PÁTEČNÍ GLOSY 25.03.2005

Miroslava Macka
Napadá mne jen jeden jediný důvod, který ještě může vnitřně přesvědčovat Stanislava Grosse, aby v žádném případě nerezignoval, a to je strach, co by se dělo, kdyby skončil a s ním celá vláda a nový ministr vnitra by začal zpětně prověřovat chod ministerstva za Grossova působení. Jinak řečeno: Gross jako by jel na příslovečném tygru, ze kterého nemůže slézt, neboť jím bude okamžitě sežrán. Vždyť jinak by každý, jen trošičku soudný člověk, už dávno rezignoval: popularita vniveč, každý si z něj dělá legraci, univerzitní profesoři žádají otevřeně jeho odstoupení, autorita absolutně žádná....

Zajímavá jsou také předsjezdově se množící velmi pozdní prozření některých představitelů ČSSD: Zdeněk Škromach říká, že zvolit Grosse je jako spáchat sebevraždu, členové nově vzniklé platformy uvnitř ČSSD najednou objevili Ameriku a nahlas říkají, že nemá dost politických a životních zkušeností, aby mohl vést vládu, bývalý vlivný poslanec ČSSD Wagner nám náhle sděluje, že ČSSD řídí skupinka lidí, které spojuje jen osobní prospěch, atd., atd.
Škoda jen, že to neříkali dřív a nahlas.

No vidíte, jak je to jednoduché: pětimilionový úvěr Šárky Grossové u e-Banky, za který koupila dům na Proseku, je již splacen: zaplatila jej pražská společnost Edigas, která zároveň provede prodej nemovitosti dražbou. Zřejmě je firma předem přesvědčena, že se za ty peníze dům prodá. Zajímavé.

Před mnoha a mnoha měsíci jsem se náhodně sešel v rámci jakési společenské události s prezidentem Klausem a při té příležitosti vyslovil názor na několik tehdy aktuálních věcí. Václav Klaus mne následně požádal, zdali bych to nechtěl dělat pravidelně a já souhlasil, ovšem pod jednou podmínkou: že nebudu patřit k jeho oficiálním poradcům, nebudu nikterak smluvně vázán a tedy nebudu pochopitelně honorován. Jinak řečeno, že bude-li chtít znát na něco můj názor a nebo já mu budu chtít něco říct k jeho působení nebo k politické situaci, sednu a napíšu mu to, případně se svoláme a sejdeme se. Čas od času, řídce, tak činíme a já dělám to, co jsem pro Václava Klause dělal vždy: říkám mu svoje, leckdy ostré, leckdy nestandardní názory a doufám, že tak doplňuji názorové spektrum, na jehož základě se může lépe rozhodovat. Toť vše.
A tak jsem se stal jakýmsi volným externím prezidentovým spolupracovníkem, ad hoc, bez úvazku, ze starého přátelství. A bez sebemenší touhy návratu do aktivní politiky, do jakékoliv funkce, musím ještě dodat.
Předevčírem mne náhodou na Hradě na chodbě potkal ombutsman dr. Motejl a tak hned včera mi už volala redaktorka Koenigová z Práva a chtěla vědět, co jsem dělal na Hradě. I řekl jsem jí skutečnost, kterou jsem Vám vypsal a hned ji zveřejňuji, aby zbytečně nedocházelo ke zbytečným spekulacím.

Přeju Vám (dle Vašeho založení) hezké Velikonoce nebo hezké svátky příchodu jara a přeju hodně nové, jarní energie v žilách.