STŘEDEČNÍ GLOSY 21.07.2004
Miroslava Macka
Gross ustoupil menším stranám a zavázal se nespolupracovat s komunisty, Kavan, Laštůvka a další poslanci rychle ustupují ze svých nesmiřitelných postojů a podepisují loyalitu příští vládě, a uvidíte, že nakonec i KDU - ČSL a US - DEU ustoupí a připustí nějaké ty výměny ministrů. Strach ze ztráty koryt v předčasných volbách má totiž neuvěřitelnou dostředivou sílu.
Za lehkost s jakou nechali redaktoři Nováček a Pokorný ve včerejším Radiožurnálu vyklouznout Stanislava Grosse z otázky, kterak bude nová vláda dělat sociálnědemokratickou politiku (jak na místě tvrdil Gross), když ve všech důležitých věcech budou muset s případnými sociálnědemokratickými vládními návrhy souhlasit i nesocialistické koaliční strany (respektive alespoň polovina ministrů z každé této strany), tak za tuto lehkost by jim měl zaměstnavatel strhnout část platu. Grossova hluchota a žvanivost od věci totiž z jejich strany žádala mnohem větší důraz a hlavně opakovaní otázek a mnohem větší nucení ke konkrétním odpovědím k dotazovanému.
Jediný zcela konkrétní názor, a to na pozvání do Radiožurnálu příští týden, nakonec řekl zcela na závěr Gross dobrovolně sám: To nemusíte, máte jistě zajímavější hosty. Lidé na mne určitě nejsou zvědaví.
Zobecněno: čím více je Stanislav Gross nucen mluvit, tím více se ukazuje, kterak se na něj dokonale hodí staré české přísloví: prázdný buben nejvíce duní.
Můj včerejší text z Lidovek:
Okurková sezóna se naplno rozeběhla
Je to prostě tak: konečně začala vedra, byť kalená možnými bouřkami, přívalovými dešti, vichřicemi a krupobitím, ale to už je v poslední době věc nepřekvapivá, neboť častá, známá, opakovaná a tudíž do okurkové sezóny zapadající. Veškeré překvapení žádné.
Zrovna tak v politice: probíhají sice jednání o složení nové vlády, ale doposud svojí obvyklostí, předvídatelností a nudností také dokonale splývají s okurkovou sezónou.
Vždyť co jiného se dalo čekat od nedělního zasedání ústředního výkonného výboru ČSSD, než že schválí Grossův plán dojednat novou vládu se starými partnery, když žádní noví, mimo KSČM nejsou, a prezident Grosse premiérem v takovém případě nejmenuje, zrovna tak jako jej nejmenuje, přišel-li by na Hrad s návrhem na vládu menšinovou, kým jiným než opět komunisty podporovanou. Sečteno, podtrženo: zcela vypočitatelný,banální, vynucený, okurkovosezónní výsledek.
Co jiného se dále dalo čekat od zastupujícího předsedy Grosse, než jeho stará taktika: říkat vždy to, co jeho posluchači chtějí slyšet.
Proto se také obsah jeho hodinového projevu dal zcela předvídat: posílíme své pozice ve vládě, zatneme těm malým, protivným, ale k vládnutí nezbytným stranám tipec a začneme pořádně prosazovat svůj levičácký program. A taky jim sebereme nějaká ministerstva. Ta, co rozdávají hodně peněz a mohou tak při jejich šikovném nasměrování pomoci jak našim komunálním politikům, tak našim podnikatelským kámošům (to už ovšem nahlas neřekl, ale jako by se tak stalo). Vidíte, zase předvídatelná nuda, jen to větrákovité mávání rukama byla novinka, ale třeba to bylo jen horkem.
"Jsme přece ta majoritní strana!" vysvětloval zbožné přání dělat stoprocentně socialistickou politiku a koaliční partnery mít jen do počtu, pražský socialista Šplíchal tónem "terazky som majorom". Zase okurkově nepřekvapivě.
