PÁTEČNÍ GLOSY

Soudci v Ústí nad Labem "zapomněli" dvěma Ukrajincům prodloužit vazbu (byly prý povodně!) a tak sice byli včera odsouzeni k vysokým trestům, ale jsou už, samozřejmě, dávno za kopečky.
Hlavní příčina této a dalších podivuhodností české justice leží hluboko v minulosti. Vzpomínám si totiž na beznaděj, když jsem ve Federálním shromáždění prohráli hlasování a soudcové se stali v podstatě neodvolatelnými polobohy. Kdyby existoval systém, kdy soudce je sice nezávislý v rozhodování, ale zatraceně závislý svojí existencí na kvalitě a produktivitě své práce, takovéto případy by se vůbec nestávaly.
Pozdě, ovšem, bycha honiti.

Dá se říci, že v sociální demokracii zvítězili v první bitvě o prezidentský úřad Zemanovci, neboť vedení ČSSD nasadilo do prvního kola voleb Bureše, člověka s menším koaličním potenciálem. Zemanovci by se ovšem neměli radovat, neboť může jít o vítězství Pyrrhovo - Špidlovci klidně mohou přijít s tím, že do druhého kola nasadí vedle Miloše Zemana také Otakara Motejla.
Trumfy v ruce pak budou držet komunisté a ODS, neboť jejich hlasy rozhodnou. Zatím vsázím spíše na Zemana, ale příští dny bude létat od Špidlovců směrem k poslancům a senátorům tolik slibů a handlovat a handlovat se bude tak intenzivně, že se to ještě může otočit.
Jediné, co nechápu je to, že se stále ještě mluví o volbě prezidenta a nikoliv o vyhandlování prezidenta.
Přiblížila se ovšem i možnost přímé volby prezidenta. Předem hlásám, že bych volil Klause. Proč? Protože by byl suverénně nejlepším prezidentem, který by se "rval" o Česko jako lev, kdežto ostatní kandidáti jeví se mi v tomto ohledu jako "čajíčkové". A že budeme potřebovat v prvních letech v EU mít v čele "rafana", to jsme snad už zjistili všichni. A nebo si stále ještě někdo namlouvá, že v EU neplatí přísloví "Bližší košile než kabát?"

Je příznačné, že v době, kdy je prezident Havel na odchodu, odchází z Česka také blbá nálada - podle průzkumu americké organizace Pew Research Center, konaného ve 44 zemích, patří obyvatelé Česka ke spokojenější částo světové veřejnosti a z postkomunistických zemí jsme nejspokojenější. Jiný úhel pohledu na věc by mohl odhalit, že nám většinově nic nevyhovuje lépe než kocourkovské poměry, panující kolem nás, neboť v těch se už historicky umíme pohybovat a je nám v nich dobře, zvláště, když v nich žijeme na dluh.

Velmi málo lidí si uvědomuje faktickou moc prezidenta, neboť prezident Havel nechodil na zasedání vlády prakticky vůbec a na zasedání svých voličů, tedy poslanců a senátorů, jen velmi, velmi zřídka.
Přitom si představte, že prezidentem by byl Klaus, který by byl na každém zasedání vlády, kdykoliv by o to požádal, musel by ze zákona dostat slovo a ironizoval by a dělal z ministrů blbce ( u některých by to nebyl až zas tak velký problém), na zasedáních Parlamentu by pronášel "zásadní" projevy a denně psal do všech novin.
Jak vidíte, moc pranic nevychází z litery zákona, ale z vůle a pracovitosti osobnosti. Z tohoto hlediska byl prezident Havel venku prezidentem silným, doma však slabým.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz