Uměleckohistorické památky Uherskohradišťska [ Historie (archivní dokument) ]

Uměleckohistorické památky Uherskohradišťska

Pomineme- li stavební a umělecké památky archeologické povahy (zejména z období Velké Moravy - Staré Město u Uherského Hradiště, Modrá, sv. Kliment u Osvětiman, Rudimov, Žlutava ad.), lze konstatovat, že na území jihovýchodní Moravy, kde se odjakživa prolínaly mocenské a politické zájmy východní, západní a střední Evropy (blízkost uherských hranic, místo neustálých vojenských střetů), není dochováno tolik uměleckých památek, jak by se vzhledem k významu oblasti dalo očekávat. Můžeme trochu spekulativně rekonstruovat několik kulturních center, která ovlivňovala uměleckou aktivitu této oblasti. Jednak to byl cisterciácký klášter na Velehradě (v podzemí dnešní barokní baziliky jsou dochovány románsko-gotické pozůstatky bývalé stavby), královské město Uherské Hradiště (založené 1257), majitelé Buchlova, světlovského panství na Bojkovicku, od 17. století Kounicové na Uherskobrodsku, Lichtensteinové na Uherskoostrožsku. Bohužel u nejstarších a přitom velmi cenných uměleckých památek neznáme jména tvůrců. Velmi důležitým dokladem středověkého stavitelství je rovněž tvrz v Hluku, připomínaná již v listině Václava II. z roku 1303.

Za jedno z nejvýznamnějších uměleckých center může být považován hrad Buchlov (už samotná stavba je pozoruhodným dokladem dobového stavitelství). Zde se kontinuálně dochovaly památky nesmírných uměleckých hodnot. K nejstarším patří Buchlovská Madona (2. čtvrtina 14. století), která nyní je ozdobou sbírky Moravské galerie v Brně. Dalším velmi krásným artefaktem je socha sv. Barbory (pol. 15. stol.), vytvořená neznámým autorem z podunajské oblasti, či busta ženy z výzdoby pozdně gotického lustru. Na hradě nalezneme i doklady gotického malířství - soubor osmi pozdně gotických desek Křížové cesty, německá deska se Mší sv. Řehoře (2. pol. 15. stol.), oboustranná deska s Poslední večeří a Posledním pomazáním, zařazená mezi podunajské práce (kol. 1480). Mladší je temperová malba s náměty Klanění pastýřů (kol. r. 1612). Díky sběratelské vášni šlechtických rodů Petřvaldských a Berchtoldů se zde nacházejí soubory pozdně gotických dřevorytů a rytin významných autorů (Martin Schongauer, Albrecht Dürer, Albrecht Altdorfer, Lucas z Leydenu, Lucas Cranach ad.).

Uherské Hradiště jako město královské mělo rozhodující úlohu do doby 1. stavovského povstání (1547). K nejzajímavějším, nejcennějším a nejstarším gotickým dochovaným hradišťským památkám patří z oblasti uměleckého řemesla křišťálový kříž ze zrušeného kostela sv. Jiří, pozdně gotická stříbrná monstrance parléřovského typu (rovněž zřejmě z původního inventáře kostela sv. Jiří) - oba předměty se nacházejí ve sbírce Slováckého muzea v Uherském Hradišti. Dochovaly se nám rovněž velmi kvalitní památky gotického sochařství - reliéf Oplakávání (z přelomu 15/16. století) z františkánského kostela Zvěstování Panny Marie (nyní ve sbírce Národní galerie v Praze), ze stejného období plastika sv. Anny Samotřetí či socha Madony na půlměsíci, která bývala součástí výzdoby kostela sv. Michala ve Starém Městě. O něco mladší je náhrobek Jana Filipce, (biskupa varadínského, významného diplomata ve službách Vladislava II. Jagellonského, donátora františkánského kostela), předznamenávající nastupující renesanci. Z františkánského kláštera pochází rovněž iluminovaný graduál (pol. 15. stol.), který je uložen ve fondu olomoucké univerzitní knihovny.

