Homepage

Lesy Českého ráje

Lesy Českého ráje

V dávné minulosti, po ústupu posledního zalednění a před vznikem stálého osídlení, byl Český ráj územím pralesů. S osídlováním člověk postupně les kácel a krajinu změnil na mozaiku lesů, rybníků, luk a polí.

Do poloviny 18. století se lesy obnovovaly samy - přirozeným zmlazením. Vyšší potřeba dřeva vedla k intenzivním těžbám a nutnosti umělého zalesňování. Od té doby se les stal továrnou na dřevo, kde byly vysazovány vedle rychle rostoucích dřevin, jako je smrk ztepilý a borovice lesní, i druhy nepůvodní: vejmutovka, douglaska, jedle obrovská, dub červený a modřín opadavý. To vše vedlo k vymizení původních lesních společenstev. Používání cizích druhů, stejně jako výsadby smrkových a borových monokultur, znamená narušení lesního ekosystému způsobující výrazné omezení druhové rozmanitosti rostlin a živočichů. Následkem toho takový les není schopen odolat vlivům, které na něj působí - snadno podlehne kůrovci, mnišce a větru a nemůže zadržet tolik vody jako les se svou přirozenou skladbou.

Problémem lesů v Českém ráji je jejich intenzívní obhospodařování a značně pozměněná druhová skladba. Přirozené lesy jsou zastoupeny na malých plochách. Jde o zbytky reliktních borů ve skalních městech, bučiny v údolí Jizery, olšiny podél vodních toků a ojedinělé ostrůvky doubrav. Vzácně se tu nalézají i jiné typy lesních společenstev, např. dubohabřiny, suťové lesy, bezkoléncové a teplomilné doubravy.

Opomíjenou, ale přirozenou součástí lesa jsou vedle stojících živých stromů i stromy mrtvé a jejich padlé kmeny. Poskytují životní prostor pro mnoho živočichů a hub, bez kterých přirozený lesní ekosystém nemůže fungovat.

Největší šanci na přirozenou obnovu a přežití mají lesy v I. zóně Chráněné krajinné oblasti Český ráj a v přírodních rezervacích. Tyto lesy by po likvidaci nepůvodních druhů měly být ponechány jako bezzásahové, kde by jediným hospodářem byla příroda.

Podél vodních toků, ve svahových lesních prameništích a terénních sníženinách s vysokou hladinou podzemní vody se vyskytují jasanovo-olšové luhy. Jde o druhově bohaté lesy tvořené dominantní olší lepkavou a jasanem ztepilým s příměsí střemchy. Keřové a bylinné patro je často husté až neprostupné. Je domovem jak ohrožené bledule jarní a prvosenky vyšší, tak kopřivy dvoudomé, čistce lesního nebo bršlice kozí nohy.

Na živinami bohatých hlubokých půdách na svazích i plošinách v teplejších oblastech jsou přirozené dubohabřiny. Tyto lesy tvoří habr obecný, dub zimní a letní, častá je také lípa srdčitá. V keřovém patře roste líska a hloh. Na jaře v dubohabřinách rozkvétají sasanky, hrachory, dymnivky a violky.

Na svazích údolích, často inverzních poloh, se vyskytují květnaté bučiny. Jsou tvořeny bukem lesním a javorem klenem, lípou a výjimečně jedlí bělokorou. V těchto lesích nalezneme kromě nejvzácnějších druhů orchidejí i lilii zlatohlávek, kyčelnici devítilistou, jaterník podléšku a mnoho dalších druhů bylin a trav.

Na minerálně chudých kyselých půdách plošin a svahů jsou původní acidofilní bučiny tvořené pouze bukem lesním. Bohatý opad bukového listí neumožňuje rozvoj keřového a bylinného patra a tak v těchto lesích roste jen borůvka, věsenka nachová nebo některé trávy.

Druhově chudé lesy na kyselých půdách s dominantním dubem letním a zimním se nazývají acidofilní doubravy. Doprovodnými dřevinami acidofilních doubrav bývají bříza bělokorá, borovice lesní, jeřáb ptačí a krušina olšová. Z bylin jsou pro doubravy typické tráva lipnice hajní, černýš luční a borůvka, své neopomenutelné místo mají mechy.

Na písčitých půdách a temenech pískovcových skal mají svůj domov reliktní skalní bory. Borovice lesní zde při vysokém stáří dorůstá jen do výšky několika metrů a bývá často bizarního, pokřiveného růstu. Velké nebezpečí představuje invaze severoamerické borovice vejmutovky. Ta vytlačuje původní borovici lesní a mění chemismus půdy.



Literatura:
http://www.CesRaj.chkocr.cz

LOKALIZACE


Typ záznamu: Flora
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 2, 07.08.2004 v 09:12 hodin

Copyright 2000-2021 © ViditelnyMacek.cz