Historie obce Hrádek [ Historie (archivní dokument) ]

Prapůvod Hrádku sahá do období první poloviny 12. století. Tehdy vedla jablunkovským průsmykem stará kupecká stezka, zvaná měděná. Historikové předpokládají, že pravděpodobně v místech dnešního Hrádku byl u této cesty kolem roku 1119 založen menší hrádek, který byl součásti linie tzv. varovných hradů. Kolem této pevnůstky, jejímž úkolem bylo varovat knížete před vpádem Uhrů se začali usazovat první osadníci. Postupně vznikala malá vesnička jménem Jablunkov.
V polovině patnáctého století (1447) byl hrad včetně přilehlé vesnice s kostelem nájezdem Uhrů srovnán se zemí. Po této události bylo založeno nové sídlo v místě dnešního Jablunkova a na troskách vypálené vsi znovu povstala osada, tzv. Starý Jablunkov. Bylo to období vlády Těšínského knížete Kazimíra, který byl sice leníkem českého krále, vládl však na tomto území zcela samostatně.
První písemná zmínka o obci, nesoucí již označení Hrádek je až z roku 1577. V této písemnosti je pojmenováno tehdejších čtrnáct zemědělských usedlostí.
Téměř po sto létech, v roce 1653 úmrtím kněžny Alžběty Lukrécie skončilo dědičné léno těšínské větve dynastie Piastů a celé území knížectví, tedy i Hrádku, připadlo rakouským Habsburkům, kteří byli v té době českými panovníky.

Období Rakousko-Uherska
Od konce 18. do poloviny 19. století se začal Hrádek významněji rozvíjet. V té době zde žilo téměř 900 obyvatel, zabývajících se v drtivé většině zemědělstvím. Výstavba nové císařské silnice kolem roku 1780 a přibližně o sto let později košicko-bohumínské železniční tratě vytvářela nové pracovní příležitosti a napomáhala tak dalšímu rozvoji obce.
Počínaje rokem 1843 se situace obrátila. Opakované neúrody, dobytčí mor, záplavy, nedostatek potravin a epidemické choroby, jenž postihly všechny sociální kategorie bez rozdílu, měly za následek téměř desetiprocentní úbytek obyvatel.
Další etapa vývoje Hrádku nastala po roce 1880, poté, co se na několika místech začal ve velkém těžit kámen. Z tohoto důvodu se v obci usadilo několik italských kamenických mistrů, kteří tak zpestřili do té doby jednolitou komunitu občanů, hlásících se k polské národnosti. Práce v kamenolomech přerušila první světová válka (1914-1918), která měla za následek rozpad Rakousko-uherské monarchie a vznik samostatného Československa.

První republika
Po válce nově utvořené státy Československo a Polsko při vyjasňování svých hranic vstoupily do sporu o území Těšínska. Spor byl velmi ostrý, mezi Hrádkem a Bystřicí došlo dokonce k vojenské potyčce. Východiskem z této situace mělo být připravované referendum, k němuž nakonec nedošlo. Obě vlády se dohodly na rozdělení sporného území za účasti mezinárodní rozhraničovací komise. Bylo rozhodnuto, že hranice povede po hřebeni čantoryjského hřbetu. Od té doby se stala naše obec s definitivní platností součásti Země moravskoslezské v rámci Česko-slovenské republiky.
Teprve po těchto událostech přišlo do jablunkovského regionu mnoho českých státních úředníků, které je možno považovat za základní kámen rodící se české pospolitosti. Bylo to velmi nešťastné období, kdy se prostí obyvatelé často stávali na základě odlišné národnosti nesmiřitelnými nepřáteli.
V první polovině počet obyvatel české národnosti v Hrádku natolik vzrostl, že vznikla potřeba postavit českou školu. Ta byla dokončena koncem roku 1926.
Koncem dvacátých let, hlavně díky mohutnému rozvoji Třineckých železáren, hrádecké rodiny povětšině prosperovaly. Naopak, třicátá léta, vlivem celosvětové hospodářské krize a nepochybně také rostoucí agresivity nacistického Německa, patří k těm nejméně radostným.

Druhá světová válka
V předvečer největší katastrofy lidstva jakou byla bezesporu druhá světová válka, v důsledku Mnichovské dohody vstoupily na naše území polská vojska a celá jižní část Těšínska, přisouzená po roce 1920 Československu se stala na jedenáct měsíců součásti polského státu. Někteří představitelé české menšiny proto z Hrádku uprchli a byla také uzavřena česká škola.
Polskou okupaci záhy vystřídala okupace německá. Lidé měli být rychle zgermanizováni. Na úřadech a ve školách se smělo mluvit pouze německy. Každý, kdo nepodepsal tzv. volkslistu, nebo-li slezskou národnost, která byla jakousi formou německého občanství byl velmi perzekuován. 60 % občanů Hrádku tento dokument podepsalo. Ze začátku se to některým zdálo být výhodné, zvláště když takto dostávali potravinové lístky navíc. Když však záhy museli otcové rodin narukovat do německé armády a odjet na frontu, ukázalo se jaký podvod byl na nich spáchán.
Přestože Hrádek nebyl za války vhodným místem partyzánského odboje, někteří občané, zvláště z osady Grúň i jiných okrajových části obce partyzány podporovali
a v některých případech i ukrývali.
První sovětští vojáci 67. střeleckého sboru generála Šmigy vstoupili na území obce dne 3. května 1945. Němci se z Hrádku vypařili již několik dnů předem. Válka skončila.

