Homepage

PONDĚLNÍ GLOSY

Miroslava Macka:

Zrovna jsem se vrátil z města, kde jsem si musel vyzvednout psaní do vlastních rukou - ačkoliv stále pobývám na stejné adrese a byl jsem doma téměř 24 hodin denně, poštovní ouřad usoudil, že za těch pár šupů poštovného musím být, coby adresát, potrestán tím, že mi nebude dopis doručen, ale budu muset vystát v nevlídných a přeplněných prostorách pošty dvacet minut, abych si zapamatoval, že nemám napříště poštu otravovat doručováním zásilek.
Bydlím v maloměstě, kde - jak už věděla slečna Marplová - je veškeré dění světa jako na dlani, neboť se děje na malé ploše a tedy přehledně - a tak jsem mohl lehce porovnat, kterak se vánoční svátky od dob mého mládí posunuly z doby pokoje a klidu do polohy blázince a obžerství.
Nemíním pranic moralizovat či staromilsky vzpomínat, prostě jen konstatuji tento viditelný posun, aniž se ho aktivně účastním.
Osobně totiž pojímám vánoce stále pohansky, stále jako římský svátek Dies Solis Invicti, tedy Den neporaženého slunce, nádherný den obnovené naděje, neboť co jiného je slunovrat.
A tak se raduju ze života a těším se na jaro, až se zase všechno zazelená a mladé holky vyrazí v jarních šatičkách a ve větru bude cítit čerstvá plodivá síla, přelévající do žil.
A tuto radost si nenechávám kazit ani bláznivými upachtěnými spoluobčany, ani manželkou, která pravidelně bývá "uštknuta vánocemi", ani křesťanskou či americkou náhražkou toho nádherného pohanského slavení slunovratu, ani ničím jiným.
Přeju Vám všem, ať Vám navracející se slunce přinese co nejvíce štěstí a radosti.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 23.12.2002

Copyright 2000-2018 © ViditelnyMacek.cz