PÁTEČNÍ GLOSY
Miroslava Macka:
Petr Pithart v dnešních Lidovkách vyzývá malomyslné, nejisté a proto bezohledné politiky, aby se přestali pasovat do "role ochránců Čechie" před Němci a Rakušany, neboť je jen otázkou času, kdy sami nahlédneme, že poválečné zákonodárství (čti: Benešovi dekrety) k ničemu nepotřebujeme, neboť co se podle nich rozhodlo, stejně " už nelze nikterak vrátit". A tak si říkám, je-li Petr Pithart tak naivní nebo tak hloupý, když se domnívá, že by po zrušení Benešových dekretů nenásledoval okamžitě ze strany potomků konkrétních Němců, Rakušanů, ale i Maďarů krok číslo dvě - tvrdý požadavek na navrácení veškerého majetku nebo tučnou kompenzaci. Neboť o nic jiného ve sporu o Benešovy dekrety nejde.
Studie amerických vědců zjistila, že puberťáci, kteří se dívají na televizi více než hodinu denně, mají větší sklon k agresivitě, což dokládají následující statistikou: kdo ve čtrnácti sledoval televizi méně než hodinu denně, spáchá mezi šestnáctým až dvaadvacátým rokem násilný čin s pravděpodobností 1:19. Kdo se dívá hodinu až tři hodiny denně, pak s pravděpodobností téměř 1:3. Závěr: rodiče, nenechte koukat děti na televizi déle než hodinu denně. No jo jenže to dozajista platí jen pro televize americké a jim podobné. Nevěřím totiž tomu, že by tříhodinové denní koukání puberťáků na pohádky, naučné pořady či kvalitní filmy jakýmkoliv způsobem zvýšilo jejich agresivitu. Přiblblí Stallonové, Schwarzeneggerové, Wilisové a další "hrdinové" se zbraněmi mnohem rychlejšími než myšlení, zrovna tak jako trvalé záběry válek, atentátů, ozbrojených loupeží a nepokojů, tak určitě činí. K tomu ovšem netřeba provádět jakýkoliv vyzkum, to je věc zřejmá.
Mimochodem, ke zvýšení vaší agresivity stačí docela dobře setkání s valnou částí Američanů (pár, ale opravdu jen pár vyjímek jen potvrzuje pravidlo), kteří putují turistický světem. Pohyboval jsem se mezi nimi pár posledních týdnů a mohu zodpovědně prohlásit, že jejich nevychovanost, hulvátství, hlučnost a arogance jsou nebetyčné.Několik příkladů za všechny: jdete ranní hotelovou chodbou a potkáte americkou dvojici. Usmějete se a slušně pozdravíte. Ani búú.
Nastoupíte do výtahu a v dalším patře nastoupí americká rodinka s několika řvoucími nevychovanými spratky, kteří samozřejmě nepozdraví, neboť tak nečiní ani jejich rodičea při výstupu z výtahu se derou první do dveří, neboť tak činí i jejich rodiče.
Sedíte před večeří v baru u skleničky a vedle vás si sedne americká dvojice ve vytahaných tričkách a kraťasech, povykující jako na lesy. Za chvíli si mužská polovina páru sundá sandály a pohodí si nohu na okraj stolu.
U švédského stolu si vybíráte něco k snídani. Podle jekotu již poznáte blížící se Američany. V okamžiku vás kobylkovitým způsobem odstrčí, přičem opět ani nezabučí.
Pokud se vám to zdá přehnané, vězte, že není. Povídal jsem si na toto téma v minulých týdnech s mnoha cestujícími Angličany a všichni, do jednoho mi dali za pravdu, přidávajíce další nblahé zkušenosti.
Ale možná, že zrovna teď sedí někteří z těch Američanů, o kterých jsem mluvil zase doma a vrtí hlavou, proč je ve světě nemají rádi. Neboť málokdo jim, při dnešní síle dolaru, k jejich chování cokoliv řekne. To je moje paní, vždy, když jí Američané neopověděli na pozdrav, udělala na ně hlasitě búú.
Nastoupíte do výtahu a v dalším patře nastoupí americká rodinka s několika řvoucími nevychovanými spratky, kteří samozřejmě nepozdraví, neboť tak nečiní ani jejich rodičea při výstupu z výtahu se derou první do dveří, neboť tak činí i jejich rodiče.
Sedíte před večeří v baru u skleničky a vedle vás si sedne americká dvojice ve vytahaných tričkách a kraťasech, povykující jako na lesy. Za chvíli si mužská polovina páru sundá sandály a pohodí si nohu na okraj stolu.
U švédského stolu si vybíráte něco k snídani. Podle jekotu již poznáte blížící se Američany. V okamžiku vás kobylkovitým způsobem odstrčí, přičem opět ani nezabučí.
Pokud se vám to zdá přehnané, vězte, že není. Povídal jsem si na toto téma v minulých týdnech s mnoha cestujícími Angličany a všichni, do jednoho mi dali za pravdu, přidávajíce další nblahé zkušenosti.
Ale možná, že zrovna teď sedí někteří z těch Američanů, o kterých jsem mluvil zase doma a vrtí hlavou, proč je ve světě nemají rádi. Neboť málokdo jim, při dnešní síle dolaru, k jejich chování cokoliv řekne. To je moje paní, vždy, když jí Američané neopověděli na pozdrav, udělala na ně hlasitě búú.