TĚŠÍNSKÉ PUŠKAŘSTVÍ [ Historie (archivní dokument) ]

Počátkem 16. stol. se začal prosazovat lov palnými zbraněmi a také v těšínském knížectví se začali usazovat první puškaři neboli ručnikáři. Začali vyrábět lovecké pušky svérázného typu, tzv. "těšínky".

V r. 1590 byli těšínští ručnikáři společně se zámečníky, ostrožníky a hodináři natolik početní, že se rozhodli vytvořit společný cech.
Řemeslník, který chtěl vstoupit do cechu, se musel tři roky učit u mistra, 6 měsíců vandrovat, zaplatit 12 grošů cechovní pokladně, předložit výuční list a po splnění těchto požadavků musel přistoupit k mistrovské zkoušce a zhotovit mistrovské dílo, tzv. Meister-stűck.

Koncem 16. stol. se v Těšíně vyráběly tři druhy palných zbraní - jednohlavňové a dvouhlavňové zdobené ručnice a jezdecké pistole pro čtyři střely. Nicméně prvořadým produktem těšínských ručnikářů byla "těšínka" - lehká, drážkovaná jednohlavňová ručnice, puška zvláštního tvaru s typickou úzkou pažbou, menšího kalibru (6,5 - 10 mm) vybavená kolečkovým zámkem ojedinělého typu s vnějším napínacím pérem. Tato zbraň se vyráběla až do poloviny 18. stol. Rovněž se vyráběly zdobené prachovnice s koženým váčkem na kule. Od 2. pol. 17. stol. pak přibyly nové zbraně - kulovnice zvané flinty a pistole opatřené křesadlovým zámkem.

Všechny zbraně byly charakteristické bohatým zdobením pažby, které dělíme do tří skupin: zdobení gravírovanými destičkami z rohoviny a perletí, zdobení jelením rohem a zdobení vykládané rytými mosaznými plíšky a perletí.
S puškaři úzce spolupracovali zlatníci, zámečníci a stolaři - ebenisté.

V době třicetileté války v 1. pol. 17. stol. měly těšínky velkou oblibu a často sloužily jako dárkové zboží. Po třicetileté válce v 2. pol. 17. stol. přešly statky a panství uprchlé šlechty do rukou cizinců, kteří s sebou přinesli i nové způsoby lovů (štvanice, hon na lišku i lov v otevřeném prostoru), což vyžadovalo lehkou zbraň, kterou těšínky rozhodně byly. V Těšíně v tomto období pracovalo asi 50 ručnikářů.
Zlatý věk lovů a honů trval až do r. 1751, kdy jej rázně ukončila česká královna Marie Terezie svým "loveckým řádem", který citelně omezuje lovy. Stav zvěře byl svěřen na starost myslivcům. Tím byl o zbraně menší zájem a také technické provedení těšínek s typickým vnějším kolečkem bylo již zastaralé.
Začátkem 19. stol. se začalo těšínské ručnikářství po padesátiletém úpadku opět oživovat, jednak díky novým karabinám a vzduchovkám, jednak díky zakládání střeleckých bratrstev (v Těšíně vzniklo r. 1796), občanských gard a mysliveckých sdružení.
Ve 2. pol. 19. stol. v Těšíně pracovalo asi 80 ručnikářů, kteří zhotovovali nové kulovnice systému Lankaster, dvojky systému Lefaucheux a terčovnice systému Werndl.
Na přelomu 19. a 20. stol. začalo ruční řemeslo v Těšíně odumírat, objevila se konkurence tovární výroby. Těšínské ručnikářství už nebylo schopno v této konkurenci řemeslníky uživit, takže přecházeli na jiná řemesla jako mechanici nebo zámečníci. Poslední ručnikáři se zabývali jen opravou zbraní.
Poslední ručnikář Jiří Krzemien pracoval ve své dílně na Placu teatralnym č. 8 do konce 2. světové války.

Dnes jsou "těšínky" ozdobou mnohých muzeí a zámků nejen u nás, ale i v celé Evropě.