O portáších [ Pověst ]

O Portáších

Na Valašsku bývali k pořádku portáši; byli to pohraniční strážníci. Když z nich některý umřel, volili gazdové tři zachovalé, silné chlapy, a z těch si vrchnost v Meziříčí jednoho vybrala za portáše.
Takový portáš denně dostával osm grejcarů. Každý ho musel poslouchat - každé nejmenší protivenství trestal třeba i smrtí. Portáši se oblékali v zelený brunclek, úzké nohavice z bílé huně, na nohách nosili krpce nebo vysoké boty se střapci a na hlavě vydrovku. Nahoře ještě nosili zelenou župicu, takový plášť, jaký dřív mívali jenom páni v Rožnově. Každý portáš chodil s krátkou karabinou, šavlí, s valaškou na dlouhém topoře a byl opásán provazem. Tím svazovali zločince.
Vykládá se, že nejvěhlasnější portáši byli Stavinoha z Karlovic a Malina z Hošťálkové. To je svatá pravda! Stavinoha prý měl velikánskou sílu. Nejobratnější byl zase Malina. Měl hřmotný, silný hlas, až se hory třásly.
Ti dva, Stavinoha a Malina, se milovali jako bratři. Když měli portáši vykonat něco odvážného, poslali Stavinohu s Malinou.
Jednou šel Stavinoha do Klobouk. Jeden soukeník - tenkrát Klobouky bývaly město soukeníků a kloboučníků - se k němu vždycky choval vyzývavě. Jednou, když Stavinohu uviděl v hospodě,postavil se před něho a řekl:
"Však mě nesvážeš!"
Stavinoha mluvil pomalu a silným hlasem. Odpověděl:
"Oprubuju!"
Tak soukeník s ním udělal sázku.
V neděli si celé Klobouky vyšly za město dívat se, jak Stavinoha bude soukeníka vázat. Když tam Stavinoha došel, řekl soukeníkovi:
"Kolik kroků chceš napřed?"
"Sedm," řekl soukeník.
Stavinoha byl dobrý běžec, ale ten mladý Kloboučan taky.
Soukeník se vysvlékl, byl bosý a na sobě měl jenom košelu a gatě. Když napočítali do tří, Stavinoha nechal soukeníka udělat sedm kroků a pustil se za ním. Ale měl na sobě všechno jako do služby, a celou zbroj. Za chvilku soukeníka dohonil, udeřil ho valaškou za krk, až se svalil tváří na zem. Skočil mu na záda - a už byl Kloboučan svázán.
Aj v Lipníku prosil jeden pan vrchní, aby mu ukázali, jak se svazují chlapi. Stavinoha se na vrchního podíval a praví:
"Ale nezlobte se,když vám přitom uděláme škodu!"
"Ani nepohlédnu na deset stříbrných rýnských, když nám to ukážete."
Potom vrchní vybral nejsilnějšího písaře. Všichni posedali za dlouhý stůl a čekali. Portáši vyšli ven a písař se chystal k obraně. V kanceláři bylo ticho, jako když se seje mák. Aj venku bylo ticho, nikdo se odtud neozýval.
Když uběhlo čtvrt hodiny a dlouho se nic nehýbalo, začal být vrchní netrpělivý a ostatní též.
"Ti chlapi nás majú za blázny," pravil vrchní a ostatní začali nadávat s ním.
Najednúc se to stalo! Velká kachlová kamna se rozletěla, před nimi stál Malina a vykřikl, až okna řinčela. Vtom vletěl do jizby Stavinoha, a než se kdo vzpamatoval, už vázal písaře jako balík.
To nevíte, že zatímco pan vrchní a písaři v jizbě čekali, Malina vylezl na střechu, ze střechy se spustil do komína a komínem do kamen. Naraz stál před nimi. To se rozumí, pan vrchní se divil, jak to provedli, a pěkně je potom obdaroval.

Jednou se též stalo,že Stavinoha šel Soláncem a slyšel o veliké krádeži, co se právě stala. Na Čartáku vešel do hospody. Byla plná lidí. Stavinoha se postavil do dveří a vykřikl:
"Zloděju, hoří ti čepica!"
Jeden chlap se chytil za čepici - byl to on! Než se nadál, už ho Stavinoha svázal.
Tak byli ti portáši šikovní.

Úryvek z knihy Šest černých kohoutů