PÁTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka
Jako děti jsme čas od času podlehli svodům kamarádů či obchodníka a koupili si za korunu "kočku v měchu", což byl malý papírový balíček a v něm nějaké překvapení - hodinky z korálků, figurka indiána, malá káča a podobně.
S přibývajícím věkem v nás však rostlo poznání, že podobná překvapení jsou sice někdy příjemná u maličkostí, u věcí důležitých a životně důležitých by se však člověk měl rozhodovat zodpovědně, s maximální znalostí věci a s co nejpřesnějším odhadem následků, jinak se mu to ( až na výjimky, potvrzující pravidlo) zatraceně vymstí.
Obávám se, že při rozhodování o našem vstupu do EU se většina lidí chová přesně jako my děti, kupující "kočku v měchu", nevědí, neznají, nezamýšlí se a k referendu půjdou většinou s podivným a nepravdivým vysvětlením, že "nám nic jiného nezbývá".
Strach je v obchodu i v politice vynikajícím hnacím motorem, z tohoto hlediska nelze vládě a části medií upřít kvalitní práci: strach z následků odmítnutí ( nebo odložení) našeho vstupu do EU se zcela neznámými budoucími pravidly a nejasnou budoucností naočkovali lidem dokonale.
Včerejší vydání britského listu The Guardian přineslo zprávu, že list má důkazy o tom, že britská zbrojovka BAe se pokoušela podplatit některé české politiky, aby pomohli protlačit nákup stíhaček Gripen.
Zajímavější ovšem bude, zda se u někoho tento pokus podařil - vzhledem k nadšení Zemanovy vlády pro Gripeny je to více než pravděpodobné.
Je také více než jisté, že důkazy, dodané americkou CIA a konkurenčními firmami, jsou zahřívacím kolem před novým výběrovým řízením.
Nechme se překvapit.
A tak se má zvýšit poplatek za Českou televizi, který musíte platit bez ohledu na to, zda na tento kanál koukáte či nikoliv. Rád zaplatím i mnohem více než dosud, ale za zboží nebo služby, které si svobodně vyberu a které konzumuji. Za něco, co nechci a nepotřebuji, platit nehodlám.
O jednotlivých zákonech poloreformy veřejných financí se má hlasovat jednotlivě - jediné, co z toho může vzniknout je socialistická antireforma.
Když čtu, kterak Slovensko daňovou reformou opouští socialismus, kterého se u nás spousta politiků stále drží jako klíště a vzpomenu si na svoje angažmá v rozdělení Československa, myslím, že bych rozhodně měl obdržet slovenské vyznamenání "Za zbavení špidlů."
Setkávám se s tím nepochopením častěji, naposledy z pera Jiřího Loewyho v Lidovkách a tak mi nezbývá, než "dovysvětlit" moje častá slova o socialistech. Za socialisty totiž, vzhledem ke své celoživotní zkušenosti, považuji socialisty bez ohledu na jejich formální stranickou příslušnost - tak například mnoho členů KDU- ČSL jsou typičtí socialisté, což je, mimochodem, častý úkaz i v křesťanských stranách v Evropě, ba znám i některé členy ODS, kteří by se svými socialistickými názory a postoji mohli klidně zastávat nejvyšší funkce v ČSSD.
Proto, psal -li jsem o evropskounijním supersocialismu, neznamená to, že pokládám sociální demokraty za nejsilnější partajní skupinu v Evropské unii, což nejsou.
Takže: nikoliv podle roucha, ale podle názorů a činů poznáte je.
Dnešní citát z Wildea, neplatící bohužel zdaleka jen pro umění:
Veškeré špatné umění je výsledkem dobrých úmyslů.