Pojďte s Lysaři na nejvyšší horu Beskyd

Král má skoro šest tisíc výstupů
Je osm ráno a v Šantánu zavrzají dveře. "Moja Lída je tu," halasí chlapi u stolu. Vstupuje sedmdesátník Jaroslav Doležal přezdívaný Moja Lída. Letos je na beskydské Lysé hoře popětasedmdesáté, celkově je to výstup číslo 5 723. Ano, čtete dobře. Právě poznáváte krále Lysařů. Ti vyrážejí na Lysou mnohokrát ročně. MF DNES tentokrát šla s nimi.

Sníh křupe pod nohama, a když se otočíme, vidíme, jak vycházející slunko začíná osvětlovat kopce, co máme za zády.

"To je krása, co?" usmívá se Dušan. A má pravdu. Je to krása.

Dušan Štůsek je předsedou Klubu českých turistů Lysá hora Ostravice, tedy spolku, který od roku 1981 sdružuje nadšence, co pravidelně, třeba i pětkrát týdně, vyrážejí na nejvyšší horu Beskyd. Mají jednoduché označení: Lysaři. A poznáte je podle znaku ještěra, který nosí na tričku nebo na čepici.

Společného toho ale mají víc. Třeba časné vstávání. Mnozí vyrážejí třeba ve čtyři ráno, aby na vrcholu Lysé stanuli ještě před osmou.

Teď je čtvrtek 17. dubna, šest ráno – a my vyrážíme od pily v Ostravici.

Sedmapadesátiletý Dušan během cesty vysvětluje, jak vlastně vznikla tradice pravidelných výstupů, či přesněji výplazů na Lysou.

"Jednou z hlavních inspirací pro výstupy byl Petr Bezruč. Říkal o sobě, že je starý ještěr a že se plazí na Lysou. Zemřel roku 1957 a hned rok nato se konal první ročník Bezručova výplazu (výstup na Lysou, který se koná druhou zářijovou neděli – pozn. red.). A později chlapi, často bývalí havíři a huťaři, založili v Ostravici pobočku Klubu českých turistů a začali na Lysou chodit pravidelně, někteří i denně," vypravuje Dušan Šůstek.
"Jardo, zadrž svého činu"
Dnes má lysohorská pobočka Klubu českých turistů několik stovek členů a další stále přibývají. Nejlepší z nich ročně na Lysou vystoupají více než třistakrát.

My v tu chvíli stoupáme směrem k Lukšinci a místo po trávě už zhruba půl hodiny jdeme sněhem.


"Jardo, zadrž svého činu. Počkej na nás," křičí Dušan na muže, který jde před námi. V odpovědi na otázku, pokolikáté si to už letos na Lysou vyšlapuje, nezaváhá ani na vteřinu. "Po pětasedmdesáté," hlásí sympatický sedmdesátník.

Právě jsme se poprvé setkali s nynějším nekorunovaným králem Lysařů Jaroslav Doležalem, který zrovna absolvuje – a to se podržte – výstup s číslem 5 723. Kdybychom přitom spočetli všechny jeho výstupy na horské vrcholy, dobrali bychom se ještě většího čísla: 8 664.

V tuto chvíli ale Jaroslava, kterému Lysaři s úsměvem přezdívají Moja Lída, míjíme a dál stoupáme.

Takřka po celou cestu se nám nabízejí půvabné výhledy do okolí, samotný vrchol je ale tentokrát v mlze.

Těsně pod ním, zhruba v 7:40, míjíme trojici mužů v důchodovém věku, kteří už sestupují dolů.

"Lysá? To je prostě láska. Řeknu vám to tak: když jsem byl mladý, věnoval jsem se manželce, teď se věnuju Lysé hoře," usmívá se jeden z turistů, jednasedmdesátiletý Míra Pavelek. Není sice registrovaný Lysař, ale i tak na nejvyšší beskydskou horu stoupá šedesátkrát až sedmdesátkrát ročně.
Klub Lysařů
Lysohorská pobočka Klubu českých turistů funguje od roku 1981. Její členové se vyznačují láskou k Lysé hoře. Tu někteří z nich ročně zdolávají více než třistakrát, ba dokonce i 365krát.
Členové ale nevyrážejí jen na Lysou, zdolávají i další, nejen beskydské horské vrcholy. A věnují se také cykloturistice, dálkovým běhům na lyžích nebo například zimnímu táboření.
Každoročně druhou neděli v září klub pořádá Bezručův výplaz na Lysou. Akce patří mezi nejstarší svého druhu v republice, letos se koná 14. září po šestapadesáté.
Inspirací pro výplazy byl básník Vladimír Vašek přezdívaný Petr Bezruč, který na Lysou vyrážel už od roku 1891. Říkal o sobě, že je starý ještěr, který se na Lysou plazí.
Každý Lysař má své evidenční číslo
Zmínka o registraci je důležitá. Každý Lysař má totiž evidenční číslo a po výstupu vhodí do schránky v lysohorském bufetu Šantán lísteček s číselným označením výstupu. Za dosažení kulaté cifry, jako sto, dvě stě padesát či třeba tisíc výstupů, následuje odměna – odznak.

Do Šantánu vstupujeme taky, ale až poté, co rukou přejedeme "hladicí bod" na obelisku ve výšce 1 323 metrů.

Uvnitř je ve čtvrtek ráno docela prázdno, pár Lysařů tady ale přece jen potkáváme. "Dnes je to můj letošní sedmačtyřicátý výstup na Lysou, ale mám už i pětkrát Smrk, toho si vážím ještě víc," říká Peter Balko.
"Když nejdu, tak blbnu a nikdo se mnou nevydrží"
Ve spodní místnosti praská oheň v kamnech a Dušan si suší věci na topení. Z batohu vytahuje láhev od Kofoly, uvnitř má domácí meruňkovici. Nedávno měl svátek, a tak dnes nalévá.

Nedlouho poté dovnitř vstupuje i Jaroslav Doležal. "Musím zase rychle dolů, ať stihnu vlak," vysvětluje. Jedním si je ale jistý: o den, nejpozději dva dny později bude ráno na Lysé zase. "Nechodím, jen když mám nějakou zdravotní potíž. To pak ale blbnu a nikdo se mnou nevydrží," dodává s úsměvem.
Šantán v zimě
Klubovna KČT Šantán
Šantán
Klubovna KČT Šantán