Homepage

ČTVRTEČNÍ GLOSY 26.08.2004

Miroslava Macka

Máme to ale premiéra: na pohřeb Ivana Hlinky přiletěl vrtulníkem a ke hřbitovu jej a jeho suitu dopravily čtyři vládní limuzíny. Pane režisére Rychlíku, myslím, že toto je stejný důvod k demonstraci před Strakovkou jako jmenování starého bolševika novým šéfem Úřadu vlády!
Příšerné! Najde se nějaký novinář, který položí tomu frackovi jednoduchou otázku: Pane Grossi, domníváte se, že existuje v tomto státu jediný člověk, který je ochotný platit ze svých peněz takovéto příšernosti?

Také Grossova zásadovost je obdivuhodná. Zde hodnotící dvouverší:
Bolševika přičetli jste mezi moje lapsy,
tahám tedy disidenta hnedle z druhé kapsy.


Ještě se vracím k přenosu předvčerejšího jednání sněmovny: nechápu, proč se ODS nedomluvila a nevyslala k řečnickému pultu jediného kvalitního rétora, který by přednesl relativně krátké (tedy sledovatelné a účinné), argumentačně solidní, avšak vtipně podané stanovisko ODS k programovému prohlášení vlády. Méně je mnohdy více - a v tomto případě to sakra platilo: forma je totiž nedílnou součástí projevu.

Pokládám za zcela správné, aby manažeři akciových společností byli nuceni zveřejňovat své odměny. Neboť představa, že coby akcionář, tedy spolumajitel podniku nebo člověk, který se akcionářem, tedy spolumajitelem, chce stát, nemohu vědět, kolik berou lidé, které zaměstnávám respektive budu zaměstnávat, byla a doposud je zcela absurdní.

Předvčerejší text z Lidovek:

Žádám nové sociální dávky!


A pak, že je současný český volební systém do Poslanecké sněmovny špatný až mizerný a bylo by jej zapotřebí vyměnit za systém většinový, který by neumožňoval vznik tak slabých vlád, jako jsou ty z posledních let!
Opak je pravdou: vždyť jedině tento systém s vysokou pravděpodobností vede a i nadále povede k vládám, které stojí a padají s hlasem jednoho jediného vratkého poslance, bez ohledu na to, zda jde o přelétavého opilce, na kapačkách napojeného maroda, na služební auto, sekretářku, mobil, diety a příspěvek k platu se třesoucího nýmanda, vypočítavého kverulanta či nevypočitatelného cvoka. A pokud by se na české politické scéně konečně ujalo a vžilo kupování takových poslanců za peníze a nikoliv za různé funkce či rozpočtové peníze do jejich volebních obvodů, jak je doposud léta tolerovaným zvykem, máme my, nespokojení občané, konečně vyhráno!
Neboť jsem přesvědčen, že nejenom já, ale i velikánský houf jiných nespokojenců s Grossem a jeho partou, bychom si rádi připlatili a sesbírali dohromady dozajista mnohem víc než nějakých ušušněných 10 milionů korun pro nějakého toho poslance, co se dnes spokojuje s tím, že mu je tolerováno popíjení, se služebním autem a asistenty, nebo s pár miliony na dostavbu zbytečného akvaparku, šatny pro sportující kovopreclíkáře či lávky odnikud nikam v jeho domovském, tudíž volebně důležitém, městě. Vždyť bychom tak měli jistotu, že neoblíbená vláda rychle padne.
Navíc by to pochopitelně nebyly z naší strany vyhozené peníze, nýbrž velmi výhodná investice do budoucna, ve které bychom stejně zaplatili na daních pro rozhazovačné mocipány mnohem víc než do sbírky na úplatu.
Bohužel je v našich nevolnických krajích striktně zakázáno nakupovat lecjaké služby, které nejsou a nemohou být dostupné všem - však proto také musí spousta lidí, toužících po rychlejším či lepším ošetření, strčit pokoutně obálku s penězi patřičnému zdravotníkovi, neboť legálně si takové služby koupit nemůže. Také různá razítka, zápisy a povolení na úřadech nelze získat za legální úplatu na počkání, takže korupce jen kvete. A nemůžeme-li si svobodně nakoupit u řemeslníků služby bez příšerných daní, není divu, že je nakupujeme v šedé ekonomice, bez faktur a účtů.
Jsem si pochopitelně vědom toho, že pro socialisty (a to bez ohledu na jejich stranickou příslušnost) je takovéto uplatnění tržních principů nepřijatelné, neboť jsou zastánci hesla, že nemohou-li mít například zdravotní služby či úřední výkony rychle a dokonale poskytnuté všichni, nesmí je mít takové nikdo a bohatí, stejně jako chudí, se musí spokojit s šuntem - vždyť proč by měla být rovnost až na nebi, že?
Nabízím ovšem soudruhům řešení, které by mohlo znít jejich sluchu libě, vždyť je už leckde praktikují ba chtějí je ještě rozmnožit.
Co takhle zavést, pěkně po socialisticku, státní podporu mladým rodinám s dětmi, důchodcům a vůbec lidem sociálně slabým, tak zvané "výkopné" (zní to pěkně podobně jako "výkupné" a byla by to vlastně také částka za vykoupení ze stávajícího bordelu)? Což by byly peníze, které by mohli občané použít na úplatek pro poslance, který by vymetl neoblíbenou vládu od válu. Nebo alespoň zavést půjčky, jen s takovou malou, maličkou státní podporou, co říkáte?
Nebo pěkně jednorázový příspěvek z peněz z privatizace, nazvaný pro odlišení od trvalých dávek třeba "grosskopné", ani to ne?
Ale uznejte přece, soudruzi, pokud se dovedete oprostit od osobních hledisek a pomyslíte na to, že máte sloužit veřejnosti, že takovéto podpory rodinám, důchodcům a lidem sociálně slabým či navrhovaná podpora půjček by byly jedny z mála sociálních dávek, které by rychle, viditelně a dlouhodobě prospěly rozkvětu země. A to přece stojí za vážnou úvahu, ne?





A moudro na čtvrtek, opět od G.B. Shawa:
Člověk je jediný živočich, kterého se naprosto a beze zbytku bojím.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 26.08.2004

Copyright 2000-2017 © ViditelnyMacek.cz