STŘEDEČNÍ GLOSY 24.03.2004
Miroslava Macka
Pokud by se volby do Evropského parlamentu konaly už dnes, vyhrála by je ODS se ziskem téměř 34% hlasů a tím 11 křesel z 24. Potud průzkum Lidových novin. Zisk ODS by mohl být ovšem ještě vyšší, pokud se ODS podaří v rámci volební kampaně přesvědčit voliče, že ve volbách nepůjde "jen" o zvolení europoslanců, ale také o "jasnou zprávu" Špidlovi a jeho gangu. "Ukažme vládě, co si o ní myslíme", mohlo by tedy být jedním z hesel eurokampaně ODS.
Že zrovna komunisté předložili návrh zákona, který nařizuje užívání spisovné mluvy hlasately ve všech televizích a radiích, včetně soukromých, nepřekvapuje. Že jej sněmovna přijala, to vyráží dech.
Druhým kolem by mohl být návrh zákona, který by opět zřizoval funkci domovních důvěrníků, kteří by pod okny naslouchali, zda se v rodinách mluví spisovně (neboť ovlivnění jazyka ratolestí v rodinách je nepopiratelné) a neposlušné rodiče udávali na "výboru pro veřejné blaho".
Ve třetím kole by se pak zákon mohl doplnit o nařízení mluvit spisovně i na pracovištích (neboť ovlivnění jazyka zde je též nepopiratelné), zřídit funkci "odborový spisovník" a tabulku mastných pokut pro narušitele zákona.
Přestávám se pomalu divit, že u nás komunisté po druhé světové válce získali moc ústavní cestou.
Druhým kolem by mohl být návrh zákona, který by opět zřizoval funkci domovních důvěrníků, kteří by pod okny naslouchali, zda se v rodinách mluví spisovně (neboť ovlivnění jazyka ratolestí v rodinách je nepopiratelné) a neposlušné rodiče udávali na "výboru pro veřejné blaho".
Ve třetím kole by se pak zákon mohl doplnit o nařízení mluvit spisovně i na pracovištích (neboť ovlivnění jazyka zde je též nepopiratelné), zřídit funkci "odborový spisovník" a tabulku mastných pokut pro narušitele zákona.
Přestávám se pomalu divit, že u nás komunisté po druhé světové válce získali moc ústavní cestou.
Včerejší text z Lidovek:
JEDINÝM LÉKEM JE ZŘEJMĚ POŘÁDNÝ MALÉR
Po návratu z dovolené a po prolistování mnohatýdenním štosem denního tisku se člověk z odstupu nestačí divit, co všechno jsou občané schopni a ochotni si od "své" vlády nechat líbit. To smíření se s přemírou diletantství, neumětelství, partajničení, přidržování se koryt a vyrážení klínu klínem namísto cílené, organizované, efektivní práce je z mírného povzdálí totiž ještě více zarážející.
A člověku se chce vyhrknout: no, tak už snad lidi konečně pochopili, že TAKHLE ne a TITO ne a při příštích volbách konečně dají svými hlasy vzniknout silné, většinové vládě, která se od prvního dne s vervou pustí do úklidu Špidlova chléva.
Omyl ovšem. Velká část voličů opět zvolí hlavně strany, o kterých se bude domnívat, že splní KONEČNĚ jejich kýžený cíl. Cíl, že vláda se rychle postará o jejich klíčové životní potřeby, o jejich sociální "jistoty": zaměstnání, zajištění na stáří a v nemoci, bydlení, dopravu, různé sociální dávky, přídavky a příspěvky, o klídek, který nebudou rušit příliš úspěšní a tudíž trčící "elementi". A protože jim tohle vše sice může slíbit kdekdo, ale splnit NIKDO, naštvaně se při dalších příštích volbách přikloní zase k někomu jinému, který snad už KONEČNĚ zajistí.....
A bude muset být hodně, strašně moc zle, než lidé konečně pochopí, že takto to prostě nejde.
