PONDĚLNÍ GLOSY 10.02.2014
Miroslava Macka
První a poslední komentář k zimní olympiádě:
V Soči se prý zadařilo,
to je náhle veselí!
Prospěšnější by však bylo
hýbnout vlastní prdelí!
Švýcaři v referendu přijali omezení imigrace. Neměla by EU zvážit humanitární bombardování Bernu, Curychu, Ženevy a dalších cílů?
Ze zakoupeného časopisu na mne vypadla brožurka státní příspěvkové organizace CzechTourism s názvem Česko Země strhujících příběhů Svazek první.
Myslím, že je nejvyšší čas výše zmíněnou organizaci rozprášit a nenechat ji tak nenápaditým a podprůměrným způsobem utrácet naše daně. Velmi by mne zajímalo, jakým způsobem tato organizace zjišťuje efektivitu podobných materiálů. Novináři by pak měli zjistit, které firmy (a v jakém vztahu k šéfům CzechTourismu) se takto přiživují u veřejných cecíků…
Od nařízení, kdy musíte zavřít svůj obchod do nařízení, co si musíte myslet, je mnohem menší krůček, než si myslíte…
"Když si to někdo půjčil, aby to snědl nebo koupil za to spotřební zboží, no tak samozřejmě to byl veliký krach pro tu zemi."
- "Lidi považují ten život bez rizika a s pohodlím za výhodnější, než si vydělat o 500 Kčs víc."
- "My jsme to trochu přehnali, my už jsme zpohodlněli a doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát."
- "Dnes je nespravedlivý rovnostářství. Krajně nespravedlivý. To je to hlavní s čím se musíme rozejít. Podle toho co dělám a jak dělám musím brát peníze."
- "Žít může každý tak, jak kvalitně a výkonně pracuje. A jak bude žít a co si za to pořídí, no to už my nemůžeme určovat. To bude určovat on. I když my se to budeme snažit ovlivňovat. "
Autorem uvedených vět je Milouš Jakeš před čtvrt stoletím…
Je škoda, že se nakonec nerealizoval původní scénář pokračování filmu „Dědictví aneb kurvahošigutntag“ (opsáno z facebooku):
Díky dědictví z ameriky se Bohouš stal milionářem a díky podnikatelským úspěchům nakonec miliardářem. Vlastní desítky tradičních moravských podniků, vlajkovou lodí jeho obří společnosti je likérka "Bohůšovka," o které se i prezident republiky vyjádřil, že "abych se mohl ráno podívat na svět střízlivě, potřebuju skleničku Bohůšovky". Vyváží se do celého světa a díky tomu se Bohouš stal jedním z nejbohatších lidí v zemi. Ale naštěstí nezpychl. Každý pátek chodí do hospody, kde se starými přáteli nadává na poměry. Když mu jeden (značně opilý) kamarád nadhodí, že "by měl jít do politiky a všechen ten bordel vyflákat," Bohouš to vezme jako výzvu.
Ze zemitého moravského miliardáře se stává politik. Co na tom, že nemá ani program. "Stejně to nikdo nečte." Stranu složí ze zaměstnanců likérky. Jako poradce najme kamarády z hospody (kteří, jak známo, vždycky všemu rozumí nejlíp) a vyráží na spanilou jízdu Českem. Média mu sice předhazují, že je "vidlák," Bohouš ale všechny noviny koupí a je klid.
Protože se scénář nenatočí, můžu prozradit, jak by dopadl: Bohouš sedí ve volebním štábu. Asistentka přináší volební výsledky. Bohouš chvíli nepřítomně kouká na papír, pak si zapálí doutník, popotáhne, vypustí obláček dýmu a suše konstatuje: "Tak. A teď sem si vás kúpil všechny."
Samozřejmě tento scénář se nikdy nerealizoval, protože je příliš nerealistický. Tomuhle by nikdo neuvěřil.
