PÁTEČNÍ GLOSY

Miroslava Macka:
Cestuji už skoro týden po Německu a Švýcarsku a z pohledu zahraničního tisku jeví se Česko přesně takové jaké je: malý kousíček světa, ve kterém se nic mimořádného a světové pozornosti hodného neděje. Což je zatraceně dobře, jen si to nutno doma, uprostřed všech těch žabomyších válek a "zásadních" prohlášení, projevů a činů, stále znovu a znovu připomínat.
Pokud v příštích několika letech douklidíme ve městech a na vesnicích zbytky komunistické minulosti v podobě polorozpadlých, šedivých domů, kůlen a různého harampádí a ve svých myslích učiníme úklid podobný, takže v nich zůstane dost prostoru na pracovitost, sebedůvěru a úsměv, bude Česko rozhodně země k závidění. Jak dlouho nám to bude trvat, záleží jen a jen na nás.
Švýcarský tisk znechuceně píše o iniciativě francouzských levicových poslanců, snažících se přimět Švýcarsko k prolomení bankovního tajemství. Poslanci se sice ohánějí vznešenými cíli, jako je například zábrana praní špinavých peněz diktátory a drogovými bossy, Švýcaři však realisticky vědí své: spousta Francouzů, neochota platit socialisticky vysoké daně, utíká se svými penězi do Švýcarska a levičákům ve Francii pak tyto peníze chybějí na financování pravdivých, socialisticky nabubřelých projektů. Dodávám, že chování francouzských poslanců připomíná mi chování lékaře, který by léčil žloutenku make-upem: také se pouze snaží zastřít vlastní příčinu jevu, a tou je zřetelně vysoké zdanění ve Francii a nikoliv švýcarské bankovní tajemství.

Miroslav Macek