Také unionisté se nevycajchnovali a pokračují v zažité a nezáživné taktice "díky za každé nové ráno". Ve své ochotě udělat pro to vše, svědčí i to, že ačkoliv ještě netuší, jaký bude mít vláda program a kolik jich a kdo ve vládě zůstane, všech deset poslanců už podepsalo slib loyality budoucí vládě.
I lidovci jsou k uzoufání stejní: předseda Kalousek chce i po mnohém obcování se socialisty zachovat KDU - ČSL panensky neposkvrněnou, sebe obzvláště nevyjímaje, a tak se pochopitelně do vlády - zvláště z vlivného postu předsedy rozpočtového výboru sněmovny - pranic nehrne. A kdyby ho moc a moc nutili, už předem se ubránil: tak tedy jo, ale jen na ministerstvo financí. A ostatní naši ministři jsou skvělí a zůstanou a zůstanou.Vždyť co by si počali všichni naši bratří a sestry, už mající vyšlapané cestičky k ministerským pokladničkám s veřejnými prostředky ( to už ovšem také nahlas neřekl, ale také jako by se stalo).
ODS také nemusí dělat vůbec nic, jen sem tam zopakovat, že nejlepším řešením jsou předčasné volby a Vlastu Tlustého a případné další kandidáty na posty ve vládě velké koalice poslat někam hodně daleko na dovolenou.
Také dříve nezávislí, obzvláště morální poslanci, tedy Svatopluk Karásek a Táňa Fišerová, jako by byli na dlouhodobé dovolené a morální rozhořčení nad kupčením při splácávání stojedničkové většiny, nad podivuhodným klenákem koalice, přeběhlíkem Kottem a nad zřejmou snahou ČSSD při vládnutí pomocí domluv s komunisty posouvat vládní politiku zatraceně doleva, docela spolkli. Ale co jiného se dalo čekat, že?
A tak jediným nepatrňoučkým zpestřením vrcholící okurkové sezóny byla Grossova slova na již zmiňovaném nedělním zasedání ústředního výkonného výboru: "Já se prostě nechci blamovat! Už tak ze mě v některých novinách dělají malého hlupáčka."
A uznejte, že taková skromnost je opravdu v české politice novinkou. Jen tak dál!
A moudro na dnešek, tentokrát od V+W:
Kdo je v mládí hloupý, bývá na stáří blbý.
Za lehkost s jakou nechali redaktoři Nováček a Pokorný ve včerejším Radiožurnálu vyklouznout Stanislava Grosse z otázky, kterak bude nová vláda dělat sociálnědemokratickou politiku (jak na místě tvrdil Gross), když ve všech důležitých věcech budou muset s případnými sociálnědemokratickými vládními návrhy souhlasit i nesocialistické koaliční strany (respektive alespoň polovina ministrů z každé této strany), tak za tuto lehkost by jim měl zaměstnavatel strhnout část platu. Grossova hluchota a žvanivost od věci totiž z jejich strany žádala mnohem větší důraz a hlavně opakovaní otázek a mnohem větší nucení ke konkrétním odpovědím k dotazovanému.
Jediný zcela konkrétní názor, a to na pozvání do Radiožurnálu příští týden, nakonec řekl zcela na závěr Gross dobrovolně sám: To nemusíte, máte jistě zajímavější hosty. Lidé na mne určitě nejsou zvědaví.
Zobecněno: čím více je Stanislav Gross nucen mluvit, tím více se ukazuje, kterak se na něj dokonale hodí staré české přísloví: prázdný buben nejvíce duní.
Můj včerejší text z Lidovek:
Okurková sezóna se naplno rozeběhla
Je to prostě tak: konečně začala vedra, byť kalená možnými bouřkami, přívalovými dešti, vichřicemi a krupobitím, ale to už je v poslední době věc nepřekvapivá, neboť častá, známá, opakovaná a tudíž do okurkové sezóny zapadající. Veškeré překvapení žádné.
Zrovna tak v politice: probíhají sice jednání o složení nové vlády, ale doposud svojí obvyklostí, předvídatelností a nudností také dokonale splývají s okurkovou sezónou.
