ÚTERNÍ GLOSY

Po tragickém zastřelení dvou policistů zřetelně akutně zešíleným mužem se v mediích rozpoutala tradičně česky přestřelená kampaň za dramatické zpřístupnění podmínek vlastnění střelné zbraně.
To, co mně u všech těch emotivních až hysterických článků vadí, je absolutní nedostatek faktů. Tedy minimálně: vývojová křivka počtu legálně držených střelných zbraní v Česku, vývojová křivka počtu úrazů a úmrtí způsobených nešťastnou náhodou a vývojová křivka násilných trestných činů, zabití a vražd způsobených legálně drženými zbraněmi. Teprve pokud by tyto křivky dokazovaly, že zvýšený počet legálně držených zbraní má za následek statisticky významný nárůst těchto čísel, bylo by záhodno detailně rozebrat jednotlivé případy, zobecnit takto získané poznatky a teprve pak připravit cílené změny v zákonu.

Největšího domácího výrobce kondomů Vulkan Hrádek nad Nisou koupila americká společnost Telnet. Zaměstnanci se prý nemusejí bát o práci.
Jo, zaměstnanci Vulkanu to mají lehké - bez Falbra, odborů, kolektivních smluv a dělnických rad se mohou sami postarat o zvýšenou konzumaci svých výrobků a zajistit si tak práci. Ale zkuste něco podobného v ekrazitce.

Martin Jan Stránský v Právu v článku "Proč potřebujeme novou stranu" vysvětlil proč je v Česku zralá půda pro založení nové strany, která "vypudí starou garnituru" a "zavede dva prvky na české politické scéně: chápání politiky jako práce pro občana (nikoliv naopak) a usilování o stát, ve kterém zákony nejen fungují, ale kde občanu nic nebrání se o zákony skutečně opřít."
Jak je vidět, čtyřkoaliční hádanice zapůsobila jako katalyzátor - článek je jasným znamením, že nová politická strana je za dveřmi. To se to zase objeví ušlechtilých, mravných a vzdělaných mužů a žen, tvářících se, že se jich předvolební tlačenice u koryt pranic netýká, byť budou přímo uprostřed! To bude (ne)ušlechtilých kopanců do "staré garnitury" (pana prezidenta, samozřejmě vyjímaje, vždyť to bude taky tak trochu (hodně) jeho strana).
Jsem zvědavý, zda se i tentokrát nechají voliči oblbnout. Asi ano, staré španělské přísloví přece říká: ošidí tě jedenkrát, dvakrát, třikrát, čtyřikrát ...
Tak proč by někteří lidé neuvěřili v pořadí už bůhvíkolikátým Mesiášům?

Myslím, že v blázinci by se něco podobného, co se děje kolem slavného mobilu, pohozeného před pár měsíci V. Klausem na zem, dít nemohlo, neboť dnešní farmaka dokáží většinu chovanců dostatečně utlumit.
Předpokládám, že na státních zastupitelstvích se žádná medikace neprovádí.
Mimochodem, byl jsem u toho, vím tedy, co se tehdy stalo: V. Klaus vytrhl jednomu novináři z ruky mobilní telefon a pohodil ho na zem, neboť novinář si během Klausovy odpovědi na tiskovce ODS metr od něho s kýmsi hlasitě telefonoval.
Řešení celého incidentu dle zdravého selského rozumu mohlo být následující: novinář se měl omluvit V. Klausovi za svoje neslušné chování, následně se měl V. Klaus omluvit novináři za zkratkovitou reakci.
Neučinili tak a zřejmě tedy pokládali celou věc za vyřízenou. Státní zástupkyně nikoliv. Máme se na co těšit.

Lidovci budou mít volby vedení a Cyril Svoboda se opět chystá kandidovat na předsedu, aby mohl přeměnit všekoaliční lidovce, schopné dohodnout se i s Klausem, na lidovce hradní, Klause ignorující. S pravděpodobností, hraničící s jistotou, prohraje. Pak snad konečně odejde tam, kam patří: do nově vznikající hradní strany.

Jedním z těch, o kom se mluví jako o možném novém šéfovi této strany, je profesor Švejnar. Ovšem, ještě nezačal a už má průšvih: Nadace Bohemiae, léta reprezentovaná, řízení a dozorovaná Lucií Pilipovou, Karlem Schwarzenberkem, Tomášem Baťou, Josefem Zieleniecem, profesorem Švejnarem a dalšími, vesměs hradně-čtyřkoaličními tvářemi, měla v letech 1996-1998 takový nepořádek v účetnictví, že jí finanční úřad vyměřil cca tři miliony za neodvedené daně.
"Neposkvrněné ruce" jsou zřejmě úzkoprofilovým zbožím i mezi těmi, kdo se jimi léta ohánějí.

Statisíce bude stát operace vietnamského novorozence, který se u nás narodil s Downovým syndromem, s neprůchodnými střevy a bez konečníku.
Lékaři snad nakonec i to dítě zachrání. Proč, jasné mi není.
Až budou chybět peníze (a těch je vždy limitní počet) na zdravotní péči, která by mohla zachránit více (a perspektivnějších) dětí, zeptám se jich znovu. Odpovědnosti za rozhodování mezi životem a smrtí se totiž nikdy nezbaví, i když by ji tak hrozně chtěli přenést na zákonodárce, ministerstvo zdravotnictví či zdravotní pojišťovny. A nezbývá jim, než se to naučit.