Homepage

PÁTEČNÍ GLOSY 28.08.2015

Miroslava Macka

Ombudsmanka Šabatová včera na Radiožurnálu odvětila na slova Petra Macha, že její úřad používá estébácké metody, že je příliš mlád a nic o těchto metodách, na rozdíl od ní, neví.
Má zcela pravdu, o estábáckých metodách musela slyšet u rodinného krbu už od narození. Její otec Jaroslav Šabata byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli mít možnost dále studovat. V letech 1953 - 1964 pak přednášel na katedře marxismu-leninismu UJEP Brno.

Hrubě jsem Andreje Babiše přecenil: po přečtení zprávy, že se v Rakousku našli udušení nelegální běženci v nákladním automobilu, který patří Agrofertu, jsem v duchu počítal, kolik voličských hlasů mu tato jeho akce přinese. Nakonec se však zjistilo, že Agrofert to auto dávno prodal…

Opsáno z facebooku, spíše ovšem pro starší:
Jakub Janda je druhý Jarda Štercl. Nehumorný, trapný, ale přesto se najdou zoufalci, kteří mu tleskají…

Čtenář glos R. F. mi napsal:
Tak jako každého řádného člověka se mne problém xenofobie a soužití s evropskému kulturnímu vzorci až protikladně hodnotově orientovanými etniky silně dotýká a opravdu mne nemůže nechat lhostejným. Vždyť tyto chudáky imigranty, kteří díky poměrům ve svých bývalých vlastech ani nemohli poznat a pochopit co je respektování osobních práv jiných lidí, nedotknutelnost soukromého vlastnictví, práce jako jediný akceptovatelný zdroj prostředků pro život apod., mají být najednou naplno vhozeni do sociálního prostředí, kterému nerozumí a v němž se díky nevstřícnému a nepřizpůsobivému původnímu místnímu obyvatelstvu dostávají do konfliktů a stávají se takto oběťmi diskriminace. Musíme mít proto pro ně pochopení a jejich krutou situaci jim usnadnit dobře promyšleným etapovitým adaptačním procesem. Avšak to je postup, který není řešitelný individuálně v jednotlivých členských státech EU, nýbrž pouze a jen vrcholnými orgány EU centrálně striktně direktivním postupem, založeným na plné vzájemné solidaritě, pochopení a dobrovolnosti jednotlivých států, jednotným pro celou EU, opírajícím se o důslednou dělbu realizace dílčích aspektů celkového řešení. Adaptační proces by měl být založen na vytváření podmínek k postupnému si osvojování evropských standardů chování a způsobu života etapovitým alokováním imigrantů napřed do pro ně nejméně nesrozumitelných sociálních prostředí na území EU. Samozřejmě finanční náklady, které budou nepochybně nemalé, a to i přes veškerou tradiční snahu NGO o jejich minimalizaci, by bylo nutno spravedlivě rozdělit mezi všechny členské státy EU a takto získané finanční prostředky masivně poskytnout vládám států, na jejichž území se tato prostředí nacházejí. Nepochybně se jeví jako pro imigranty nejméně nesrozumitelným sociálním prostředím romské osady v Rumunsku a na východním Slovensku, takže bude třeba ubytovací kapacity pro imigranty budovat právě v těsném sousedství těchto obcí. Styk a komunikace imigrantů s kulturně etnickou skupinou Romů, která sama má několikasetleté zkušenosti s diskriminací, vyloučením a nepochopením většinové společnosti s jejich specifickou kulturní tradicí a identitou, by navíc umožnila prokázat, že multikulturní harmonické soužití lidí různým kultur je nejen možné, ale že právě zde již ukázalo svou životaschopnost a prakticky prokázalo, že názory a postoje xenofobní části společnosti jsou ničím nepodložené a ze své podstaty falešné, zlovolné a celospolečensky škodlivé.
Věřím, že tento můj politicky korektní návrh řešení problému asimilace imigrantů do Evropy osloví všechny pokrokové a uvědomělé lidi a jako jeden člověk (tedy nejen muž) se za něj plnou vahou své občanské uvědomělosti postaví.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

Zveřejněno 28.08.2015

Copyright 2000-2015 © ViditelnyMacek.cz