Čtenář glos J. B. mi napsal:
Dnes, tj. 6. 2. 2014, jsem poslouchal na ČR - Dvojce rozhovor s panem Pavlem Kosatíkem. Mimo jiné se vyjadřoval k plánovanému setkání prezidenta Zemana s ukrajinským prezidentem. V té souvislosti pronesl názor, že v takových situacích bylo třeba chování presidenta Havla předvídatelné. Rád bych panu Kosatíkovi řekl, že pro mě vůbec nebylo chování pana Havla předvídatelné. Zatímco na Letenské pláni v roce 1989 jsme já i on zvonili klíči komunistům, tak posléze se pan Havel velmi úzce svázal s kariérním komunistou Čalfou, část svého majetku prodal echtovnímu STBáku Junkovi a jakákoliv upřímně myšlená iniciativa za zákaz komunistické strany nikde. Přičemž to byl právě on, kdo měl tu historickou šanci udělat to. Místo toho se obrnil pitomým heslem "Nejsme jako oni". A tak tady dnes máme pane Kosatíku legitimní komunisty v parlamentu, ve veřejných, i mnou placených médiích, ve všemožných funkcích a dokonce když potřebujeme STBáka dosadit do ministerského křesla, kážou mi tady komouši z veřejnoprávních médií moudra o přežitosti lustračního zákona. Je mi z toho hodně zle. Takže co se týče mne, tak já jsem na rozdíl od pana Kosatíka předvídal v roce 1989 chování V. Havla úplně špatně.
Čtenář glos P. J. mi napsal:
Poslední dny jsem užasl nad naprostou apatií našich sdělovacích prostředků, které vůbec nekomentují odkrytou kauzu brutálního miliardového tunelování peněz vybraných na veřejném zdravotním pojištění, posléze z části odeslaných k poskytovatelům zdravotní péče.
Pět let se v nemocnicích vydírají dodavatelé, kteří prodávají tzv zvlášť účtovaný materiál a léky způsobem, který by jistě záviděla i italská mafie.
Způsob je jednoduchý.
Dlouhá léta se speciální zdravotní materiál, který je potřeba pro diagnostiku a léčbu pacientů ve všech oborech účtuje pojišťovnám k provedeným výkonům zvlášť. Hodnotu si stanovuje pojišťovna sama, tedy lépe řečeno za všechny pojišťovny to dělá VZP ve formě kódníku, ve kterém jsou uvedeny maximální úhrady, tzv VZP max.
Tyto maximální ceny se již historicky neshodují s aktuálními cenami na trhu, jsou prostě o 20-70 procent vyšší.
A pak stačilo již málo k tomu, aby vznikl neskutečný tunel na peníze pojišťoven.
Dodavatel, který chtěl prodat musel podepsat smlouvu, že rozdíl mezi aktuální cenou a cenou uvedenou k kódníku pojišťovny musí zkrátka poslat zpět do nemocnice ve formě bonusu a fakturovat musí za vysokou cenu VZP max.
Takto se do nemocnic vrátí odhadem 50 procent z finanční částky, kterou nemocnice zaplatili, ročně odhadem jeden a půl miliardy.
Všichni to věděli, nikde se o tom nemluvilo, nyní to už je vlastně veřejná věc a systém funguje dodnes.
MF Dnes ale před třemi dny uveřejnila článek na titulce a třetí straně a celý mechanismus odkryla.
Novému ministrovi dokonce nějaká redaktorka vlepila otázku, jestli o tom v Ostravě věděl a dočkala se ještě větší facky v podobě odpovědi: Nic o tom nevím, musím to prověřit".
A tak uplynuly tři dny, VZP nasadila PR ve formě zvyšování úhrad za pojištěnce a celá kauza utichla.
Je vůbec možné, že by se vůbec nic nestalo?
V nemocnicích se vytvořil systém, kdy se poškozují pacienti, kterým je implantováno mnoho zbytečného aby se splnily nasmlouvané množství, peníze takto získané se dokonale rozprašují na premie lékařů, kteří materiál používají a vzniká tady základní problém o rozumném uvažování o používání, přednostové a managementy nemocnic si peníze rozdávají na odměnách a my se budeme bavit o tom, zda-li nemocnicím nebude chybět stovka za den v nemocnicích?
Je opravdu možné, že to prostě už nikoho nezajímá?
Čeština by mohla být jazyk ještě vtipnější:
PR manager = plkavec
Finanční manager = hloupežník
Headset = uchošept
Powerpointová prezentace = klamobrázky
Brainstorming = vespoltřešťba
V Soči se prý zadařilo,
to je náhle veselí!