Významnou památkou pozdně gotické architektury je panský dům v Uherské Brodě, který kolem roku 1512 přestavěl Jan z Kunovic. Doklady gotického sochařství nalezneme rovněž ve sbírce Muzea města Bojkovic (Madona s dítětem), pozdně gotická socha sv. Wolfganga je ozdobou kaple Nejsvětější Trojice v Krhově, gotické malby z farního kostela sv. Jana Křtitele v Uherském Brodě poskytují pouze matnou představu o umělecké úrovni fresek v presbytáři a na vítězném oblouku. Mezi umělecké projevy jsme většinou zahrnuli církevní umění, které i v průběhu 16. století zachovalo konzervativní tvář. Výjimku tvoří figurální náhrobníky stojící na rozhraní světského a církevního umění, které již nesou prvky renesančního životního stylu (náhrobník Zikmunda *1581 a Jindřicha *1582 Prakšických ze Zástřizl, umístěných v lodi kostela sv. Alžběty v Buchlovicích), náhrobek měšťana Urbana z Uherského Hradiště (1513) se znamením zemřelého (nyní nádvoří Galerie SM) náhrobník rytíře (františkánský klášter) .

Renesance ve výtvarném umění je výrazem hlubokých proměn života. Zrodila se na poč. 15. století ve Florencii v měšťanském prostředí a nalezla cestu na feudální dvory. Zprvu usilovala o návrat k antické dokonalosti, ale brzy dospěla k novému uměleckému výrazu cestou racionálního principu tvorby (teorie perspektivy, nauka o proporcích, optika, poznatky z anatomie, nové principy mechaniky) a studiem skutečnosti, která je nazírána celostně. Po Evropě se začala šířit od 2. pol 15. století. V českých zemích se první známky objevují kolem roku 1500, obecně se uplatnila kolem pol. 16. stol. V důsledku častých vojenských střetů (vpády Bočkajovců, útrapy 30leté války) a požárů se v oblasti jihovýchodní Moravy nedochovaly typicky renesanční stavby, i když je známo, že v Uherském Brodě působil místní stavitel Mikuláš Lorek a že i v Uherském Hradišti, jak je patrné z dobových vyobrazení (veduta 1680), několik staveb existovalo. Zde zachovalou jedinou renesanční stavbou je dům "U slunce", který ačkoliv prošel přestavbami si dodnes ponechal charakteristické renesanční články (portálky, zdobené pětilistými rosetami - jeden nese datum 14 AB 75, rondely na nárožích, dnes zazděné oblouky arkád), určité stavební renesanční prvky nese i lékárna "U zlaté koruny, jejíž výzdoba je však dílem barokním. Daleko bohatší památky z oblasti světského umění této doby máme z hradu Buchlova (renesanční úpravy zahájil Jan Ždánský ze Zástřizl) - a to nejen v portrétní tvorbě (zásnubní portréty Jindřicha Prakšického a Kateřiny Rájecké z Mírova, Jiřího Zikmunda a Alžběty Gedeonky Kotvrdovské z Volešničky, ale i z oblasti uměleckého řemesla se zde nalézají sbírky habánské fajánse moravského původu, výjimečná je Alžbětina svatební číše, malovaná emailem a rytá diamantem, která společně s pernštejnskou číší, vítací číší Maxmiliána Serényiho a svatební číší Hanuše Petřvaldského a Libuše z Valdštejna patří k největším pokladům z období renesance. V kapli sv. Barbory poblíž hradu Buchlova je umístěn náhrobek Zikmunda II. Berchtolda (1834-1900) - zemský a říšský poslanec panské sněmovny a hlavní porotce u krajského soudu, který pořídil jeho syn Leopold II. - reliéf Madony s dítětem - dílo italského renesančního umění robbiovského okruhu, jež bylo připsáno Giovannimu della Robbia (1469-1529?). Do 16. století patří i některé grafické listy (především z Berchtoldovy sbírky) s rytinami H. Goltzia, H. Aldegrevera, V. Solise ad.

