ČTVRTEČNÍ GLOSY 6.05.2004

Miroslava Macka
V poslední době nestačím kroutit hlavou nad novinovými titulky. Třeba v dnešních Lidovkách je na první straně titulek "Ostravští Romové míří do Británie" s podtitulkem "Desítky Romů se z Moravy stěhují za prací".
Titulek jsem totiž četl zrovna v okamžiku, kdy v Radiožurnálu hlásili, že na Liberecku chybějí desítky zaměstnanců, kupříkladu šičky.
Ministr nezaměstnanosti Škromach se zase rozhodl, že by se měly přísněji trestat podniky, které porušují práva svých zaměstnanců, například nedodržují bezpečnost práce. Mluvčí ministrestva Prejdová nápad vysvětluje: Hrubé porušení bezpečnosti práce je například, když v železárnách chodí zaměstnanci pod jeřábovou dráhou. V takovém případě by firmě hrozila až nejvyšší, tedy dvoumilionová pokuta.
A já blbec bych takové zaměstnance vyrazil.

Spousta ministrů sice nešetřila ostrými slovy, když před slavnostním otevřením Sazka arény vypukla žabomyší válka mezi Hušákem a Špidlou, nyní však unisono chtějí přijít na finále, zvláště pokud by v něm hrálo Česko. Už nemusí, ale ukázka bezzásadovosti to byla dokonalá.

Na česko - slovenské finále probíhajícího mistrovství světa v hokeji se dle tisku těšil kde kdo. Na sportu je přitom krásné právě to, že čas od času se dějí věci nečekané. Tragické výrazy na tvářích našich hráčů a diváků mi včera večer připadaly proto jaksi nepatřičné, neboť součástí fair play je i umění prohrávat (a dramatičnost prodloužení a trestných střílení byla vynikající), pak jsem si ale uvědomil, že čím více peněz (a tím mediální pozornosti) se ve sportu točí, tím méně se daří umění prohrávat.

A Henry Hazlitt k dnešku:
Úvěry by byly mnohem méně přitažlivé, kdyby se nazývaly pravým jménem, totiž dluhy.