Homepage

PONDĚLNÍ GLOSY 22.10.2012

Miroslava Macka

Vážený pane premiére, milý Petře,
pokud se Vám nechce čekat, až vyprahlé zdroje ODS vycedí analýzu posledních volebních výsledků, dejte některé z úřednic za úkol najít v archivu můj text s názvem Krize důvěry z roku 1997.
Pokud by snad výše uvedený text nenašla, stačí se zamyslet nad mými větami z článku publikovaného v roce 1999 po prohraných doplňovacích senátních volbách:
„Touto volbou vyslali voliči jednoznačný signál: chceme změnu stávajícího stavu. Že to požadují z různých důvodů, je nasnadě: jedni proto, že pociťují stud, vidí-li v televizi vystupování současných představitelů státu, jiní proto, že jsou ohroženy jejich navyklé jistoty a životní úroveň, další proto, že jsou doslova ukočkováni negativními zprávami všeho druhu, valícími se na ně dnes a denně ze všech stran. Troufám si tvrdit, že touto volbou vyslali voliči další jednoznačný signál: chceme naději. Naději, že dnešní nevlídnosti zmizí, naději, že bude líp. V takovém rozpoložení se ovšem skrývá velké nebezpečí, neboť lidé jsou pak ochotni vsázet na netradiční řešení, která v podstatě žádným řešením nejsou. Stále se totiž upínají k novým a novým „mesiášům“, kteří by měli mávnutím kouzelného proutku vyřešit jejich trýzně, což jim sice nově a nově se objevující jednotlivci mohou slibovat, nikoliv však splnit. Ba dokonce ani vznik nových politických stran, hnutí a iniciativ není za takové situace řešení, neboť vznikají jen a pouze pod tlakem poptávky, narychlo, slepeně, bez solidních kořenů a po případném příchodu k moci se velice rychle vyčerpávají, zanechávajíce za sebou ještě větší frustraci veřejnosti. Pro ODS z toho vyplývá jediné: nabídnout občanům vlastní představu nutných změn, vlastní řešení, představující naději. To ovšem nepůjde bez jisté renezance ODS. Bez poctivého návratu k pozitivní politické práci a každodenní vysvětlování vládnutí. Likvidace rozbujelé a plýtvavé byrokracie a reforma daňového a sociálního systému, uvážlivé rozpočtové investice namísto dnešního „projídání“ nemalých daní, to vše jako základ budování přátelského a prosperujícího státu, to byla a jsou programová témata ODS, na kterých se dá stavět. To samo o sobě však nestačí: ODS musí nabídnout občanům solidní, férový obchod, jehož podstatou by měl být následující slib: když nám vložíte svými volebními hlasy do rukou patřičné nástroje k vládnutí, když nám svými hlasy umožníte vládnout bez nefunkčních kompromisů, slibujeme vám, že v takovém případě budeme vládnout pevně, nekompromisně a bez ohledu na různé zájmové skupiny, že se nebudeme zabývat politikařením, ale věcnými řešeními vládnutí. Slibujeme vám, že krátkodobé efekty takového vládnutí budou pro mnohé z vás nepříjemné, ale my se nedáme odradit vašim fňukáním a nadáváním a dotáhneme vše, na čem jsme se s vámi domluvili, do konce. Slibujeme vám dále, že vám budeme všechny problémy říkat na rovinu a bez vytáček a poctivě hledat jejich nejlepší řešení. Slibujeme vám, že se nenecháme nikdy znechutit nebo vyprovokovat sebenepříjemnějšími slovy a komentáři medií a politických protivníků a vždy na ně budeme reagovat věcně a s úsměvem.Slibujeme vám, že na nás bude zatraceně dobře vidět, že jsme se ze svých minulých chyb poučili a že je rozhodně nebudeme opakovat. Ovšem ani to ještě nestačí. Aby byly všechny tyto sliby důvěryhodné, musí se začít okamžitě naplňovat a musí se vždy začínat u sebe….a spoléhat na to, že upřímnou nápravu chyb a tvrdou práci občané ocení.“
Vážený pane premiére, milý Petře, pokud si sebekriticky uvědomíte, co z výše řečeného ODS (a její koaliční vláda a ministři) neplní, a přidáte k tomu tehdy ještě nerozbujelé krajské kmotrovské sítě a jejich (ať už faktickou nebo mediálně zvětšenou činnost), máte analýzu volební porážky již hotovou.“
S přáním chladné hlavy,
Miroslav Macek
p.s. Kladu si však otázku, zda by to dnešním vrcholným představitelům ODS ještě někdo uvěřil.

