Homepage

PÁTEČNÍ GLOSY 11.07.2014

Miroslava Macka

Čtenář glos J. H. mi napsal:
V týž den, kdy se na nás začala valit mediální vlna o smrti čtyř hrdinů v Afganistánu jsme se dozvěděli, že kolega z naší firmy přišel o život na železničním přejezdu - při přesunu taxíkem na odloučené pracoviště neurazil od brány závodu ani půl kilometru…
Společné měli to, že umřeli ve službě. Na rozdíl od vojáků neměl na ten den v plánu nic rizikového a rodina ho čekala na odpolední svačinu. Na rozdíl od nich se rozhodl obětovat se „hájení našich hodnot“ tím zcela obyčejným způsobem - zajistit a starat se o svou rodinu. Nedovedu si představit, že by o těchhle „našich hodnotách“ chtěl někdo polemizovat, ale asi ho hrdinou nikdo nenazve a sirény se nerozezní.
… a hrdina - to teď bude muset být jeho manželka, která zůstala s dvěma dětmi.


Děkuji všem, kteří mne upozornili na definici „žoldáka“ dle článku 47 Ženevské konvence z roku 1949. Ano, znám ji a také si uvědomuji. proč zrovna v té době vznikla…na smyslu a obsahu mé glosy to proto nic nemění.

Mně neznámý Daniel Potocký mi na facebooku zaslal následující zprávu:
Jako hrdý občan České republiky nežádám lidský trus zvaný macek, aby nešířil své ubožácké názory, já v souvislosti s úmrtím našich čtyř vojáků křičím, držte hubu, vy prasecké ubožácké mackovské nic!

Čtenář glos A. H. mi napsal:
Tak zase jednou tu máme vichřici české malosti. Ale k věci. Před každou smrtí člověka má stát člověk živý v pokoře a s úctou. Tolik subjektivně. Ale ať mi, do prdele, někdo z těch filantropů logicky vysvětlí proč posíláme hájit "naše" chlapce, vojáky či žoldáky (dle vkusu) stavět hráz militantnímu islámu kdesi v horách na konci světa a hájit tak "naši" svobodu a demokracii, když na druhé straně do Evropy denně proudí zadními vrátky islámští migranti, z nichž se dříve nebo později stanou svatí bojovníci za Alláha. Kdysi se tomu říkalo "pátá kolona". Zatím nám (Čechům), ovšem nelétají do povětří tržnice, či vlaky....zatím.

Čtenář glos M. J. mi m.j. napsal:
10.7. jste v glose vyzval čtenáře k objasnění, koho v Afghánistánu bráníme. Jsem sice absolutní laik jako Vy, přesto mi nedá, abych nereagoval (a chvíli byl podobně jako Vy chytrý jak rádio), zejména poté, co jste spolu s Vyvadilem, Machem a levičáckou sebrankou pejorativně označil profesionální vojáky termínem žoldáci.

Tedy nemyslím, že "někoho bráníme". Dle mého soudu (přesvědčením bych to nenazýval) má naše angažmá několik dobrých důvodů, v prvé řadě snahu společně zabránit přeměně Afghánistánu na ryze teroristickou základu, která bude představovat mezinárodní hrozbu. Z pohledu člověka, starajícího se převážně o vlastní prospěch, nějaké ty žabomyší spory a nadávání směrem k Bruselu, mohou starosti o problémy aktuálně vzdálené v čase či prostoru vyvolat leda posměch, ale lidé jsou různí a škála idealistů i cyniků naštěstí bohatá.
Nepodceňuji ani i spojeneckou loajalitu v rámci NATO (jak populární slovo, v Česku, že?), když už neplníme rozpočtové závazky v tomto směru. Nepomíjel bych ani možnost nasazení jednotek v reálném boji, neboť bojové zkušenosti jsou, jak Vám selský rozum jistě napovídá, nenahraditelné. Praxe přispívá ke zlepšování kvality armády.

Čtenář glos J. M. mi napsal:
Čtyři čeští vojáci v Afganistánu zahynuli při výkonu práce ve svém zaměstnání. Jde tedy o pracovníkem nezaviněný smrtelný pracovní úraz. Stát jim udělí státní vyznamenání a jejich rodinám dá odškodnění (z peněz daňových poplatníků), ve výši, kterou by si jiný zaměstnavatel těžko mohl dovolit. V čem je faktický rozdíl mezi smrtí oněch vojáků a smrtí při výkonu práce pracovníka, kterou si sám nezavinil, třeba kopáče zavaleného zeminou ve výkopu, nebo smrtí lékaře, který zahyne při dopravní nehodě sanitky jedoucí k pacientovi???

Čtenář glos A. B. mi napsal:
Děkuji Vám za vyjádření názoru k zabití vojáku v Afganistánu. Každá násilná smrt je tragédií, ale mediální kolotoč a přiživování se politiků - je už příliš.
Nabízí se srovnání: Není to tak dávno, co byla zdrogovaným řidičem zabita mladá policistka, 36 let - matka dvou dětí.
Sirény nehoukaly, nikdo ji nepovýšil, vnitro rodině žádné miliony neposlalo, lidé vybrali pomoc mezi sebou.
O rozdílu v platech nemluvě.

Čtenářka glos Z. H. mi napsala:
Naše země není schopná ubránit se vnějšímu útoku sama. Proto jsme v NATO – abychom měli spojence, kteří nás budou v případě útoku bránit, nebo ještě lépe, aby si kdokoli útok na nás předem rozmyslel. Naši vojáci jsou v Afghánistánu jako součást NATO a svou prací na takovéto misi tedy plní za český stát jeho závazky plynoucí z našeho členství v NATO. Je tedy podle mého názoru mimo jakoukoli pochybnost, že čeští vojáci plněním českých závazků v NATO brání nás, české občany.
A vojáci jsou mimochodem jediní, kdo tyto závazky plní, protože na rozdíl od vojáků nejsou české vlády ochotny/schopny svým povinnostem dostát a následkem toho je armáda podfinancovaná a naše možnosti být užiteční NATO (jak jsem pochopila z nedávných vyjádření vedoucích představitelů armády) jsou tak dosti žalostné. Je ostuda, jak se české vlády k vojákům (armádě celkově) chovají a jak se pak politici mediálně „přiživují“ na jejich smrti. Je ale snad ještě větší ostuda, že kterýkoli Čech zpochybňuje hrdinství těch, kteří jsou ochotni toto riskantní povolání vykonávat a položit vlastní život za svobodu nás všech - bez ohledu na to, zda si my takovou oběť zasloužíme.

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 11.07.2014

Copyright 2000-2018 © ViditelnyMacek.cz