ÚTERNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Sociální demokracie spolu se čtyřkoalicí (a proti vůli ODS) prosadila zcela nepřipravenou územně-správní reformu státu. ODS ve volbách do krajů získala většinu (devět) křesel krajských hejtmanů. Sociální demokracie (spolu se čtyřkoalicí) teď poklidně čeká, jak se ODS vypořádá s finančními a kompetenčními problémy krajů, s čím její hejtmané a vedení přijdou a veškeré problémy krajů (a že jich je!) nechávají tak spadnout na hlavu ODS. Nemalou úlohu také hraje fakt, že se blíží volby a socialistická vláda samozřejmě nemůže a nechce připustit, aby kraje v rukou opozice mohly ve volebním roce "rozdávat" peníze - to si chce socialistická vláda ponechat jen a jen pro sebe.
Kdysi dávno jsem se chtěl během televizní sedmičky vsadit s Cyrilem Svobodou, že společný senátní klub čtyřkoalice nevznikne, neboť by se tak zmenšil počet předsedů, příplatků, služebních aut, sekretářek, mobilů a provozních prostředků. Cyril Svoboda se tehdy velmi durdil, vsadit se však nechtěl. Dobře udělal, neboť společný senátní klub z výše zmíněných důvodů opravdu nevznikl a nevznikne.
John Laughland v knize "Znečištěný pramen" říká na adresu EU: Problémy z konkurence - schopností, nízkým růstem, velkou nezaměstnaností a zkostnatělými a často zkorumpovanými politickými strukturami chtějí Evropané přenést na nadnárodní úroveň, namísto, aby je napravovali u sebe doma.
Před dvěma sty léty se narodil francouzský politik a ekonom Fréderick Bastiat, z jehož knihy "Zákon" je následující, stále živá a platná věta: Neupírám socialistům jejich právo na vymýšlení sociálních konstrukcí, na jejich propagaci, obhajobu a na jejich zkoušení na sobě samých na své vlastní riziko. Upírám jim ale právo na vnucování těchto projektů prostřednictvím zákona - moci - a na to, aby nás nutili platit jim na ně prostřednictvím daní.
Hrob kritika kapitalizmu Karla Marxe je na londýnském hřbitově Highgate a je, jako celý hřbitov, vzorně upraven, neboť hřbitov je v soukromém vlastnictví. Hrob obhájce kapitalizmu Adama Smithe leží na hřbitově v Edingburghu a je, jako celý hřbitov, silně zanedbán. Hřbitov je totiž ve vlastnictví obce.
Protektorský způsob, jakým německá vláda zasahuje prostřednictvím "doporučení nespustit jadernou elektrárnu Temelín" do energetické politiky suverénního státu, je velmocensky neomalený a neakceptovatelný - a vláda by měla rudozelené německé vládě ihned připomenout, že Česká republika opravdu ještě není nejvýchodnější spolkovou zemí. Ačkoliv: Podle posledních zpráv to spíše vypadá, že zelené ministerstvo životního prostředí neoprávněně mluvilo za celou německou vládu, která se teď - na způsob chytré horákyně - k tomuto doporučení trochu nebude hlásit a trochu bude. A nezapomínejme ani na fakt, že ČEZ se zastaveným Temelínem by s potěšením za pakatel (viz pokles cen akcií ČEZu po ataku německé vlády) odkoupil německý E.ON.
Důkazem toho, že "děti elit" procházejí revolucemi, až na výjimky potvrzujícími pravidlo, jako nůž máslem, je současný 1. náměstek ministra zahraničních věcí Pavel Telička.
Narodil se před 35 lety ve Washingtonu, kde jeho otec pracoval jako diplomat. Vystudoval pražskou právnickou fakultu a ihned po studiích v roce 1986 nastoupil na ministerstvo zahraničí, kde také vstoupil do KSČ. V roce 1998 se stal hlavním vyjednávačem Česka s Evropskou unií, v roce 1999 se stává prvním Kavanovým náměstkem. Což, prosím, není nic proti Pavlu Teličkovi (i když jeho vstup do KSČ koncem osmdesátých let připomíná svojí jasnozřivostí vstup do NSDAP v dubnu 1945), jen proti naivitě mnohých.
A protože léto je stále jaksi rozpačité, máte tu alespoň poslední báseň o slunci od Magdaleny Servítové z Prahy (které zároveň děkuji):

Pokaždé, když vidím slunce,
ptám se: "Jaká je tvá funkce?
Jestlipak máš svítit, hřát,
či se pořád schovávat?" Na to se chci zeptat slunce.

Miroslav Macek