ÚTERNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
A večer moje nejmilejší upekla voňavý quiche s lilkem a valašskou slaninou a nepříliš sladký moučník se zapékanými hruškami, a pak jsme si napustili velikou, převelikou vanu teplé vody a otevřeli nádherný Silvaner Kabinett 2001 ze slavné wuerzburské vinice Escherndorfer Lump a k moučníku riesling ze stejného roku, z neméně slavné pfalzké vinice Deidesheimer Herrgottsacker a polehávali jsme ve vaně, dívali se ohromným oknem ven na osvětlenou, zasněženou zahradu a padající, poletující a vířící vločky, pojídali, popíjeli a zároveň chlácholili skrze dveře naši kočku Sieglindu, která odmítala chápat, proč nám nemůže sedět na klíně a čas od času jsme vyběhli francouzským oknem přímo z vany na trávník do čerstvě napadaného sněhu a dělali v něm "andělíčky" a řádili a bláznili, abychom za chvíli zase skončili v teplé náruči vany a nakonec v náručích svých.
Vlastně jen drobným, okrajovým, nedůležitým kousíčkem vědomí jsem si v kterémsi momentu uvědomil, že nemáme prezidenta a od války s neodhadnutelnými následky že nás dělí jen kousíček, ždibíček.
A tak Vám přeju hodně takových dnů, kdy Vás absence prezidenta, přítomnost Klause, nepřítomnost zdravého rozumu kolem nás či zatěžující přítomnost nedůležitostí, zvětšených optikou medií, pranic nepřipraví o živočišnou radost ze života.
Ale co, vždyť je to jen na Vás.
Čtenář glos Jiří Livora navrhl zajímavý způsob volby českého prezidenta, vycházející z poznatku, která byl rozkošně uplatněn v nádherném filmu Knoflíková válka: náčelníkem je ten, kdo má největšího pinďoura.
Pan Livora se v případě akceptování tohoto způsobu volby dožaduje přímého televizního přenosu z volby, já jen podotýkám, že feministky by si to určitě nenechaly líbit a žádaly by jiná kriteria. Jsem pro.
Před léty a léty se chystali vůbec poprvé stávkovat (a posléze stávkovali) železničáři. Pražský soud prohlásil jejich stávku za nezákonou. Vzpomínám si na tehdejší jednání vedení vládní ODS a na návrh Václava Bendy ( mnou podporovaný), zasáhnout proti nezákonně stávkujím odborářům se vší razantností, nezákonnou stávku případně i silou rozehnat, donutit odbory zaplatit vzniklé škody, prostě zcela a beze zbytku uplatnit zákon, který odbory porušily, neboť nic není pro budoucnost horší, než vzniklé povědomí, že stávkovat se dá kdykoliv: nelíbí-li se nám ministr, ředitel podniku, propouštění zbytečných pracovníků či neexistence třináctého a čtrnáctého platu v roce vždy dvanáctiměsíčním.
Bohužel se tehdy ustoupilo. Přísloví "Pozdě bycha honiti" stále platí.
Režisér Roman Polanski se rozezlil, když na pražské tiskovce o jeho novém filmu Pianista zjistil, že většina zúčastněných novinářů film neviděla.
Zřetelně mu chybí průprava v politice, neboť jinak by ho taková věc nepřekvapila. Osobně nemohu zapomenout na dívenku z jedněch novin (jméno netajím, ale fakt si je po těch letech nepamatuji), která se ke mně objednala na velký rozhovor o reformě zdravotnictví a po vstupu do místnosti a pozdravu s odzbrojující úpřímností oznámila, že mne předem varuje, neboť o zdravotnictví vůbec nic neví.
Pokud by existoval ráj, určitě by byl plný kritiků, kteří by měli podobný přístup k mým překlepům - a že jich dělám a že jsem za ně od Vás po právu nelítostně peskován - jako značka jvh ve včerejší MF Dnes k následujícímu překlepu v názvu studie Lou - Andrease Salomé, doprovázející dosud nepublikovaný překlad Rilkeho básně Narcis v právě vyšlém čísle Revolver Revue. Cituji: "...překlad studie Lou - Andreas Salomé Narzissmus als Doppelrichtung je zde uváděn s rozkošným překlepem Nacismus jako dvojí směr."