V páteční MF Dnes mne zaujal podtitulek článku Lenky Petrášové o současné situaci ve VZP, který zněl: „Analýza: Za válkou mezi ministerstvem zdravotnictví a VZP je politika a osobní vztahy.“
Je to totiž jen zdání: za válkou o VZP jsou prachy a strach z důkladného policejního vyšetřování.

Třináctiletá příprava maturit stála už 1,4 miliardy korun. Obávám se ovšem, že někteří maturanti by měli problém spočítat, kolik stála v průměru ročně…

Neskutečně stupidní větu pronesl v sobotní MF Dnes slušovický František Čuba: „Minulý režim vytvořil lepší podmínky pro podnikání, než jsou dnes.“
Jak pro koho, soudruhu Čubo, jak pro koho… valná většina občanů mohla o podnikání jen snít, ale to si snad ještě pamatujete, ne?

Ekonom Pavel Páral:
Blíží se vrchní s účtem a naši drazí Bruselští šacují kabáty nejen u vlastního, ale i u sousedních stolů, aby stolovníci složili peněženky a podíleli se na placení. To je ve srozumitelném překladu bankovní unie…

Absolutně nechápu, proč EU nezakáže výrobek s názvem „Utopenci“…je totiž mohem víc klamavý, než pomazánkové máslo…tedy, alespoň předpokládám…
A to nemluvím o „Mozartových koulích“…
Čtenář glos M. E. ovšem vidí i další problémy: Evropská komise by se spíše měla zaměřit na sýry, kde se tentýž nešvar s klamavým pojmenováním taktéž objevuje. Pokud by se třeba taková Eidamská cihla začala používat v důsledku omylu ve stavebnictví, mohlo by to vést k tragickým důsledkům. Nebo kdyby si starší občané začali vzhledem k obavě o euro spořit na důchod prostřednictvím Blaťáckého zlata, to ani nechci domyslet.

Europoslanec Jan Zahradil:
Upřímně řečeno, přál bych Okamurovi, aby těch 50 000 podpisů nasbíral. Stejně tak to přeju Franzovi. Mým snem je totiž vidět přímý přenos prezidentské debaty ve složení Schwarzenberg/Remek/Franz/Okamura. Jen si to představte. Jeden spí, druhý mluví rusky, třetí je modrý a čtvrtý přijde se samurajským mečem. To by byl historicky nejúspěšnější pořad ČT, který by se reprizoval ještě po 20 letech.

Čtenář glos K. K. mi napsal:
Poznámka ke krajským a senátním volbám:

Volbu zřejmě určují, kromě politických, i důvody osobní. Když dáte lidem na výběr z následujících dvou možností, hádejte, kterou si většina z nich zvolí?

Možnost první: Pracovat málo. Brát co největší plat. Nemít žádnou odpovědnost. Nemuset se o nic příliš starat. Mít jen povrchní zájmy. Sebezdokonalovat se minimálně, nebo vůbec ne. Požadovat, aby se v případě problémů postarali jiní. Požadovat, aby ceny zboží a služeb byly co nejnižší a některé zcela zdarma. Nezodpovědně se zadlužovat.

Možnost druhá: Pracovat s maximálně možným nasazením. Požadovat výši odměny adekvátní vynaloženému úsilí. Být schopný a ochotný brát na sebe odpovědnost. Být aktivní, mít mnoho zájmů, stále se zdokonalovat. Problémy se snažit řešit sám, pomoc přijmout jen je-li to skutečně nezbytné a jen v potřebné míře. Zboží a služby si pořizovat jen v rozsahu svých možností a za rozumnou cenu.


Čtenářka glos I. Ř. mi napsala:
Včerejší rozhovor na Radiožurnálu mě tak zaujal, že si dovoluji Vám ho citovat.
Redaktorka se ptala účastníka pohřbu romského krále, jaký byl zemřelý, a dozvěděli jsme se, že "....on byl finančně zajištěný, jemu nevadilo propít 500 nebo 1.000 korun, on uměl všechny pohostit ...".
A po této vzpomínce redaktorka pravila, že zemřelý byl také soudně trestaný, například za to, že napadl sociální úřednici, když si šel žádat o sociální dávky!
Dobrý, ne? Jestlipak tu podporu dostal?

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: MACEK Miroslav (1944)

 
Zveřejněno 22.10.2012

Copyright 2000-2018 © ViditelnyMacek.cz