Komunistická éra
Po válce se celý národ vzpamatovával z prožitého utrpení. Díky Bohu byl Hrádek ušetřen od hrůz válečného běsnění, nicméně řada hrádečanů se z fronty
a koncentračních táborů nevrátila. Prchající německá vojska zanechala za sebou rozbité železniční koleje a zničené mosty. Potraviny byly na příděl a nebylo jich mnoho. Přesto, dle vyprávění pamětníků, nadšení a radost obyvatelstva neznaly mezí.
I když se pomalu začala projevovat konsolidace veřejného života, bylo jasné, že do předválečných starých kolejí se vývoj ubírat nebude. Zejména je vidět vzrůstající vliv komunistické strany.
Významná událost nastala v roce 1947, kdy byl v téměř celé obci rozveden elektrický proud.
Po únorovém převratu v roce 1948 členové KSČ téměř okamžitě uchopili samosprávu obce pevně do svých rukou. Pod pláštíkem Národní fronty nastává totalita se všemi důsledky.
Pětileté plány, všudypřítomné akce Z, peněžní reforma 1.6.1953, násilný vznik JZD, stoprocentní účast ve volbách, lampiónové průvody, aj.
Není však poctivé hodnotit veškerou činnost této éry zcela negativně. Je třeba připomenout velké budovatelské úsilí v druhé polovině padesátých let, kdy byl postaven most přes Olzu, budova MNV(nyní požární zbrojnice), spousta rodinných domků a přiléhajících místních komunikací.
Na rozkvětu byl kulturní a společenský život, byť často poznamenán komunistickou propagandou. Přednášky, výstavy, představení ochotnických divadel byly pořádány s železnou pravidelností. Lidé žili více otevřeným způsobem života, sdružovali se v mnoha dobrovolných spolcích a organizacích. Dlouholetým předsedou MNV i celé řady dalších místních organizací byl Jaroslav Kuranda. Veškerá veřejná činnost se však mohla rozvíjet pouze s požehnáním komunistické strany.
Další vlna výstavby pokračovala v sedmdesátých létech, kdy byla zahájena stavba samoobsluhy, budovy čekárny ČSD, sportovního areálu. Byl vybudován obecní vodovod, veřejné osvětlení a další. A znovu je tato aktivita doprovázena masivní výstavbou rodinných domků hlavně v části Záplotí. V uplynulých třiceti létech jich v obci přibylo téměř 200, tj. polovina všech dnešních trvale obydlených bytů.
Poslední čtvrtina období budování socialismu znamená konec samostatnosti Hrádku. 1.1.1980 je obec přes silný nesouhlas obyvatel připojena k Jablunkovu a nastává desetileté období hospodářské a kulturní stagnace naší vesnice.

Současnost
Pád totalitního režimu po tzv. sametové revoluci v listopadu 1989 znamenal pro další vývoj Hrádku významný obrat k lepšímu. Jako hlavní pozitivum se dá označit zastavení procesu postupného splynutí obce s Jablunkovem. Nově vzniklé hnutí, Občanské forum, ze všeho nejdřív řešilo otázku osamostatnění obce. Již za tři měsíce se občané v referendu takřka jednohlasně vyslovili pro nezávislost. 1.7.1990. byl celý proces dokončen a Hrádek se stal opět samostatnou obcí. Ještě na konci tohoto roku se konaly svobodné komunální volby, ze kterých vzešlo 15-ti členné zastupitelstvo, které zvolilo ing. Jana Kawuloka starostou.
Během prvního čtyřletého volebního období se Hrádek změnil k nepoznání. Nastal překotný rozvoj drobného podnikání. Nových služeb a obchodů přibývalo jak hub po dešti. Mezinárodní silnice prochází mohutnou rekonstrukcí a také spousta místních komunikací dostala nový povrch. Změnil se vzhled budovy obecního úradu, proběhla řada menších stavebních akcí. Všemu dění napomáhala probíhající konjunktura a všeobecně dobrá nálada obyvatel, pramenící z nově nabyté svobody, kterou neohrozilo ani rozdělení republiky.
Rozvoj obce pokračoval ve stejném tempu i po volbách v roce 1994. Podařilo se provést plynofikaci a telefonizaci, připravoval se územní plán. Místo tuhých paliv začaly domácnosti topit plynem a tím se radikálně zlepšilo životní prostředí.
Polská škola v roce 1995 oslavila 100-leté výročí svého vzniku. Při této příležitosti přijal pozvání ministr školství Ivan Pilip.
Obec vydává Hrádecké noviny, parlamentem byl schválen obecní znak a vlajka.
Koncem devadesátých let se ekonomická situace státu povážlivě zhoršila a to se přirozeně projevilo v nárůstu nezaměstnanosti a tím i nespokojenosti obyvatelstva.
Na jaře v roce 1998 se v Hrádku rozpoutala nová revoluce. Občané se dozvěděli o plánovaném vedení silnice dálničního typu středem obce, což mělo za následek mohutnou vlnu odporu. Spontánně vznikl petiční výbor, který s podporou většiny obyvatel vyvinul silný tlak na odstoupení starosty Kawuloka. Ten nedokázal svou odpovědnost obhájit a posléze rezignoval z funkce. Největší nebezpečí, které by Hrádek totálně zdevastovalo se zdálo být zažehnáno.
Koncem roku 1998 proběhly komunální volby, které přinesly personální vystřídání velké části zastupitelstva a znamenaly radikální změnu ve stylu vedení obce. Starostou se stal Pavel Tomčala. Před novou samosprávou stojí dva zděděné a velmi obtížné úkoly: Redukce velké zadluženosti obce a schválení optimální varianty obchvatu Hrádku. Jak úspěšně se s těmito klíčovými problémy zastupitelé vypořádají, ukáže budoucnost.
Pevně věřím, že Hrádek míří k lepším zítřkům, že odolá všem nepříznivým vlivům a stane se příkladnou obcí třetího tisíciletí.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.obechradek.cz