PONDĚLNÍ GLOSY 19.10.2020

Miroslava Macka
Nechápu smysl té demonstrace na Staroměstském náměstí. Již staří Římané přece věděli, že vládu lze svrhnout jedině tehdy, když jsou zakázány hry a dochází chléb a ten zatím (bis!) většině lidí nedochází. Navíc to nebyl zrovna reprezentativní vzorek těch, kteří by toho byli schopni. Ovšem důkazů o policejních provokacích a nepřiměřenosti jednotlivých zásahů bude zásluhou mobilů dost a dost.

Podle šéfa Ústavu zdravotnických informací a statistik (ÚZIS) Ladislava Duška by mohlo do konce října přibýt dalších 200 až 250 tisíc nových pacientů s koronavirem.
Co myslíte, má na mysli pacienty nebo pozitivně testované? Že by si to takový odborník pletl? A nemohl by nám sdělit letošní křivku sebevražd?

Z rozhovoru profesorky Martiny Vašákové, přednostky pneumologické kliniky Thomayerovy nemocnice v Praze s novinkami.cz a Právem:
Otázka: Když se dnes podíváte na statistiky, nemáte strach z naplnění všech těch katastrofických scénářů?
Odpověď: Ona se určitá katastrofa již bohužel děje, ale malinko jiná, než jste zřejmě měla na mysli. Většina těch opatření má velmi negativní vliv nejen na ekonomiku, ale i na společnost jako takovou, která se po morální stránce rozkládá. Na jedné straně stojí zastánci petice, na druhé odpůrci - a tak by se dalo pokračovat a v důsledku toho všeho mezi lidmi narůstá nenávist a strach, což je někdy nebezpečnější než samotná infekce. Stále musíme mít na mysli, že 80% pozitivních je zcela bez příznaků, za což musíme být opravdu vděčni. Dvacet procent nemocných má nějaké symptomy onemocnění, přičemž do pěti procent ze všech pozitivních má těžký průběh a může být ohroženo na životě. Pokud každý přijme fakt, že má především každý odpovědnost sám za sebe, že jaký život žije, tak zřejmě i zemře, začne se starat o svoje zdraví, hmotnost, fyzickou kondici, zdravý jídelníček a nebude trávit spoustu času zavřený doma sezením u televize či se nebude nějak zbytečně vystavovat nákaze, pak je velká pravděpodobnost, že buď vůbec neonemocní, nebo se alespoň vyhne závažnější formě onemocnění.

Při té příležitosti jsem si vzpomněl na svou dávnou práci na reformě zdravotnictví a bodu číslo jedna:
Je třeba se rozhodnout, zda zdraví pokládáme za soukromý nebo veřejný statek.
Dnes se bohužel spousta lidí chová tak, jako by to byl statek veřejný, neboť na ně platí slova boha Peruna ze známé básně Karla Havlíčka Borovského:
Dřív si, prase, zdraví zkazil, potom ho mám zhojit!

Mezi lidmi je spousta jedinců, kteří jsou mnohem nebezpečnější než nějaký koronavirus. Viz následující tiskové sdělení:
"Ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo Výzvu k předkládání žádostí o dotaci v rámci Programu podpory nových služeb v oblasti péče poskytované multidisciplinárním týmem duševního zdraví pro děti a adolescenty. Cílem tohoto programu je prevence hospitalizací, jejich zkracování a také reintegrace hospitalizovaných dětí do běžné komunity a stabilizace psychosociálních hledisek s důrazem na rodinné prostředí, školu a jejich sociální vztahy."

Josef Koukal v sobotním Právu ve svém sloupku mj. napsal o Petrovi Čtvrtníčkovi: „…nandal to Václavu Klausovi a Romanu Šmuclerovi, coby nejznámějším popíračům koronavirové nákazy“. Jistě přitom četl Klausův nedávný text „Nejsme ve válce, nepotřebujeme drakonická opatření“, začínající větou „Vývoj koronavirové epidemie nesmí být podceňován a ani my ho nepodceňujeme…“, takže sečteno, podtrženo, nazvat Václava Klause popíračem koronavirové nákazy (ač ten kritizuje jen nepřiměřená opatření vlády a pojmenovává budoucí problémy, které to přinese), je dokonalá ukázka novinářské sviňárny.

Národní knihovna zaměstnává nějakého vtipálka:
Před 60 lety zemřel badatel a archeolog Karel Absolon. V obecném povědomí je zapsán především jako vedoucí týmu, jenž objevil Věstonickou venuši. Šlo o 11,5 cm vysokou sošku z pálené hlíny zobrazující osobu s ňadry, dodnes stereotypně označovanou za ženu.