PÁTEČNÍ GLOSY

Stokrát může promlouvat k občanům čestný předseda soudcovské unie Vyklický na téma důvěry v české soudy, vždy bude platit "podle skutků poznáte je".
A výklad zákona předsedkyní soudního senátu Vrchního soudu v Praze Žákovou, podle kterého se premiér Zeman nemusí omluvit novináři Brezinovi za svůj výrok, že je příkladem zkorumpovaného novináře z toho důvodu, že "jen opakoval to, co se dozvěděl" důvěru v české soudnictví pranic neposiluje, jen dotvrzuje přesvědčení o běžném žonglování s paragrafy. Neboť měli-li zákonodárci při tvorbě příslušných paragrafů na mysli takovýto jejich efekt, sním svůj klobouk.

V Českokocourkově jsou ovšem možné i jiné věci: vždy před volbami jako by politikové jednali dle přímé úměry čím méně dnů k volbám, tím méně šedých buněk mozkových v hlavě. Jak jinak si totiž vysvětlit dopis prezidenta republiky poslanecké sněmovně, ve které ji žádá, aby vysvětlila středeční projev předsedy Václava Klause na jednání Evropského parlamentu, následné výroky různých politiků a jednání sněmovny na toto téma příští středu?
Celou dlouhou dobu, co jsem byl v politice, jsem vždy mluvil sám za sebe, říkal svoje názory, a to ve velké většině případů, neboť jsem byl z vlastní vůle členem ODS a sdílel velkou většinu oficiálních stranických postojů a názorů, v názorovém koridoru této strany, vyjímečně však i mimo tento koridor, byl-li mi příliš úzký. A celou tu dobu jsem to pokládal a nadále to pokládám za správné a užitečné jednání. Naopak politikové bez vlastních názorů, jen papouškující stranickou linii, připadali mi užiteční jako Jan Lucemburský při soutěži zrakové ostrosti.
A další pitomost: jaký je oficiální názor poslanecké sněmovny na míru integrace EU? Je to aritmetický průměr názorů Václava Klause, Jana Zahradila, Filkipa a Grebeníčka, Kühnla a Krásy, Kavana a Volfové? Ale takový názor nelze vytvořit, pokud to nemá být názor obdobný slavné větě mladičké pacientky na gynekologii: "Pane doktore, já jsem asi trošičku těhotná". A může snad takový názor vzniknout hlasováním? Těžko, neboť při názorovém vějíři poslanců na míru evropské integrace by výsledek mohl připomínat zaznamenáníhodný výrok "spravedlivého" soudce - počítače, který po bezchybné analýze soudního případu, výslechu všech svědků a zakalkulování všech pro a proti do rozsudku bezemočně vynesl výrok: Popravit, po smrti omilostnit.
A tak zbývá jediné možné vysvětlení: ani prezidentovi, ani čtyřkoaličním poslancům pranic nejde o vážnou debatu nad mírou evropské integrace, ale jen a jedině o to, nasadit v době blížících se voleb předsedovi opoziční strany psí hlavu: pohleďte na něj, nechce do Evropy, bojí se totiž tamního solidního politického a ekonomického prostředí, ten ochránce tunelářů, nevolte jej a tu jeho podivnou partu, občané, neboť jinak vše, co se vám nelíbí, bude ještě horší.
Nejpříšernější je, že se stále najdou lidé, kteří na to naletí.