Kulturní situace Moravy (1628 přivtělené k Čechám) v 17. století je snad více než kdykoli jindy ovlivněna politickou a hospodářskou situací v zemi. Duchovní atmosféru Moravy určovala tradiční polarita Olomouce a Brna. Dalším faktorem, který sehrával svou úlohu byla zeměpisná poloha - otevřenost k střednímu Podunají, blízkost Vídně. Česká a moravská šlechta, zbohatlá pobělohorskými konfiskacemi, si staví komfortně vybavené paláce a katolická církev, jediná vládnoucí v zemi, zakládá řadu nových chrámů, přebudovává staré kostely a buduje kláštery. V souladu s protireformačními snahami byla stavební činnost bohatší a častější na poli sakrální architektury. Rozsáhlá stavební činnost ve 2. polovině 17. století mění středověký charakter našich měst a v 18. století tento proces vrcholí. Zpočátku šlo především o přestavby a méně významné stavby františkánů a kapucínů, od konce 40. let započala pečlivě připravovaná stavební činnost jezuitů, stavební podnikání dalších řádů začíná až v 60. letech. Z doby baroka (17.-18.století), které je důležitým obdobím ve stavebním a uměleckém vývoji našich měst, se na Uherskohradišťsku najde dostatek významných památek - architektonických, malířských, sochařských i z dalších oborů výtvarného umění.

Barokní architektura: Ke stavbám raného baroka můžeme počítat přestavbu březolupského zámku nebo fortifikační systém Uherského Hradiště (zásluhou Giovanni Battista Pieroni da Cagliano z Toskánska 1586-1654, významný vojenský architekt, působil v Brně - Špilberk), zástiřizlovskou přestavbu farního kostela sv. Martina v Buchlovicích (1640-1643). Eleonora z Kounic v 1. pol. 17. století financovala stavbu klášterního dominikánského kostela v Uherském Brodě. O něco mladší je serényiovský farní kostel sv. Vavřince v Bojkovicích (1651-1656). Vzhledem k tomu, že pro zemského hejtmana Jana Rottala, a pro knížete Gundakera Lichtensteina pracoval významný architekt italského původu Filiberto Luchese (1607?-1666), lze předpokládat jeho pohyb i na našem území (obnova zámku ve Veselí nad Moravou, zřejmě výzdoba zámku v Uherském Ostrohu, návrh na farní kostel tamtéž). V 17. století dochází v Uherském Hradišti k přestavbě františkánského kláštera (od počátku stíhána požáry, dokončeno až v 18. století), stavitel Hieronymus Canevale započal stavbu komplexu jezuitských budov a kostela sv. Františka Xaverského, rovněž zde v této době byla přestavěna velká část domů na obou náměstích (U sovy). V roce 1684 se započalo s přestavbou klášterního komplexu na Velehradě (za opata Petra Silaveckého). Na výzdobu kostela byli přizváni umělci, jejichž dílo zanechává na Moravě trvalou stopu. Velmi zajímavým dokladem vrcholného barokního stavitelství je stavba farního kostela Neposkvrněného početí Panny Marie, která je trojlodní stavbou Domenica Martinelliho (1650-1718) z let 1717-1733, vybudovaná nákladem hraběte Dominika Oldřicha Kounice (má zvony z roku 1683 a 1684) v Uherském Brodě (o několik let starší je v Brodě radnice 1703-1715, upravená Michalem Gravanim). Rukopisem Martinelliho je poznamenána přestavba farního kostela v Bánově, ve Velkém Ořechově, stavba zámku v Buchlovicích, kterou nechal po vzoru italské vily vybudovat Jan Dětřich Petřvaldský (stavbu zřejmě prováděl brněnský architekt Mořic Grimm), i když autorství projektu bylo vyvráceno rakouským badatelem H. Lorenzem, který uvažuje o možném autorství E. Rossiho. Dnešní podobu zámku s řadou adaptačních úprav dovršil architekt Dominik Fey, (usazený od roku 1892 v Uherském Hradišti). Reprezentativně nechal velehradský opat Josef Malý vystavět farní kostel sv. Petra a Pavla v Polešovicích.