Kdysi, ne zase tak úplně dávno, nemálo evropských politiků hlásalo, že "vyřeší -li" se problém sudetských Němců, nastane začátek konce německé agrese a klid a mír nakonec zavládne alespoň Evropou. Tito politikové byli o tomto natolik přesvědčeni, že neváhali vtloukat stejný názor i do hlav většiny svých voličů, vždy ochotných naslouchat příjemným nesmyslům před nepříjemnými pravdami.
Dnes, zrovna v tuto chvíli, nemálo evropských politiků hlásá, že "vyřeší-li" se problém Palestinců, nastane začátek konce islámské agrese a klid a mír nakonec zavládne alespoň Evropou. Tito politikové jsou o tomto natolik přesvědčeni, že neváhají vtloukat stejný názor i do hlav většiny svých voličů, vždy ochotných naslouchat příjemným nesmyslům před nepříjemnými pravdami.
Kdysi, zrovna tak jako dnes, se však děje to stejné: dva kmeny, historicky se svářící a potýkající na jednom území (neboť jejich velikost a velmocenské zájmy již zabraňují přírodnímu, přirozenému řešení, totiž vybití nebo totální asimilaci kmene slabšího kmenem silnějším), se stávají roztočeným kyjem záminky v rukou militantní ideologie, které pochopitelně pranic nejde o vyřešení tohoto lokálního problému, ale o jeho využití a zneužití pro svoje dlouhodobé, šílené, fanatické, světovládné cíle.
Jistě jste si mnozí z Vás, tak jako já, často kladli otázku, jak bylo tehdy, ve třicátých letech 20. století, možné, že lidé byli tak naivní až hloupí, že neviděli to zřejmé a zřetelné, trvale narůstající nebezpečí, že byli tak dlouho přesvědčeni, že je možno se ze vzniklé situace nějak "vykecat", ve Společnosti národů, na mezinárodních konferencích, na manifestacích, na univerzitách či na různých kulturních frontách, že je možno s těmi fanatiky vyjednávat, ba i dojednat přijatelný, dlouhodobý, až trvalý modus vivendi, a to pokud možno nejen beze ztrát, ale dokonce i s trvalým prospěchem z obchodu a všelikého jiného obcování s nimi.
Dnes vidím, jak strašlivě jednoduché, strašlivě nebezpečně jednoduché to je.
Obávám se však, že jsme, my Evropané, ve své překultivované změkčilosti nepoučitelní a nadále budeme raději naslouchat mámivým hlasům politiků, našeptávajících nám: nedráždit, neprovokovat, naslouchat jim, navštěvovat je, snažit se je pochopit, pomáhat jim,
v lecčem jim vyjít vstříc, dohodnout se s nimi. A budou nám zase tvrdit: PŘIVEZLI JSME VÁM MÍR!
A bude muset být zase hodně, strašně moc zle, než lidé konečně pochopí, že takhle to prostě nejde.
JEDINÝM LÉKEM JE ZŘEJMĚ POŘÁDNÝ MALÉR
Po návratu z dovolené a po prolistování mnohatýdenním štosem denního tisku se člověk z odstupu nestačí divit, co všechno jsou občané schopni a ochotni si od "své" vlády nechat líbit. To smíření se s přemírou diletantství, neumětelství, partajničení, přidržování se koryt a vyrážení klínu klínem namísto cílené, organizované, efektivní práce je z mírného povzdálí totiž ještě více zarážející.
A člověku se chce vyhrknout: no, tak už snad lidi konečně pochopili, že TAKHLE ne a TITO ne a při příštích volbách konečně dají svými hlasy vzniknout silné, většinové vládě, která se od prvního dne s vervou pustí do úklidu Špidlova chléva.
Omyl ovšem. Velká část voličů opět zvolí hlavně strany, o kterých se bude domnívat, že splní KONEČNĚ jejich kýžený cíl. Cíl, že vláda se rychle postará o jejich klíčové životní potřeby, o jejich sociální "jistoty": zaměstnání, zajištění na stáří a v nemoci, bydlení, dopravu, různé sociální dávky, přídavky a příspěvky, o klídek, který nebudou rušit příliš úspěšní a tudíž trčící "elementi". A protože jim tohle vše sice může slíbit kdekdo, ale splnit NIKDO, naštvaně se při dalších příštích volbách přikloní zase k někomu jinému, který snad už KONEČNĚ zajistí.....
