržicích, byl ohrožován vojáky generála Laudona ze směru od Konice. Generál Laudon poslal 8.května 1758 100 husarů a 200 Chorvatů, aby obsadili Náměšť. Asi se jim to nepovedlo nebo byli odraženi, neboť 13.května vydal generál Laudon rozkaz znovu obsadit Náměšť a vrazit tak klín mezi pruské smržické a litovelské ležení. Pruský král nemohl takový záměr strpět, a proto v noci z 21. na 22.května vyrazil ze svého ležení s cílem generála Laudona zničit. Pruští generálové Puttkammer a Geist měli obsadit Čechy pod Kosířem a Náměšť, což se jim bez boje podařilo, protože rakouské vojsko se již předtím stáhlo. Dne 22.května 1758 bylo v Olomouci zjištěno, že Prusové loupí ve vsi u Náměště (patrně v Loučanech). Plukovník Esterházy s 200 husary jim vyjel naproti a kořist jim sebral. Husaři přitom zabili 10 Prusů a ustoupili teprve tehdy, když se od Slatinic blížilo Prusům na pomoc šest švadron jízdního vojska.

Když skončila válečná vřava, začal Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach stavět svůj velkolepý náměšťský zámek v místě zvaném na Hradě poblíž zříceniny starého hradu a zámecké kaple sv. Trojice. Pro tento nový zámek se vžilo označení Horní zámek, pro starý zámek dole ve vesnici Dolní zámek. Podle dnes nezvěstného rukopisu náměšťského správce Bruna Seitse se začalo se stavbou Horního zámku 1.března 1766. Harrachové si v zámku chtěli vytvořit své letní sídlo. Zámek vznikl přepracováním francouzských vzorů, zesílených vlivem moravského baroka. Má typickou čtyřkřídlou dispozici kolem nádvoří. Současně se zámkem vznikl kruhový park, v jehož středu je zámek situován a z něhož vycházejí čtyři cesty lemované lipovým stromořadím do všech světových stran. Tak je zámek zasazen do ojedinělé parkové a komunikační polohy, která nejvíce vynikne při pohledu z ptačí perspektivy.

Zatímco jedno panské sídlo vznikalo, druhé, Dolní zámek, postupně měnilo svou funkci. Ferdinand Bonaventura hrabě Harrach se rozhodl rozšířit svou tkalcovskou výrobu i do Náměště a zřídit zde manufakturu, kterou umístil do Dolního zámku. Náměšťská manufaktura byla založena v letech 1767-1768 a po třináct let, až do roku 1780, plně pracovala. Prvními pracovníky manufaktury byli tkalci z Janovic, které sem hrabě Harrach poslal, aby začali s výrobou lněných tkanin. Stejně jako v Janovicích pro ně nechal vystavět domky, které v počtu 17 vytvořily půlkruh kolem Horního zámku. Zároveň bylo postaveno bělidlo, na němž zpočátku pracovali janovičtí odborníci, neboť v Náměšti pro tuto práci nebyli poddaní zaučeni. Pro ně bylo nutno pořádat kurzy, na kterých se učili správně příst len a vlnu. Manufaktura v Náměšti se slibně rozvíjela, neboť již v roce 1771 byl počet stavů z původních 16 zvýšen na 44. Tkalcům se zpočátku dařilo dobře, protože hrabě Harrach jim nechal vystavět již zmíněných 17 domků, zakoupil jim do dílen nástroje, které tkalci spláceli, platili rovněž činži z pozemků a reluici robot.

Po smrti Ferdinanda Bonaventury hraběte Harracha byl provoz manufaktury zastaven a její zařízení roku 1781 prodáno v dražbě. Rozlehlé statky svého otce zdědila jeho jediná žijící dcera Marie Růžena hraběnka Harrachová (25.11.1758-31.3.1814) od roku 1777 provdaná za Josefa hraběte Kinského.