Prospěšnější by však bylo
hýbnout vlastní prdelí!
Švýcaři v referendu přijali omezení imigrace. Neměla by EU zvážit humanitární bombardování Bernu, Curychu, Ženevy a dalších cílů?
Ze zakoupeného časopisu na mne vypadla brožurka státní příspěvkové organizace CzechTourism s názvem Česko Země strhujících příběhů Svazek první.
Myslím, že je nejvyšší čas výše zmíněnou organizaci rozprášit a nenechat ji tak nenápaditým a podprůměrným způsobem utrácet naše daně. Velmi by mne zajímalo, jakým způsobem tato organizace zjišťuje efektivitu podobných materiálů. Novináři by pak měli zjistit, které firmy (a v jakém vztahu k šéfům CzechTourismu) se takto přiživují u veřejných cecíků…
Od nařízení, kdy musíte zavřít svůj obchod do nařízení, co si musíte myslet, je mnohem menší krůček, než si myslíte…
"Když si to někdo půjčil, aby to snědl nebo koupil za to spotřební zboží, no tak samozřejmě to byl veliký krach pro tu zemi."
- "Lidi považují ten život bez rizika a s pohodlím za výhodnější, než si vydělat o 500 Kčs víc."
- "My jsme to trochu přehnali, my už jsme zpohodlněli a doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát."
- "Dnes je nespravedlivý rovnostářství. Krajně nespravedlivý. To je to hlavní s čím se musíme rozejít. Podle toho co dělám a jak dělám musím brát peníze."
- "Žít může každý tak, jak kvalitně a výkonně pracuje. A jak bude žít a co si za to pořídí, no to už my nemůžeme určovat. To bude určovat on. I když my se to budeme snažit ovlivňovat. "
Autorem uvedených vět je Milouš Jakeš před čtvrt stoletím…
Je škoda, že se nakonec nerealizoval původní scénář pokračování filmu „Dědictví aneb kurvahošigutntag“ (opsáno z facebooku):
Díky dědictví z ameriky se Bohouš stal milionářem a díky podnikatelským úspěchům nakonec miliardářem. Vlastní desítky tradičních moravských podniků, vlajkovou lodí jeho obří společnosti je likérka "Bohůšovka," o které se i prezident republiky vyjádřil, že "abych se mohl ráno podívat na svět střízlivě, potřebuju skleničku Bohůšovky". Vyváží se do celého světa a díky tomu se Bohouš stal jedním z nejbohatších lidí v zemi. Ale naštěstí nezpychl. Každý pátek chodí do hospody, kde se starými přáteli nadává na poměry. Když mu jeden (značně opilý) kamarád nadhodí, že "by měl jít do politiky a všechen ten bordel vyflákat," Bohouš to vezme jako výzvu.
Ze zemitého moravského miliardáře se stává politik. Co na tom, že nemá ani program. "Stejně to nikdo nečte." Stranu složí ze zaměstnanců likérky. Jako poradce najme kamarády z hospody (kteří, jak známo, vždycky všemu rozumí nejlíp) a vyráží na spanilou jízdu Českem. Média mu sice předhazují, že je "vidlák," Bohouš ale všechny noviny koupí a je klid.
Protože se scénář nenatočí, můžu prozradit, jak by dopadl: Bohouš sedí ve volebním štábu. Asistentka přináší volební výsledky. Bohouš chvíli nepřítomně kouká na papír, pak si zapálí doutník, popotáhne, vypustí obláček dýmu a suše konstatuje: "Tak. A teď sem si vás kúpil všechny."
Samozřejmě tento scénář se nikdy nerealizoval, protože je příliš nerealistický. Tomuhle by nikdo neuvěřil.