Barokní sochařství: V 1. polovině 17. století poměrně vyšší uměleckou úroveň sochařských děl zaručovaly pouze objednávky importovaných děl (nebylo zde výraznější osobnosti). Teprve po roce 1650 se objevují sochaři, kteří byli schopni překročit řemeslně kamenickou mez - Michael Zürn (1654-1698) - mariánský sloup na Velehradě, Antonín Riga - morový mariánský sloup v Uherském Hradišti (1715), v Hodoníně, Ital Baldassare Fontana (1958-1738), který pracoval především pro olomouckého biskupa, působil i v Uherském Hradišti (františkánský klášter, královská zbrojnice), na Velehradě. Olomoucký sochař Ondřej Zahner (1709-1752), který tehdy určoval profil barokního umění na Moravě, vyzdobil třemi monumentálními oltářními architekturami kostel sv. Petra a Pavla v Polešovicích, je autorem sousoší Křest Páně, 1747, pro místní kapli v Kudlovicích, ve stejném roce udělal i sochy sv. Petra a Pavla (před kostelem v Buchlovicích), a sochy sv. Cyrila a Metoděje (u silnice proti Buchlovu). Z dílny dalšího olomouckého sochaře Václava Rendera je kašna v Uherském Hradišti. Hlavní aktérem umělecké produkce Kouniců a dominikánů na Uherskobrodsku se stal sochař Josef Antonín Winterhalter st. (1702-1766), ovlivněný vídeňským sochařem Georgem Rafaelem Donnerem - výzdoba interiéru i exteriéru nového farního kostela v Uherském Brodě (sousoší Kalvárie), kašna sv. Floriána (1756) v Uherském Brodě, farní kostel v Nivnici (1741), sochařská výzdoba před světlovským zámkem v Bojkovicích, socha P. Marie v Pitíně ad.. Ke kounicovskému panství patřila rovněž ves Korytná. V kostele sv. Václava jsou na hlavním oltáři sochy vrcholného baroka (dřevořezby sv. Petra a Pavla v životní velikosti, nepochybně vznikly po dokončení novostavby 1723). Především na jihu Moravy (Mikulovsko, Znojemsko) se po celou 2. čtvrtinu 18. století osobitě uplatňoval dietrichštejnský dvorní sochař Ignác Lengelacher (1698-1780). Jeho dílem jsou sochy Diany a Apolla v Buchlovicích. Na Uherskohradišťsku působil na sklonku baroka sochař Ondřej Schweigel (1735-1812) - výzdoba v kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti (spíše už rokoková), velehradská bazilika, venkovní skulptury na Velehradě (sv. Luitgarda, sv. Bernard), kroměřížský sochař František Hirnle (1726-1773) - plastiky pro jezuitský kostel v Uherském Hradišti, socha sv. Vendelína na Velehradě.

Barokní malířství: V moravském prostředí chybí osobnost Škrétova významu. Ohlas jeho tvorby se však objevil v díle pokračovatelů - pražského malíře Jana Jiřího Heinsche (1647-1712), jehož díla se dostala na Moravu ve spojení s jezuity - Uherské Hradiště ad.. Také Michael Leopold Willmann (1630-1706), svázaný s českým prostředím, dodal na Moravu řadu svých obrazů - pro velehradský klášter, pro jezuity do Uherského Hradiště. Severoital Paolo Pagani (1661-1716) vyzdobil svými freskami kostel na Velehradě, avšak jeho dílo se zde zachovalo jen fragmentálně. Pro velehradský klášter pracovali i další barokní malíři - František Řehoř Eckstein (1669?-1740), Jan Jiří Etgens (1691-1757), později méně věhlasný malíř Bohumír Bernard Götz (1708-1774), František Karel Tepper (1682-1738) pokryl svými freskami novou letní jídelnu, Vlám Peter van Roy z Antverp, vídeňský dvorní malíř, namaloval portrét děkana Sarkandera Ježka.

Pro farní kostel v Uherském Brodě namaloval Peter van Roy z Antverp čtyři rozměrná plátna, František Vavřinec Korompay (1723-1779) oltářní obraz sv. Rodiny, Jan František Rottmayer (1654-1730) Stětí Jana Křtitele.

Významnou malířskou osobností 18. století byl jezuita Ignác Raab (1715-1787), který se podílel např. na výzdobě kostela sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, velehradské baziliky (kopie Willmannových pláten), buchlovického kostela sv. Martina, kostela sv. Kateřiny v Boršicích, kostela v Jalubí, v Kunovicích, Kostel sv. Jana Křtitele v Bílovicích. Dalším oblíbencem olomouckého biskupa byl malíř Jan Kryštof Handke (1694-1774), kterého biskup doporučil Kounicům pro výzdobu interiéru kostela v Kunovicích.

Doznívání pozdního baroka se zrcadlí v díle Ferdinanda Ignáce Lichta (1748-1822) - oltářní obraz kostela v Dolním Němčí.

Hovoříme-li o barokním umění nesmíme opomenout ani na sběratelskou činnost Berchtoldů. Na přelomu 19/20. století se v jejich majetku ocitl soubor 35 Rembrandtových leptů (Harmenszoon Rembrandt van Rijn 1606-1669), z nichž k nejcennějším patří scéna Obětování v chrámě z roku 1640.

