Homepage

PÁTEČNÍ GLOSY 29.10.2004

Miroslava Macka

Včera jsem se na Hradě v rámci oslavy 28. října potkal s mnoha lidmi, včetně jednoho význačného bankéře. Během řeči jsme také narazili na nevzdělaného fracka ze Strakovky a já vyjádřil názor, že žádný strom neroste až do nebe, a že způsob vládnutí, jako by šlo o vládu navždy, se k němu nakonec zákonitě musí vrátit jako bumerang.
Bankéř však pesimisticky zavrtěl hlavou a řekl, že Gross za dobu svého vnitráckého ministrování i teď dosadil na všechna možná i nemožná místa své lidi a opravdu se stal velmi nebezpečným pidilukašenkem....
Jen doufám, že v tomto případě snad neplatí, že pesimista je optimista s informacemi.

Policie České republiky má v současnosti 56 tisíc příslušníků a zaměstnanců, tedy o 7 tisíc víc, než mělo celé patnáctimilionové Československo v době represivního komunisttického režimu, tehdy včetně celníků a jednotek pohraniční stráže.
Ještě pořád jste přesvědčeni, že nežijeme v policejním státě?

Moc se mi líbil názor učitele Petra Špíny, který vyjádřil v dopise časopisu Reflex: Žáky lze rozdělit na tři skupiny. První preferuje jazyky a pamětní učení, obvykle se vyhýbá matematice a fyzice. Druhá má technické, přírodovědné a matematické sklony., pravopisem se moc netrápí. Třetí nechce dělat nic, nic je nebaví.
Vzhledem k tomu, že žurnalisté neustále bojují proti pamětnímu učení i proti matematice (první a druhá skupina žáků), zbývá jediný závěr - zastupují zájmy skupiny třetí.


Několik čtenářů mi zaslalo následující text (překlad z němčiny), který by měl být textem školním, na všech skolách povinným:

Milé děti, dnes si něco povíme o snižování daní. Nebojte se toho tématu, vysvětlíme si vše tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet podle výše placených daní.
První čtyři, ti nejchudší, tedy neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun, sedmý 70 korun, osmý 120 korun,
devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.
Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval. Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít
každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou stálí zákazníci, což bylo od něho moc hezké.
Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně,
prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd. Hostinský jim proto navrhl podělit se o úsporu v poměru plateb za oběd. Vzal papír a tužku a začal počítat.
Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic (stejně jako první čtyři), což u něj činí úsporu 100%. Šestý bude platit 20 korun namísto třiceti, čímž ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí
90 namísto 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 korun, nikoliv 180, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.
"Takže já z těch uspořených 200 korun dostanu jen deset?", křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokačoval: "A tenhleten dostane hned celou stovku!"
"To je pravda!", křičel pátý pán, "Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!". "Opravdu!", přidal se sedmý, "takže jemu stovku a mně jen dvacku?!".
Rozkřičeli se i první čtyři pánové: "A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!"
A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili nepříjemnou věc: Všichni dohromady neměli ani polovinu obnosu, který zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
Tak takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Na světě je tolik jiných pěkných restaurací.....

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 29.10.2004

Copyright 2000-2017 © ViditelnyMacek.cz