STRNADEL Josef [ Osobnost ]

* 1912
+ 1986

prozaik a literární vědec

Po středoškolských studiích v Místku a v Brně byl posluchačem fylozofické fakulty v Praze, kde se zaměřil na češtinu, francouzštinu, národopis a srovnávací dějiny literatury. Patřil ke studentům, jež nacisté 17. listopadu odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen a věznili je do Vánoc r. 1940. Po válce ukončil studium doktorátem filozofie v r. 1946. Pracoval ve státní správě v Praze, od roku 1951 byl vedoucím Státní knihovny společenských věd a v letech 1956 - 1978 ředitelem Slovanské knihovny. V Praze prožil i léta odpočinku, kdy se plně věnoval literární práci. Jeho literární aktivita byla už od studentských let obdivuhodná, v mnohých novinách a časopisech publikoval verše i drobné prózy, cestopisné i vlastivědné črty, pohádky i pověsti, většinou z rodného kraje. Jeho první publikace patřily národopisu - Lidové stavby v Osturni (1936), pět výběrů z pastýřské lidové poezie a koled - Dolů kopcem k Betlemu (1937), Valašská koleda (1943), Dva strnadle (1948), Ovce moje, ovce (1948) a V chlévě na seně (1950) a po letech Zbojnickým chodníkem (1976) s texty lidových písní. Jeho nejznámější a nejživotnější knihou je Rok pod horami (1945, 1954, 1973, 1998) o životě a zvycích pod Radhoštěm. Napsal ji pro děti, ale oblíbili si ji dospělí. Čtenáře si získalo i Strnadelovo zajímavé vyprávění o Beskydech Vyhnal jsem ovečky až na Javorníček (1963, 1975) a pohádky a pověsti zpod Radhoště Zamrzlá studánka (1969, 1985). Návraty do světa dětství, přestavené do působivého tvaru lyrické prózy, přinesly knížky Černá slza (1966,1978) a Hořká tráva (1969, 1979), které ho zařadily mezi naše nejlepší prozaiky. I hrůzné válečné zážitky z koncentráku dokázal převést do emotivní lyrické prózy ve sbírkách Noc je vlak, který jede domů (1969), Noc v patách (1969) a Listopadky (1975). Nespornou literární kvalitu jeho krátkých próz potvrdilo i vstřícné přijetí reprezentativního výběru Zimozelení (1982). Ve výběru Hadí mléko(1986)se ke čtenářům dostaly i Stnadlovy vzpomínkové, vlastivědné a cestopisné črty, zatímco jeho literárněvědné stati vyšly v knížce Rodná řeč poezie (1978) a v monografii František Hrubín (1980) o básnickém příteli.