Homepage

ČTVRTEČNÍ GLOSY 9.12.2004

Miroslava Macka

Následující řádky se mně nepíší lehce, ale nemohu je nenapsat.
Myslím, že trojí volební vítězství a triumf na kongresu ODS provedly Mirkovi Topolánkovi to, co se často, přečasto stává: narostla mu redbullovsky křídla, opojil ho pocit vítězství a moc, byť jen ta blížící se, mu řádně navnadila apetit.
Zde první, zdánlivě nevinné příznaky: způsob, jakým v sobotu na kongresu ODS oznámil, že hlavní manžerka ODS Benešová ke konci roku odchází a poděkoval jí za vykonanou práci (aniž o tom dotyčná věděla), byl sice efektivní, ale nepříliš chutný.
Ovšem to pokračování! Již na prvním, předvčerejším, grémiu předseda Topolánek oznámil, že vybral nového hlavního manažera ODS, kterého chce a chce, a to Jaroslava Jurečku, bývalého náměstka ministra privatizace, senátora a nyní bankovního úředníka. Učinil tak v jakémsi mezivládí, neboť sezení nově zvolené výkonné rady, která o hlavním manažerovi rozhoduje, bude až 10. ledna příštího roku, a to už bude nový hlavní manažer pár dnů ve funkci, byť neschválen.
Že šlo o předem připravenou akci, o které většina místopředsedů neměla tušení, jsem si ověřil. Proto také někteří místopředsedové ještě během kongresu jednali o možné kandidatuře na tuto funkci s krajským manažerem ODS Coufalem, což jsem si též ověřil.
Že by ODS na tak důležitou funkci nevypsala profesionálně připravené a vyhodnocené výběrové řízení a dala jen a jedině na přání předsedy, s vedením navíc předem nekonzultované, tak to by byl hodně špatný signál pro veřejnost a nemilá předvěst, jak si Topolánek představuje v budoucnu obsazování vládních a jiných funkcí.
Že Jarda Jurečka ( je to můj přítel) není člověk, ze kterého se line dynamika, že není nezbytnou "novou, neopotřebovanou krví", je zřejmé na první pohled.
Že by si takové jednání nechala Výkonná rada ODS líbit a nezorganizovala solidní výběrové řízení s profesionálními kandidáty, též se mi nechce věřit.
A že by si členové a funkcionáři ODS nepohlídali svého šéfa, aby jim neodletěl tak vysoko, až by si spálil křídla, v to jen pevně doufám.

Marodíme nejvíc v Evropě - denně chybí v práci na sto zaměstnanců sedm lidí! Vlastně se to tak nedá říct. Marodíme stejně jako v ostatních státech - jen se mnohem většímu počtu lidí finančně vyplatí "hodit se marod" a systém zdravotnictví také umožňuje lékařům tak činit.
Řešení není v navrhované platbě prvních 14 dnů nemocenské zaměstnavateli, ale v solidním, na pojišťovací matematice postaveném systému nemocenského pojištění, v němž se zbytečné marodění zatraceně nevyplácí.

Konečně jsem se včera dozvěděli, proč vláda utajovala studii banky JP Morgan o nákladech očištění a ceně IPB.
Vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn to osvětlil: "Bylo to utajené z určitých důvodů. Z jakých, to ale nebudu komentovat."
A defenestrace se zase nekoná.

Jiří Pehe, svými protivníky zvaný "to pehe", dnes napsal do Lidovek podivuhodný text s titulkem "ODS je záludnější než KSČM".
Stojí rozhodně za přečtení a hluboké zamyšlení. Minimiálně nad autorem.

"Koncepce zdravotnictví jde proti zdravému rozumu" zní název diskusního příspěvku lékaře Pavla Vepřka v dnešních Lidovkách, týkající se nejnovějšího výplodu ministryně zdravotnictví Emmerové. No bodejť, nemůže být jinak. Vítězství ideologie nad zdravým rozumem, nazývá se historicky příčina jejich výsledné práce.

Paul Johnson v knize "Nepřátelé společnosti" o příčinách úpadku a zániku Římské říše:

"Řím se dostával do čím dál hlubšího deficitu. Na financování impéria, kiteré si na sebe přestalo vydělávat, musela vláda získat víc peněz v tuzemsku. Znamenalo to rozšířil a zvýšit daně, což se na druhé straně neobešlo bez větší byrokracie a korupce, tvrdší centrální kontroly a všudypřítomného donucovacího principu."
"Traján jako první zavedl systém povinných státních pronájmů a povinného náboru úředníků. Hadrián připojil systém tajné policie a informátorů."
"Jak se zvyšoval početní stav byrokracie a její moc, tak se násobily i její zásahy do ekonomiky svobodného podnikání.
V roce 301 Dioklecián vyhlásil všeobecný edikt, kterým se pod trestem smrti zaváděla mzdová a cenová kontrola."
"Vybíráním a utrácením daní se dle Lactania v jeho době zabývalo více lidí, než kolik jich daně platilo.
Když autoritářský a byrokratický stát zjistí, že je neefektivní a že ho nikdo nerespektuje, bývá reakcí snaha o větší autoritu a posílení byrokracie."
Nepřipomíná vám to něco?

A staré české přísloví na závěr:
Utratíš-li víc, než získáš, tím se na hlavu potřískáš.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 09.12.2004

Copyright 2000-2017 © ViditelnyMacek.cz