Homepage

STŘEDEČNÍ GLOSY 22.12.2004

Miroslava Macka

Vladimír Železný chce u švédského nebo britského soudu napadnout arbitráž mezi Lauderovou společností CME a Českou republikou, která nás stála 10 miliard korun.
Učinit tak samozřejmě může, to však nic nemění na faktu, že se stal "efektivně mrtvým mužem" už v okamžiku, kdy se postavil Lauderovi.
Již staré české přísloví totiž praví, že "Kdo z stříbrných děl střílí, nebrzo se chybí."

Hezky to pojmenoval v dnešní MF Dnes Karel Steigerwald: "Povodeň prožíváme jako obrovskou katastrofu tisíciletí, nad rozpočtem nikdo ani nemrkne. A přitom je rozpočet stejně drahá věc jako povodeň. Každoročně nás přijde na sto miliard korun - stejně jako povodeň."
Má pravdu, neboť deficit je opravdu jako povodeň - někomu odnese, někomu přinese. A ti, co jim každoročně přináší, drží povodeň u vlády.

Na policii vypadává jeden kostlivec ze skříně za druhým a průšvihy neberou konce. Ministr Bublan a policejní šéf budou dozajista opět a marně vyzýváni k rezignaci. Nemělo by se ovšem zapomínat, kdo byl šéfem ministerstva vnitra léta a léta před ním.
Pokud si nepamatuje, byl to takový sympatický a populární mladík bez názoru, akčně chodil v maskáčích a spousta lidí mu opravdu naletěla a myslela si o něm, kterak je pracovitý a zdatný.
Jo, a teď je šéfem té současné, opravdu veleúspěšné vlády.


Včerejší text z Lidovek:

Metoda cukru a biče je osvědčená staletími

Také Vás vytočila televizní reportáž o desetičlenné rodině slovenských Romů, která se nastěhovala do dvoupokojového bytu svých příbuzných v Ostravě, zásluhou v Česku pobývající matky získali bez problémů povolení k trvalému pobytu a také nárok na sociální dávky v celkové výši 25.000.- Kč měsíčně, přičemž o nějaké práci nepadlo ani slovo, jen pochvalování si, jak se o ně český stát stará?
Mně se při vzpomínce na krvavé daně, které zde musím platit, aniž bych za ně dostával veřejné služby alespoň průměrné kvality a při vzpomínce na rostoucí množství stejně oprsklých parazitů, kteří se tímto svým konáním ještě vychloubají a od nichž mohu čekat spíše vykradený byt či auto nebo ukradenou peněženku, nežli přiloženou ruku ke společnému dílu, otevírá nůž v kapse.
I napsal jsem na svých internetových stránkách, že udělám vše pro to, aby se z tohoto děsivého jevu a jeho řešení stalo předvolební téma. Reakcí přišlo hodně a dle předpokladu se nesly dvěma jasně vyhraněnými směry.
První, silně většinovou reakcí bylo postesknutí si nad stejně hroznými zkušenostmi, spolu s návrhy, jimiž se jako červená nit táhla jedna jediná základní myšlenka: ať mají volební právo jen ti, kteří pracovali a pracují a tedy platili a platí daně a mají tak jediní morální právo rozhodovat, kterak se s nimi naloží, jak a na co se přerozdělí.
Druhou, silně menšinovou reakcí byl postoj, který výše navrhované řešení pokládá za hnusné, sprosté a asociální, byť jistě účinné. A pochopitelně nezaveditelné. Následovala pak rozvinutá kolekce morálních apelů na solidaritu, zvýšenou roli vzdělání, neziskových organizací, státních a veřejných služeb, politiků či církví. Návrh apelů na parazitující nemakačenky kupodivu zcela chyběl.
Jsem konservativní člověk, veškerá revoluční řešení a náhlé, zbrklé změny se mi bytostně příčí, stejně ovšem, jako neustálé objevování Ameriky tam, kde existují zkušenosti staletí, které lze řádně a beze zbytku uplatnit a využít. A jsem přesvědčen, že jediná, sice nevděčná a dlouhá cesta plná překážek a nástrah, nicméně opravdu jediná, k méně problémovému soužití Romů, ale i jiných menšin s jinými zvyklostmi a jiným životním stylem, s majoritní společností, je jejich asimilace - tak, jak to vyjádřila antika příslovím "V Římě buď Římanem". A to asimilace civilizačním tlakem, metodou cukru a biče: převzetí základních zvyklostí a návyků, které vyznává majoritní společnost, neboť je na nich vystavěna (několik příkladů za všechny: pracovitost, odpovědnost, dodržování zákonů, pořádkumilovnost) se prostě musí zřetelně vyplácet, kdežto jejich porušování silně a bezprostředně nevyplácet.
Což, pochopitelně, nesmí platit jen pro Romy a další nepřizpůsobivé jedince a skupiny, ale pro všechny.
Jistě by se přes noc neděly zázraky, i když některé výsledky by jistě byly pozoruhodné - viz nedávný dramatický pokles účelového "marodění" v okamžiku, kdy se to všem malým parazitům na systému, zásluhou malé změny podmínek, přestalo vyplácet.
Vím, že pravděpodobnost důsledného řešení je malá až nepatrná. Vím, že v různých průvodech a demonstracích se nikdy neobjevují a neobjeví vedle tabulí a transparentů s nápisy "Dodržujte lidská práva!" také nápisy "Dodržujte lidské povinnosti!"
Ondřej Neff byl v reakci velmi skeptický: "Nemakačenko má důležitou úlohu v systému fungování sociálního státu - dává práci úředníkům, kteří mu umožňují žít na podušce z dávek." A mimo jiné pokračoval: "Zneužívání sociálních dávek se může stát tématem pro volby, avšak o zneužívání nejvíc mluví sociální demokracie, která ho - zase nejvíc - podporuje. Nezmění se nic."
A já mu odpověděl: "Myslím si, spolu s Janem Werichem, že pro tuto příšernost platí stejná zásada jako pro blbost: souboj s ní nikdy nemůžeme vyhrát, ale nikdy nesmíme přestat bojovat."

A další staré české, stále platné, přísloví na závěr:
Pacholci a děvice váží hospodářovy škody lehce.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 22.12.2004

Copyright 2000-2017 © ViditelnyMacek.cz