Městské muzeum Žacléř

Žacléři bylo zřízeno muzeum již v r. 1930, které však bylo po 2. světové válce zrušeno. Část jeho sbírek se podařilo uchovat ve fondech muzeí ve Vrchlabí a Trutnově.
Před rokem 1989 se skupinka nadšenců, v čele s žacléřským rodákem, žijícím v tehdejší NDR, Doc. Dr. Wernerem Baierem, pustila nejprve do mapování a záchrany pomníků a památníků a vyhledávání archivních materiálů k historii města. S tím související záměr, vybudovat v Žacléři opět muzeum, získal podporu radnice, a tak město poskytlo depozitární prostory v objektu bývalé školy. Pomalu, ale jistě, přibývalo sbírkových předmětů, a to jak od zdejších obyvatel, tak od žacléřských rodáků žijících v Německu. Podařilo se získat i vhodné prostory pro muzejní expozici na Rýchorském náměstí, v prvním poschodí památkově chráněné budovy, v jejímž přízemí sídlí pošta, začít s jejich rekonstrukcí a se zpracováním scénáře expozice. Pořádání výstav z postupně získávaných předmětů přímo v "otevřeném depozitáři" a výzvy v Žacléřském zpravodaji přinesly záhy ovoce. Soubor průběžně evidovaných, restaurovaných sbírek se začal rozrůstat, v roce 1998 bylo započato s jejich instalací a 7. května 1999 bylo Městské muzeum v Žacléři slavnostně otevřeno v budově č.p. 10 na Rýchorském náměstí (v této budově původně sídlil soud).

Prostorný vstupní sál je věnován historickým událostem v dějinách města a Žacléřska do roku 1945, do odsunu německých obyvatel Žacléře po postupimské konferenci, kulturnímu životu a průmyslové výrobě.

Navazující místnost patří zejména významným osobnostem, které jsou spjaty s minulostí města. Ku příkladu J. A. Komenskému, který r. 1628 před svým odchodem z Čech v Žacléři přespal. Dále JUDr. Josefu Jaroschovi (alias Alfredu Waldauovi), příteli Jana Nerudy, básníkovi a překladateli české poezie do němčiny, zdejšímu rodákovi Karlu Illnerovi, pilotovi letadel textilního průmyslníka, vynálezce a konstruktéra Igo Etricha, sochaři Emilu Schwantnerovi, rodáku z nedalekého Královce, který se učil v žacléřské porcelánce, Franzi Grundmannovi, lidovému básníkovi z Prkenného Dolu u Žacléře a MUDr. Janu Havlíčkovi, který působil v žacléřské nemocnici jako primář.

Další částí expozice je místnost určená k prezentování dokladů bohaté hornické minulosti Žacléře, včetně dvou modelů, které ukazují průřez dolem a pocházejí ještě z prvního žacléřského muzea. Černé uhlí se tu údajně začalo těžit již roku 1570 a na žacléřském Dolu Jan Šverma, který vznikl roku 1953 spojením dolů Marie z roku 1814 a dolu Julie z let 1853 - 1855, se fáralo až do roku 1992. Jeho vedení zpřístupnilo na počátku roku 1999 část dolu (jeho čtvrté patro v hloubce asi 250 m) veřejnosti, a tak mají návštěvníci možnost uvidět mnohé z toho, co je nainstalováno v expozici muzea (např. nosníky ke zpevnění důlních chodeb, nářadí používané při dobývání uhlí či ochranné pomůcky) v autentickém prostředí.

Závěrečná část expozice patří národopisu. Zaujímá prostorný sál, v němž jsou nainstalovány ukázky domácího kuchyňského nádobí a náčiní, zemědělských a řemeslnických nástrojů, mužský a ženský krkonošský kroj či hornická uniforma, porcelán, sklo a dětské hračky, to vše doprovázeno grafickými listy rytce Ericha Fuchse.

Chodba přilehlá k expozičním prostorám slouží mimo jiné k prezentaci partnerských měst Goldkronach v Německu a Lubawka v Polsku, fotografií Dvorského lesa, za zmínku stojí vystavené modely krkonošských roubených chalup. Přístupové schodiště je využito k instalaci obrazů a fotografií, jež dokumentují dávnou i mladší historii města Žacléře.

Součástí muzea je i výstavní místnost, kde se konají tématické výstavy jak uměleckého, tak sběratelského charakteru.

Městské muzeum v Žacléři je řádným členem Asociace muzeí a galerií a Kolegia muzeí kraje A. Jiráska, B. Němcové a bratří Čapků.

LOKALIZACE

Typ záznamu: Muzeum
AKTUALIZACE: Daniel Merhout (INFOMORAVA) org. 2, 29.03.2005 v 10:33 hodin