STŘEDEČNÍ GLOSY 18.08.2004

Miroslava Macka
Některé řeči kolem roťáka Přibyla jsou opravdu tristní. Premiérovi nestačí, že velel jednotce, která měla jeden jediný úkol, chránit zločinný bolševický režim a blekotá cosi o tom, že ho odvolá, jen když se prokáže, že někoho při zásazích bil nebo někoho bili jeho podřízení. Užití vodních děl odpustí? "Vytlačování" odpustí? Aktivní posluhování bolševikům odpustí? Příšerné.
Také lidovečtí a unionističtí ministři, hlasující pro Přibyla coby šéfa Úřadu vlády jsou k nakopnutí: Proč nám Gross neřekl, o koho jde? To jsme nevěděli!
Mám tomu, soudruzi, rozumět tak, že do tak důležité funkce klidně zvolíte někoho, o němž nic nevíte, o jehož minulou práci a její výsledky se nezajímáte? To tak bezmezně věříte premiérovi? Nestaráte se? Znamená to, že stejně informovaně budete rozhodovat o věcech budoucích? No, potěš nás pánbůh!

Včerejší text z Lidovek:

Vítejte v Grosssourkově!
Žil, byl kdysi mladík, který se za vlády bolševiků vyšvihl do funkce velitele roty Pohotovostního pluku VB, což znamená, že nemohl být úplně malá svině, jak trefně říkával jeden můj známý o lidech, kteří se většinou z kariérních důvodů, kvůli osobním výhodám, bez jakýchkoliv skrupulí kurvili s komunistickým režimem.
Žil, byl kdysi mladík, který za vlády bolševiků chodil do školy a pak se z kariérních důvodů stal mladým socialistou a bezskrupulózně vystoupal v krátké době až do funkce předsedy ČSSD a předsedy vlády naší vlasti.
A tihle dva hoši se kdysi koncem devadesátých let minulého století potkali a padli si do oka, takže první hoch se stal nikoliv nevýznamným úředníkem na ministerstvu vnitra, kterému tehdy velel hoch druhý a když se tento stal premiérem, stal se hoch první šéfem Úřadu vlády, což, jak jistě uznáte, není zrovna malá role.
A v tomto okamžiku si jej už konečně všimlo pár lidí, kterým někteří (třikrát podtrhuji) aktivní přisluhovači bolševiků, vytáhnutí nynějšími mocipány do různých funkcí, stále ještě vadí, i sedli a napsali uctivé upozornění na tuto sviňárnu, vyzvali bývalého horlivého roťáka k dobrovolnému odchodu z důležité funkce a text pak podepsali a zveřejnili.
Potud jde o příběh téměř pohádkový, nedramatický, a vlastně téměř nečeský. Velmi českým příběhem se však stává v okamžiku, kdy se nad ním důkjladněji zamyslíte.
Umělcům a dalším signatářům petice velice vadí soudruh Přibyl ve funci šéfa Úřadu vlády a vyzývají jej k odchodu, toho však, který jej do této funkce vytáhnul, který s jeho minulostí "nemá problém", který jej léta zaměstnává a povyšuje, nechávají zcela na pokoji a k rezignaci jej pranic nevyzývají. Ale vždyť nebýt Grosse, nebylo by Přibyla na úřadu vlády! A to už, uznejte, hodně české je.
Zrovna tak jako to, že ti, kteří poslali Přibyla v lednu 1989 zasahovat na Václavák, se celá léta mohli a dodneška mohou zcela beztrestně pochechtávat, neboť nikdy bohužel nedošlo na slova mého již výše zmíněného známého, že v listopadu 1989 sice nikdo netoužil po koncentrácích pro bolševiky a popravčích četách, spousta facek však padnout měla.
Pokračujme však v současných paradoxech: pod textem, požadujícím odchod Přibyla, je podepsaná též současná poslankyně Táňa Fischerová. Poslankyně Fischerová, která zřejmě nebude mít problém stvrdit svým poslaneckým hlasem ve funkci premiéra Grosse,
právě toho Grosse který je ovšem zcela a beze zbytku odpovědný za to, že je Přibyl v tak důležité funkci, což jí tak moc, tak strašně vadí.
Jde o schizofrenii nebo ztrátu soudnosti, neschopnost rozeznávat příčinu a následek? Nerozumím tomu: léčila by snad paní Fischerová svoji anginu tak, že by si potírala zarudlé mandle (následek) desinfekcí nebo vymýtila antibiotiky infekci (příčinu)?
Opravdu se domnívá, že současný český grossourkov, který můžeme vidět doslova na každém kroku, a jehož je případ Přibyl jen maličkou, byť zásluhou mediální optiky hodně viditelnou částí, prostě změní potíráním příznaků, přičemž bude přímo hýčkat jejich příčinu?
Bohužel ryze česky, grosssourkovsky, skončí i celý ten mediální ohňostroj kolem Přibyla. Ten pod tlakem medií nakonec s vysokou pravděpodobností bude uklizen na méně nápadné místo a nebo zcela zmizí do nějakého toho soukroma, napojeného ovšem nejraději na nějaké ty veřejné peníze. Malý vřídek bude odstraněn, gross příčina bohužel zůstane. Žijeme přece v Grossourkově, v Česku.

Jen v Grossourkově ovšem můžete též zaslechnout taková slova, která včera pronesla herečka Holubová, účastnice demonstrace před Úřadem vlády,o premiéru Grossovi:"Přijal nespokojené občany, beru to od něj jako správné demokratické gesto."
Zajímavé pojetí demokracie!

Naopak moudrá slova pronesl Jiří Suchý: "Pan premiér prohlásil, že pan Přibyl je velmi zdatný kriminalista, který odhalil dvě vraždy. Tak ať jde odhalovat vraždy, když mu to jde. Máme vrahů plnou Prahu."

Grossourkovsky též vzniká programové prohlášení vlády: rozporované pasáže jsou měněny do obecna tak, aby mohly být přijatelně vykládány jak lidovci a unionisty, tak socialisty.
Prostě: jde o slohové cvičení, na které můžeme zapomenout ještě dříve, než vznikne.

A moudro na dnešek:
Největší překážky leží na cestě k nejmenším cílům.