KINŠTÍ - NOVÁ VRCHNOST V NÁMĚŠTI

Nová náměšťská vrchnost - Kinští (znaku tří stříbrných vlčích zubů na červeném štítě, nad nímž byla knížecí koruna) - byla stejně jako Harrachové jednou z nejpřednějších rodin v říši. Josef hrabě Kinský (12.1.1751-14.8.1798) se dokonce po smrti svého otce stal v roce 1792 knížetem a hlavou celé rozvětvené rodiny. Nikdy předtím, ale ani potom, již Náměšť jako svou vrchnost neměla člověka s knížecím titulem, neboť jeho nástupce v Náměšti, druhorozený syn František Josef Kinský, byl jen hrabětem (knížecí linie rodu totiž šla dál po prvorozeném synovi Josefa knížete Kinského Ferdinandovi Kinském).

Marie Růžena kněžna Kinská v roce 1792 přidělila zdarma půdu bezzemků, kteří se na ní usadili, postavili si obydlí a začali zde hospodařit. Vznikla tak raabizační obec nazvaná Nové Dvory (Neuhof, Familienhof) . V roce 1792 se na Nových Dvorech uvádělo 18 domovních čísel, z nichž první dvě patřila vrchnostenskému dvoru a hájovně, zbývající novým osadníkům.

Dekrety pro příděl půdy byly vydány 31.března 1792. Každý familiant dostal 12 měřic pole a 500 čtverečných sáhů na stavbu domu a hospodářských budov. Familiantská usedlost se nesměla dělit. Nedostál-li familiant svým povinnostem, mohla vrchnost po soudním odhadu stavení prodat.

Z roku 1793 máme informaci o počtu domů v Náměšti 74, Biskupství 54 a o počtu obyvatel v Náměšti 640 a Biskupství 470.

Dne 16. května 1795 potvrdil císař František II. Náměšti dva výroční trhy, které jí udělil již císař Leopold I. Zároveň císař povolil Náměšti dva trhy nové. Náměšť od té doby mohla pořádat čtyři trhy ročně.

Na počátku 19.století byla dotvořena dominanta Náměště, když poblíž Horního zámku a kaple sv. Trojice vznikl dřevěný větrný mlýn. V roce 1812 se na výslovné přání Marie Růženy kněžny Kinské odstěhovali domkáři z levého břehu Sumice na pravý pod bývalý hrad, kde jim byly bezplatně vystavěny domky. Tato část Náměště se dodnes nazývá Kapounov, snad podle jména prvního domkáře zde usídleného.

Po smrti Marie Růženy kněžny Kinské zdědil polovinu panství František Josef hrabě Kinský (22.3.1784-17.11.1823) a druhou polovinu vykoupil od ostatních tří dědiců. František Josef hrabě Kinský zemřel v mladém věku v Uhrách. Jeho manželka Terezie hraběnka Kinská, rozená hraběnka z Vrbna (13.9.1789-12.12.1874) se musela postarat o pět potomků.

Náměšťské panství zdědil po otci nezletilý Dominik hrabě Kinský (6.8.1810-27.2.1875), za něj však řídila panství jeho matka, která je uchována v paměti lidu jako podporovatelka a ochranitelka chudiny. Terezie hraběnka Kinská nechala v roce 1834 opravit zámeckou kapli a pořídit v ní mozaikovou dlažbu. Za doby této nesmírně oblíbené hraběnky bývaly v zámecké kapli sv.Trojice denně bohoslužby a každoročně se pořádaly průvody z farního kostela do zámecké kaple na den sv. Šebestiána a sv. Floriána.

NÁMĚŠŤ PO ROCE 1848

Revolučním rokem 1848 bylo zrušeno poddanství a robota, zanikly vrchnostenské úřady, a tím i vláda Kinských nad jejich panstvím. Obce Náměšť, Biskupství, Ludéřov a Střížov byly roku 1850 začleněny do soudního okresu olomouckého a Kinským zůstal pouze náměšťsko-ludéřovský velkostatek. Po roce 1850 převzal správu obce volený obecní výbor, z něhož třetinu členů tvořilo obecní představenstvo v čele se starostou obce.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.namestnahane.cz
AKTUALIZACE: Markéta Mácová org. 56, 04.12.2002 v 08:06 hodin