Vždyť co jiného se dalo čekat od nedělního zasedání ústředního výkonného výboru ČSSD, než že schválí Grossův plán dojednat novou vládu se starými partnery, když žádní noví, mimo KSČM nejsou, a prezident Grosse premiérem v takovém případě nejmenuje, zrovna tak jako jej nejmenuje, přišel-li by na Hrad s návrhem na vládu menšinovou, kým jiným než opět komunisty podporovanou. Sečteno, podtrženo: zcela vypočitatelný,banální, vynucený, okurkovosezónní výsledek.
Co jiného se dále dalo čekat od zastupujícího předsedy Grosse, než jeho stará taktika: říkat vždy to, co jeho posluchači chtějí slyšet.
Proto se také obsah jeho hodinového projevu dal zcela předvídat: posílíme své pozice ve vládě, zatneme těm malým, protivným, ale k vládnutí nezbytným stranám tipec a začneme pořádně prosazovat svůj levičácký program. A taky jim sebereme nějaká ministerstva. Ta, co rozdávají hodně peněz a mohou tak při jejich šikovném nasměrování pomoci jak našim komunálním politikům, tak našim podnikatelským kámošům (to už ovšem nahlas neřekl, ale jako by se tak stalo). Vidíte, zase předvídatelná nuda, jen to větrákovité mávání rukama byla novinka, ale třeba to bylo jen horkem.
"Jsme přece ta majoritní strana!" vysvětloval zbožné přání dělat stoprocentně socialistickou politiku a koaliční partnery mít jen do počtu, pražský socialista Šplíchal tónem "terazky som majorom". Zase okurkově nepřekvapivě.
Také unionisté se nevycajchnovali a pokračují v zažité a nezáživné taktice "díky za každé nové ráno". Ve své ochotě udělat pro to vše, svědčí i to, že ačkoliv ještě netuší, jaký bude mít vláda program a kolik jich a kdo ve vládě zůstane, všech deset poslanců už podepsalo slib loyality budoucí vládě.
I lidovci jsou k uzoufání stejní: předseda Kalousek chce i po mnohém obcování se socialisty zachovat KDU - ČSL panensky neposkvrněnou, sebe obzvláště nevyjímaje, a tak se pochopitelně do vlády - zvláště z vlivného postu předsedy rozpočtového výboru sněmovny - pranic nehrne. A kdyby ho moc a moc nutili, už předem se ubránil: tak tedy jo, ale jen na ministerstvo financí. A ostatní naši ministři jsou skvělí a zůstanou a zůstanou.Vždyť co by si počali všichni naši bratří a sestry, už mající vyšlapané cestičky k ministerským pokladničkám s veřejnými prostředky ( to už ovšem také nahlas neřekl, ale také jako by se stalo).
ODS také nemusí dělat vůbec nic, jen sem tam zopakovat, že nejlepším řešením jsou předčasné volby a Vlastu Tlustého a případné další kandidáty na posty ve vládě velké koalice poslat někam hodně daleko na dovolenou.
Také dříve nezávislí, obzvláště morální poslanci, tedy Svatopluk Karásek a Táňa Fišerová, jako by byli na dlouhodobé dovolené a morální rozhořčení nad kupčením při splácávání stojedničkové většiny, nad podivuhodným klenákem koalice, přeběhlíkem Kottem a nad zřejmou snahou ČSSD při vládnutí pomocí domluv s komunisty posouvat vládní politiku zatraceně doleva, docela spolkli. Ale co jiného se dalo čekat, že?
A tak jediným nepatrňoučkým zpestřením vrcholící okurkové sezóny byla Grossova slova na již zmiňovaném nedělním zasedání ústředního výkonného výboru: "Já se prostě nechci blamovat! Už tak ze mě v některých novinách dělají malého hlupáčka."
A uznejte, že taková skromnost je opravdu v české politice novinkou. Jen tak dál!
A moudro na dnešek, tentokrát od V+W:
Kdo je v mládí hloupý, bývá na stáří blbý.