A bude muset být hodně, strašně moc zle, než lidé konečně pochopí, že takto to prostě nejde.
Kdysi, ne zase tak úplně dávno, nemálo evropských politiků hlásalo, že "vyřeší -li" se problém sudetských Němců, nastane začátek konce německé agrese a klid a mír nakonec zavládne alespoň Evropou. Tito politikové byli o tomto natolik přesvědčeni, že neváhali vtloukat stejný názor i do hlav většiny svých voličů, vždy ochotných naslouchat příjemným nesmyslům před nepříjemnými pravdami.
Dnes, zrovna v tuto chvíli, nemálo evropských politiků hlásá, že "vyřeší-li" se problém Palestinců, nastane začátek konce islámské agrese a klid a mír nakonec zavládne alespoň Evropou. Tito politikové jsou o tomto natolik přesvědčeni, že neváhají vtloukat stejný názor i do hlav většiny svých voličů, vždy ochotných naslouchat příjemným nesmyslům před nepříjemnými pravdami.
Kdysi, zrovna tak jako dnes, se však děje to stejné: dva kmeny, historicky se svářící a potýkající na jednom území (neboť jejich velikost a velmocenské zájmy již zabraňují přírodnímu, přirozenému řešení, totiž vybití nebo totální asimilaci kmene slabšího kmenem silnějším), se stávají roztočeným kyjem záminky v rukou militantní ideologie, které pochopitelně pranic nejde o vyřešení tohoto lokálního problému, ale o jeho využití a zneužití pro svoje dlouhodobé, šílené, fanatické, světovládné cíle.
Jistě jste si mnozí z Vás, tak jako já, často kladli otázku, jak bylo tehdy, ve třicátých letech 20. století, možné, že lidé byli tak naivní až hloupí, že neviděli to zřejmé a zřetelné, trvale narůstající nebezpečí, že byli tak dlouho přesvědčeni, že je možno se ze vzniklé situace nějak "vykecat", ve Společnosti národů, na mezinárodních konferencích, na manifestacích, na univerzitách či na různých kulturních frontách, že je možno s těmi fanatiky vyjednávat, ba i dojednat přijatelný, dlouhodobý, až trvalý modus vivendi, a to pokud možno nejen beze ztrát, ale dokonce i s trvalým prospěchem z obchodu a všelikého jiného obcování s nimi.
Dnes vidím, jak strašlivě jednoduché, strašlivě nebezpečně jednoduché to je.
Obávám se však, že jsme, my Evropané, ve své překultivované změkčilosti nepoučitelní a nadále budeme raději naslouchat mámivým hlasům politiků, našeptávajících nám: nedráždit, neprovokovat, naslouchat jim, navštěvovat je, snažit se je pochopit, pomáhat jim,
v lecčem jim vyjít vstříc, dohodnout se s nimi. A budou nám zase tvrdit: PŘIVEZLI JSME VÁM MÍR!
A bude muset být zase hodně, strašně moc zle, než lidé konečně pochopí, že takhle to prostě nejde.
S masochistickým potěšením jsem shlédl první tucet minut nového televizního seriálu televize Prima Rodinná pouta. Od první vteřiny jsem s otevřenou hubou zíral na "módní" interiéry, naslouchal podivným, papírem šustícím dialogům, a sledoval šílený nástup jednotlivých postav do děje a přitom přemýšlel, stojí-li ty peníze, co dostane za roli, Janu Kačerovi za to. Měl by totiž vědět, že každému herci (stejně jako autorovi a režisérovi) budou po smrti v pekle pořád dokola promítat jeho díla. A něco takového bych v tomto případě nepřál ani svému největšímu nepříteli.
Slova Henryho Hazlitta k dnešku:
Špatní ekonomové bohužel prezentují své chyby veřejnosti často lépe, než dobří ekonomové svoje pravdy.
Špatní ekonomové bohužel prezentují své chyby veřejnosti často lépe, než dobří ekonomové svoje pravdy.