STŘEDEČNÍ GLOSY

Masáž Polska a Španělska pokračuje: Německo a další státy navrhují zmrazit rozpočet EU, což by se finančně nejvíce dotklo právě těchto "odbojných států". Ale pochopitelně i Česka, byť Cyril Svoboda kolem toho mlží a mlží.
Jo, jo, není-li prostě v EU po vůli velmocí.....
Jenže: kdy se zájem velmocí překrývá se zájmem malých států, třeba nás? Není zapotřebí být příliš velkým vizionářem, aby si člověk představil, jak jsme zataženi do obchodní války (a kéž by jen obchodní) třeba s USA nebo Čínou, která se nás přitom vůbec netýká a nebo do zásahu evropských ozbrojených sil, hájících kdesi ve všech čertech strategické a obchodní zájmy Německa či dalších velmocí.

Senát si pořídil mluvčího, bývalého mluvčího televize Nova Petra Kostku, jehož úkolem je "vylepšit obraz horní komory parlamentu v očích veřejnosti". Samotné pořízení si mluvčího obraz senátu v očích veřejnosti ovšem spíše poškodí. A hlavně: jediný, kdo může vylepšit obraz senátu jsou sami senátoři. Dám jim dobrou radu: jejich obraz v očích veřejnosti by se jako zázrakem vylepšil, kdyby dali hlavy dohromady a navrhli takové zákonné úpravy, které by zbytečnou horní komoru parlamentu zrušily.

Zde je můj včerejší článek z Lidovek, vycházející z nepublikované polemiky s Jakubem Patočkou:

Neotištěná polemika aneb proč jsem rád maloměšťákem

Napsal jsem nedávno vášnivou polemiku s názory Jakuba Patočky, šéfredaktora Literárních novin a kandidáta Strany zelených do Evropského parlamentu, na normalizační dobu předlistopadovou, na tehdejší "navinulé maloměšťáky" a na Václava Klause.
Polemika, přes slib, nakonec nevyšla.
Protože však pokládám obecnou část této polemiky za jeden ze svých zásadních a jednoznačně vyjádřených životních postojů, a to nejen k době reálného socialismu a k dnešním, mnohdy vychloubačným, disidentům, ale k životu vůbec, dovoluji si Vás s touto částí polemiky seznámit.
Svůj pohled na "normalizační šedou zónu", tedy ohromnou masu lidí, kteří nebyli ani členy KSČ, ani spektakulárně nepracovali v disentu, popsal Jakub Patočka takto: tmavší okraj se snažil žít co nejpočestněji a disidenty podporoval v míře, která neohrožovala jejich rodiny, světlejší okraj však tvořili zelináři, bankovní úředníci a domovníci, vyvěšující fángle, všichni směňující svoje svědomí za různé drobné výhody. Pročež prezident Klaus je dnes právě jen a jen prezidentem tohoto "navinulého typu maloměšťáctví".
Ubezpečuji Jakuba Patočku i ostatní se stejnými či podobnými názory na tehdejší "šedou zónu" , že jsem v době normalizace prožíval svůj střední, velmi produktivní věk, a spolu s ohromnou spoustou lidí jsem ani nepodporoval disent, neboť v něm na můj vkus bylo příliš mnoho bývalých komunistických kádrů, snažících se opět vyšplhat k jakýmkoliv korytům, neboť jim vždy chutnala moc, příliš mnoho lidí, kteří si z disidenství vytvořili slušivou mučednickou aureolu a někteří dokonce živnost, příliš mnoho akcentovaných osobností, hřímajících vždy a všude proti jakémukoliv režimu a příliš mnoho aktivních estébáků (o čemž už se dnes vůbec nemluví).
Nekolaboroval jsem ovšem pranic ani s tehdejším režimem: nabídku primářského místa za vstup do KSČ jsem rázně odmítl (jako mnoho a mnoho dalších, kteří nebyli ochotni budovat kariéru na takto nemravných základech), ani se jinak neangažoval a vlajky také nevyvěšoval. Ale dělal jsem, spolu s miliony dalších lidí, hlavně to, co by měli lidé dělat v sebeobtížnější a sebenesvobodnější době: ŽIL JSEM. Což znamená: usilovně jsem pracoval, abych solidně uživil rodinu, aktivně provozoval různé koníčky a sportoval, trvale se vzdělával a HLAVNĚ (a to slovo třikrát podtrhuji), HLAVNĚ jsem vychovával svoje děti (a nyní též vnoučata) tak, že dnes úspěšně pracují a prosperují, nevolí demagogy a slibovače rudých či zelených světlých zítřků, nenatahují ke státu ruku pro podpory všeho druhu, nerozbíjejí výklady Mc Donalda ani jakékoliv jiné, neobsazují - nemytí, otrhaní a nečesaní - cizí budovy a neberou žádné drogy, přičemž ke stejným životním hodnotám vedou svoje děti.
Chcete-li tohle, Jakube Patočko či kdokoliv jiný, nazývat maloměšťáctvím, pak jsem a budu maloměšťákem velice, převelice rád. A jsem přesvědčen, že spolu se mnou také ohromná spousta dalších lidí. A dále jsem přesvědčen, že těmto lidem pak Václav Klaus, se stejnými či obdobnými postoji, jistě je a bude dobrým prezidentem, a že jej tito lidé jako prezidenta, ne-li všemi deseti, tak rozhodně alespoň devíti či osmi, berou.
A žádní kraválisté, jejichž jedinou výlučností je na odiv vystavovaná, velmi často jen efemérně módní, odlišnost, mě nepřesvědčí, abych tento svůj "maloměšťácký" životní postoj a životní styl změnil k obrazu jejich. Neboť jsem jich za svého života zažil už příliš mnoho a nikdy po nich nezůstalo nic, co by o vteřinu přetrvalo jejich křiklounství.

A Rochefoucauld k dnešku, nejen na adresu euronadšenců:
Vady svých lásek vidíme až po vystřízlivění.