Čtenář glos J. B. mi napsal:
Dnes, tj. 6. 2. 2014, jsem poslouchal na ČR - Dvojce rozhovor s panem Pavlem Kosatíkem. Mimo jiné se vyjadřoval k plánovanému setkání prezidenta Zemana s ukrajinským prezidentem. V té souvislosti pronesl názor, že v takových situacích bylo třeba chování presidenta Havla předvídatelné. Rád bych panu Kosatíkovi řekl, že pro mě vůbec nebylo chování pana Havla předvídatelné. Zatímco na Letenské pláni v roce 1989 jsme já i on zvonili klíči komunistům, tak posléze se pan Havel velmi úzce svázal s kariérním komunistou Čalfou, část svého majetku prodal echtovnímu STBáku Junkovi a jakákoliv upřímně myšlená iniciativa za zákaz komunistické strany nikde. Přičemž to byl právě on, kdo měl tu historickou šanci udělat to. Místo toho se obrnil pitomým heslem "Nejsme jako oni". A tak tady dnes máme pane Kosatíku legitimní komunisty v parlamentu, ve veřejných, i mnou placených médiích, ve všemožných funkcích a dokonce když potřebujeme STBáka dosadit do ministerského křesla, kážou mi tady komouši z veřejnoprávních médií moudra o přežitosti lustračního zákona. Je mi z toho hodně zle. Takže co se týče mne, tak já jsem na rozdíl od pana Kosatíka předvídal v roce 1989 chování V. Havla úplně špatně.
Čtenář glos P. J. mi napsal:
Poslední dny jsem užasl nad naprostou apatií našich sdělovacích prostředků, které vůbec nekomentují odkrytou kauzu brutálního miliardového tunelování peněz vybraných na veřejném zdravotním pojištění, posléze z části odeslaných k poskytovatelům zdravotní péče.
Pět let se v nemocnicích vydírají dodavatelé, kteří prodávají tzv zvlášť účtovaný materiál a léky způsobem, který by jistě záviděla i italská mafie.
Způsob je jednoduchý.
Dlouhá léta se speciální zdravotní materiál, který je potřeba pro diagnostiku a léčbu pacientů ve všech oborech účtuje pojišťovnám k provedeným výkonům zvlášť. Hodnotu si stanovuje pojišťovna sama, tedy lépe řečeno za všechny pojišťovny to dělá VZP ve formě kódníku, ve kterém jsou uvedeny maximální úhrady, tzv VZP max.
Tyto maximální ceny se již historicky neshodují s aktuálními cenami na trhu, jsou prostě o 20-70 procent vyšší.
A pak stačilo již málo k tomu, aby vznikl neskutečný tunel na peníze pojišťoven.
Dodavatel, který chtěl prodat musel podepsat smlouvu, že rozdíl mezi aktuální cenou a cenou uvedenou k kódníku pojišťovny musí zkrátka poslat zpět do nemocnice ve formě bonusu a fakturovat musí za vysokou cenu VZP max.
Takto se do nemocnic vrátí odhadem 50 procent z finanční částky, kterou nemocnice zaplatili, ročně odhadem jeden a půl miliardy.
Všichni to věděli, nikde se o tom nemluvilo, nyní to už je vlastně veřejná věc a systém funguje dodnes.
MF Dnes ale před třemi dny uveřejnila článek na titulce a třetí straně a celý mechanismus odkryla.
Novému ministrovi dokonce nějaká redaktorka vlepila otázku, jestli o tom v Ostravě věděl a dočkala se ještě větší facky v podobě odpovědi: Nic o tom nevím, musím to prověřit".
A tak uplynuly tři dny, VZP nasadila PR ve formě zvyšování úhrad za pojištěnce a celá kauza utichla.
Je vůbec možné, že by se vůbec nic nestalo?
V nemocnicích se vytvořil systém, kdy se poškozují pacienti, kterým je implantováno mnoho zbytečného aby se splnily nasmlouvané množství, peníze takto získané se dokonale rozprašují na premie lékařů, kteří materiál používají a vzniká tady základní problém o rozumném uvažování o používání, přednostové a managementy nemocnic si peníze rozdávají na odměnách a my se budeme bavit o tom, zda-li nemocnicím nebude chybět stovka za den v nemocnicích?
Je opravdu možné, že to prostě už nikoho nezajímá?
Čeština by mohla být jazyk ještě vtipnější:
PR manager = plkavec
Finanční manager = hloupežník
Headset = uchošept
Powerpointová prezentace = klamobrázky
Brainstorming = vespoltřešťba