Konec 18. století i počátek století 19. je poznamenán ideovou i tvůrčí krizí v umění. Teprve od 20. let 19. století dochází v rámci romantických idejí k určitému oživení. V první fázi šlechtičtí patronové importují do moravských kostelů rakouské umění, jako např. v případě kostela v Bílovicích, který takto přispěním hrabat Laurincinů a Logothettů přišel k téměř veškeré interiérové výbavě. Na Buchlově a v Buchlovicích se setkáváme rovněž s rakouskými kreslíři a malíři, kteří se v duchu evropského praeromantismu pokoušejí zachytit domácí krajinu - Josef Fischer (1769-1822) z Vídně (pohledy na Buchlov, na Velehrad), nebo tvoří v duchu nazarenistů - Johann Ender (1793-1854) soubor ilustrací k bibli (v Buchlovicích). Při objevování domácí moravské krajinomalby byli důležití především rakouští krajináři - Martin von Molitor, bratři Enderové, Karl Pischinger (1823-1886), Leopold Brunner (1822-1849). Nadaným krajinářem a portrétistou byl botanik a lékař Bedřich Berchtold (1791-1876). Během 40. let se začínají objevovat díla autorů moravského původu (z městských rodinných dílen) - Antonín Berger (obrazy v kostele v Bánově), Jan Jaroš (obrazy v kostele Nezdenicích). Střední a nižší moravská šlechta se v duchu romantismu uchyluje na moravský venkov, jehož způsob života jí nabízí protiklad nákladného živobytí u vídeňského dvora. Najít ztracený ráj se na Uherskohradišťsku kolem roku 1854 pokouší hledat Josef Mánes (1820-1871), který z tohoto pobytu vytěžil cenné národopisné záznamy (pobyt u Logothettů v Bílovicích - vznikly idealizované podobizny Jana Postavy, Veruny Čudové).

Druhá polovina 19. století je na Moravě spojena s procesem národního uvědomování, k němuž daly impuls i miléniové oslavy příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu (1863). Tento proces se odrazil i ve výtvarném umění (rozměrný obraz sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matějky pro velehradský kostel, Smrt sv. Cyrila od Františka Ženíška). České politické a národní hnutí konzervativně katolicky laděné naráželo na bariéru německé buržoazie. V umění vyvolalo zájem o domácí prostředí Slovácka, o lidové zvyky a obyčeje, o kroje, který se nejvýrazněji projevil u Joži Uprky (1861-1940), rovněž u Hanuše Schwaigera (1854-1912), který pobýval u Uprky v Kněždubu v roce 1889 a vytvořil v letech 1890-1891 řadu vynikajících studií - Handrlák Pluhař, Žena s motykou. Národní program a slovácké náměty jsou blízké celému okruhu členů SVUM - např. Franta Uprka (1868-1929) Památník Osvobození národa v Uh. Ostrohu, Jano Köhler (1873-1741), Cyril Madel (1873-1941). Moderněji orientovanou skupinu SVUM reprezentovala jména jako např. Alois Kalvoda (1875-1934), se svou školou maloval např. v Tupesích, v Břestku, ve Zlámanci, Březolupech (Jarní slunce v Březolupech, obrazy Buchlova), Stanislav Lolek (1873-1936) zajížděl do Luhačovic, do Hodonína, Bohumír Jaroněk (1866-1933). Umělci, kteří měli vyšší ambice se však snažili uplatnit v uměleckých centrech - např. Ludvík Wieden (* ve Strání 1869) se stal malířem podobizen a květin ve Vídni, Štěpán Zálešák (*1874 v Bánově) se stal profesorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, David František (*1913 v Buchlovicích) řezbář a medailér se stal později také profesorem pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Ve Vídni studoval v letech 1912-1913 grafik a ilustrátor, Arnošt Hrabal (1886-1969), kněz v Buchlovicích.

Další umělecké osobnosti jsou vzpomenuty v samostatném textu, pojednávajícím o výtvarnících, kteří prošli Uherským Hradištěm.


Milada Frolcová

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.SlovackeMuzeum.cz
AKTUALIZACE: Ladislav Hollý (archívní záznam) org. 56, 02.01.2004 v 15:22 hodin