ČTVRTEČNÍ GLOSY 19.12.2013

Miroslava Macka
Martin Zvěřina to dnes v Lidovkách přesně vystihl krátkým titulkem „KDU – ČSL mezi opozicí a onucí“.
Bude velmi zajímavé sledovat, jestli dlouhodobý půst a léty zarostlé chodníčky k veřejným penězům pro bratry a sestry zatemní mozky vedení KDU – ČSL a pomohou té socialistickobabišovské bandě vládnout a postupně (tak jako komunisté před rokem 1948) dosadit na většinu důležitých míst své všehoschopné kádry.

Co všechno unese český daňový poplatník, aniž by zahájil střelbu: Ministerstvo životního prostředí právě vypsalo veřejné výběrové řízení (nějaká spřátelená firma to do konce roku lehce zvládne) na propagační předměty kampaně „Česká příroda“, mj. na tisíc kusů spodního prádla s potiskem. Na dámském bude vyobrazen bobr, na pánském pták…

EU chystá vznik nových záchranných fondů. Tuzemské banky do nich budou muset odvést 17 miliard korun. Tipněte si, komu je asi vezmou?

Čtenář glos J. Ch. mi napsal:
Dlouho se už odhodlávám k napsání svého postřehu až mne vyprovokovala dnešní poznámka od Petra Štěpánka, zvláště pak odkaz na Churchillův bonmot, bohužel velmi pravdivý.
To, kam jsme to v poslední době "dopracovali" , lze demokracií nazývat jen s notnou dávkou hořké fantazie. Smutné, ale i příhodné je, že se to už týká postupně většiny "vyspělých demokratických" zemí.
Soudím, že jedním ze zásadních problémů, je všeobecné volební právo. Podívejme se na porevoluční vývoj hlasování u nás. Při postupném poklesu volebních účastí u nás neklesá poměrně zastoupení jednotlivých skupin voličů. Klesá bohužel především zájem těch, kteří se živí poctivou prací, neboť roste jejich otrávenost a tím i apatie. Tím poměrně narůstá procento těch ostatních. Výsledek je pak, že o našich osudech prakticky rozhodují naprostí nýmandi, kteří do vedoucích funkcí státu logicky mohou zvolit jen sobě podobné. Ač jsem normální pracující člověk a nikoliv nějaký anarchista, jsem přesvědčen, že pokud se máme pohnout dopředu, pak volební právo nemohou mít všichni. Volební právo musí být výsadou řádně pracujících, slušných lidí, kteří respektují pravidla společnosti. Bavme se o tom jak a kde udělat dělící čáru, ale hlavně začněme se o tomto bavit.
Demokracie se ve své stávající podobě změnila na demokraturu. V žádné prosperující společnosti nemohou být postaveni na stejnou úroveň lidé pracující s nemakačenky, nemohou být postaveni na stejnou úroveň vzdělaní lidé s hlupáky, nemohou být postaveni na stejnou úroveň poctiví lidé s nepoctivými. Kam takový postoj vede, je vidět nejen u nás, ale všude kolem. U nás je dokonce situace natolik absurdní, že ti druzí mají už navrch ...