Homepage

ÚTERNÍ GLOSY 8.03.2016

Miroslava Macka

Dramatický rozdíl mezi předpověďmi renomovaných agentur a konečnými výsledky slovenských voleb mi připomněl slova Josifa Vissarionoviče Džugašviliho - Stalina: Nezáleží na počtu hlasů, ale na tom, kdo je počítá…

Nerozumím rozpakům komentátorů nad interpretací slovenských volebních výsledků, vzkaz voličů je přece zcela jasný: dost bylo eurounijní politiky bruselských vlezdoprdelistů a jejich manipulací. Na to stačí prosté počty…

Absolutně nechápu to podivení a pohoršení nad nácky ve slovenském parlamentu. My tady máme komunisty v parlamentu přes 25 let a nikdo se nad tím příliš nepohoršuje!

Ministerstvo školství chystá veřejnou zakázku na kurzy základů kultury a demokracie pro lidi, kteří v Česku získali azyl. Mělo by to zlepšit jejich integraci do společnosti. Kurzy by měly trvat 20 hodin a navazovat mají na kurzy češtiny.
„Z obsahu kurzu je podstatná orientace na utváření a rozvíjení demokratických vědomostí a postojů, dodržování lidských práv a svobod, pochopení řádu, pravidel a zákonů pro fungování společnosti a k výchově odpovědného člena společnosti,“ řekl Sobotka.
Tak se zase kamarádi kamarádů za naše peníze trochu napakují, přičemž míru obohacení azylantů nikdo nikdy nezkontroluje.

Ludvík Jírovec na facebooku:
Dzurindova SDKÚ-DS, získala zoufale ostudných 0,3 procenta a ve slovenské politice nepochybně končí. O to půvabnější je, kterak někdejší poslankyně téhle strany, bývalá herečka a diplomatka Magda Vašáryová, rozdává u nás v Česku rozumy, jak správně dělat politiku. Povedené!

Jedna včerejší facebooková minidiskuse:
Stanek Frantisek Zeman si bere do huby člověka který byl zavražděn v koncentráku..přitom Zeman budoval ten samý fašistický režim jako měl HITLER...STALIN....Zeman žije Peroutka se nemuže bránit....HYENISMUS na hradě....Zeman je prostě prase..
Miroslav Macek V americkém koncentráku? Zemřel totiž v roce 1978 v Novém Yorku...
Stanek Frantisek Miroslav Macek No to je mi novina…

Václav Klaus mladší ironicky „po babišovsku“ definuje živnostníka:
Živnostník je vykutálený snaživec, který - místo aby se válel doma na sociálních dávkách - snaží se uživit sám sebe a svou rodinu. Pokud se mu daří, přestává dělat v živnosti všechno sám a začne vykořisťovat i jiné lidi (zaměstnance), kterým se vždy snaží zaplatit co nejmenší mzdu, ale ještě mazaně tak velkou, aby u něj pracovali dál.
Své zboží či služby se snaží prodat spíš za vyšší ceny než za nižší a prodat ho hodně. Většina živnostníků chce být radši zdravá a bohatá než nemocná a chudá. Už i z definice je jasné, co je to za verbež…

Václav Klaus starší odpověděl na otázku německého týdeníku Focus:
Název „Německo - kdo jsi?“ nemohu jako cizinec použít. S Německem si netykám. Ale otázku, kdo nebo co je Německo a kam jde, si kladu pořád. Německo se mi zdá nejisté (ne jenom znejistělé, jak je napsáno v redakčním úvodníku), přes svou zdánlivou hlasitost je zaražené a nesebevědomé, stále v sobě nese svou věčnou vinu, a proto odmítá normální politiku, která je střetem idejí.
Potřebná svoboda politiky v Německu dnes neexistuje. Základní politická témata nejsou k diskusi povolena. Všechny politické strany – s výjimkou AfD – jsou si v rozhodujících tématech podobné, nejsou-li zcela identické. Svobodná diskuse je likvidována politickou korektností. Jak můžete mezi svými úvodními otázkami použít slovo „Hassbürger“ (česky asi nenávist šířící občané)? Něco podobného jsem naposledy slyšel v komunistické éře.
Ptáte se na paní spolkovou kancléřku. Myslím, že v této – pro ni bezpečné – atmosféře může dobře spát. Pouze my ve střední a východní Evropě máme strach, co pro nás touto migrační vlnou připravila.

Čtenář glos P. R. mi napsal:
Nemohu nereagovat na onoho nejmenovaného právníka, kterého jste dnes citoval. Ten člověk snad prožil 70. a 80. léta 20. století někde jinde, než moje rodina.
S počátkem normalizace jsem začal chodit na gymnázium. Najednou začali odcházet oblíbení učitelé, v hodinách občanky nastala ideologická masáž, před maturitou se mí spolužáci dovídali, že dál studovat nebudou, protože rodiče se provinili. Ideologická masáž pokračovala i na VŠ a dále na vojně. Nevycházely knihy, o kterých jsem slyšel, nemohl jsem vidět filmy, které mne zajímaly, možnosti cestování byly omezeny jen na několik spřátelených zemí. O tom, že byl nedostatek skoro všeho, co je potřeba k obyčejnému životu, snad netřeba hovořit. Volby byly formální, nebylo na výběr, ale bylo pečlivě evidováno, kdo nevolil. Copak to nebyl „příšerný a zhovadilý režim, potažmo koncentrák, který programově opouští základní civilizační hodnoty“?
Nejsem nadšen z politiky naší vlády, mrzí mne, že se můj prezident často chová jako hulvát a vytáčejí mne stupidní předpisy a normy tlačené sem z Bruselu. Vadí mi, že politici všude kolem řeší hlouposti a neřeší opravdové problémy naší doby. Vadí mi, že stát špatně hospodaří. Ale pořád tu máme svobodu. Můžu jet, kam chci, můžu číst, co chci, můžu vidět filmy, na jaké si vzpomenu. Dokonce i nadávat na vládu můžu a nic mi za to nehrozí (kromě možné inzultace od politického protivníka). Naše děti vystudovaly školy, které si vybraly, za svou práci dostávám odměnu, kterou považuji za přiměřenou (i když o manželce, která pracuje ve školství, to říct nemohu), můžeme si koupit všechno, co potřebujeme, pokud na to máme. U voleb mám na výběr ze spousty stran a pokud mi žádná nevyhovuje, tak volit nemusím (nebo si můžu založit stranu vlastní). To chce ten nejmenovaný právník srovnávat s životem před r. 1990? Ten pouze kazí to dobré, co máme, šířením příslovečné blbé nálady.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 08.03.2016

Copyright 2000-2018 © ViditelnyMacek.cz