ČTVRTEČNÍ GLOSY 26.07.2018

Miroslava Macka
Jiří Leschtina:
Zásah Andreje Babiše do kauzy H – System je cynickým parazitováním na zoufalé situaci lidí, kteří se podle verdiktu Nejvyššího soudu mají vystěhovat. Premiér jim v této fázi nemůže nijak pomoci. Na řadě je Ústavní soud. Ten jediný je oprávněn vyhovět žádosti o odkladný účinek a zkoumat, zda rozhodnutí Nejvyššího soudu není v rozporu s ústavní Listinou základních práv a svobod potažmo dobrými mravy. Obtížné (ale i skandálně dlouhé) nalézání spravedlnosti běží dál.
Premiér se prohlásil za mediátora mezi vyhazovanými družstevníky a správcem konkurzní podstaty. S ním se sešel a nadále se hodlá potkávat. Jenže už tohle vyznívá jako nepřijatelný nátlak. Co s ním chce řešit? Konkurzní správce se musí pohybovat v rámci konkurzního zákona, o jeho krocích rozhoduje věřitelský výbor, na který dohlíží soud.
Premiér se tak pod rouškou účasti cpe na půdu justice, kde nemá co pohledávat. Zvlášť premiér, který sám má s orgány spravedlnosti sakra co do činění.

Češi jsou smějící se bestie:
V případu H - Systém stačí tak málo.
Prohlásit zástavbu za Sociální komunitní centrum, poházet kolem pár injekčních stříkaček, postříkat domy sprejem s nápisem "Bydlení je právo", najmout fiktivně učitele arabštiny, ubytovat přechodně pár přivandrovalců z Afriky a uspořádat besedu ne téma "Vliv Charty 77 na rozvoj v Evropě." A okamžitě budou v jiném světle, získají grant, navštíví je Šabatová a bude mokrá blahem. Správce konkursní podstaty bude v ČT okamžitě vláčen bahnem, o H-System se začne zajímat i Evropská komise, předseda družstva získá cenu Václava Havla. Stačí opravdu jen chtít, nebát se pravdy a lásky, pohledět na svět optikou vyspělých liberálů a ne optikou nevzdělanců s ohonem.