PONDĚLNÍ GLOSY

Není nad kvalitnější ukázku myšlení euronadšených strůjců šťastných zítřků, než je odpověď Petra Druláka, zástupce ředitele Ústavu mezinárodních vztahů, na euroskeptický text Benjamina Kurase v týdeníku Reflex. Zde je.
"Na závěr dává Kuras k lepšímu dva příklady údajné zvrácenosti evropské legislativy: dvě nové směrnice, z nichž jedna prý ukládá chovatelům prasat, aby svá zvířata vybavili měkkými hračkami, nejlépe míči, a druhá požaduje razítkovat každé vajíčko s podrobnostmi adresy farmy a slepice, která je snesla. (....) Pokusím se tato komická nařčení uvést na pravou míru. Směrnice upravující podmínky chovu prasat požaduje, aby zvířata dostala něco na hraní, poněvadž výzkumy prokázaly, že podobná rozptýlení zásadním způsobem snižují vzájemnou agresivitu zvířat ve velkochovu. O tom, co konkrétně zvířata na hraní budou dostávat, si rozhoduje každý členský stát sám. Londýn, a nikoliv démonizovaný Brusel, rozhodl, že ve Velké Británii to budou ony vysmívané míče. Druhá směrnice požaduje orazítkování vajec, které by specifikovalo podmínky, v nichž žije slepice ( např. "v kleci", "volně" a pod.), neboť tato informace vypovídá o kvalitě zboží."
Jsem přesvědčen, že ani výzkumy by neprokázaly, že stykem s úřednictvem EU se zásadním způsobem blbne. Jistě by však prokázaly, že jistý způsob myšlení a konání, jehož hlavním příznakem je vyhláškami přinášeti bližním dobro (přičemž, co je pro stovky milionů individualit obecné dobro, určuje taktéž vyhláška), je zakódován v genech.

Ve stejném časopise je též zajímavý článek na téma, mají-li či nemají-li úřady ovlivňovat stavebníky, aby stavěli a přestavovali své domy v duchu krajinného rázu.
Jeden názor je ještě více regulovat, druhý "stavět, jak nám zobák narost".
Můj moudrý otec měl k tomuto tématu skvělou průpovídku: "Komu se nelíbí na mém za mé, ten ať si postaví na svém za své".

Znovu a znovu mne fascinuje vicepremiér a ministr spravedlnosti Rychetský, který jako by přišel do vlády nedávno a ne před lety: Viz jeho věta k připravované "reformě" veřejných financí v dnešním rozhovoru v Lidovkách: "Je nepochybné, že máme skluz, ale ne měsíc, ale léta."
O příčinách tohoto zdržení a odpovědnosti za něj samozřejmě nepadlo ani slovo.
A tak mi slova soudruha vicepremiéra připadají jako slova člověka, který ví, že tato vláda se už dlouho neudrží a tak se začíná tvářit, že s ní neměl a nemá zas tak moc společného.
A křeslo ústavního soudce je takové pěkné zakončení kariéry....

Pranic mi nevadí, že sociálně demokratičtí ministři mají alespoň droboulinkou snahu omezit rozhazovačný sociální systém. Co mě však vadí je skutečnost, že své ministerské židle získali na úkor jiných politiků volebními sliby, že sociální systém bude ještě rozhazovačnější. Tedy podvodem.

Moc se mi líbilo poštěknutí Jana Macháčka a Hany Lešenarové v dnešní MF Dnes, že sice neustále tepu do státního přerozdělování peněz, ale že se mohu o sebe postarat sám jen proto, že se mi poštěstilo před třemi lety dostat od Erste Bank deset milionů korun za "poradenství",že jsem si za účelem inkasa této částky založil poradenskou živnost a že jsem nikomu s ničím neradil, pouze zařídil souhlas stranických potentátů s prodejem banky.
Takže: nikdy jsem nevyinkasoval od Erste Bank ani korunu, z 10 milionů, které jsem vyinkasoval za své služby od soukromé zahraniční firmy, jsem zaplatil na daních a povinných odvodech více než polovinu, kterou následně obdrželi hlavně ti, kteří pro mne nemají slušného slova, poradenskou firmu jsem nezaložil za účelem inkasa této částky, ale před deseti léty, po které se poradenstvím živím ( na rozdíl pd většiny lidí v politice, kteří se živit nechávají) a též představa, že bych zrovna já přesvědčil Miloše Zemana a jeho boys, aby prodali Českou spořitelnu, je docela k smíchu.
Trochu moc "drobných nepřesností" v jednom jediném plivnutí, co říkáte?
Omluvu nečekám, znám své Macháčky.

Zítra, jako každé úterý, si můžete v Lidových novinách přečíst další moje texty, tentokrát hlavně o tom, proč nebudu hlasovat pro vstup Česka do současné Evropské unie.