PONDĚLNÍ GLOSY 6.02.2012
Miroslava Macka
Nevím, proč jsem si při četbě jednoho starého moudra vzpomněl zrovna na Babiše: "Kontroluj ropu a budeš kontrolovat národy; kontroluj jídlo a budeš kontrolovat lidi."
Opsáno z idnes:
Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.
Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nazor-soucasna-podoba-korporativniho-kapitalismu-je-stezi-udrzitelna-1m9-/kavarna.aspx?c=A120202_150119_kavarna_chu
Čtenář glos Z. T. mi napsal:
Sice opožděně, ale přesto si dovolím reagovat na čtenáře glos J.B o rozdávání ovoce ve školách. Má ve všem pochopitelně pravdu, ale trochu nesouhlasím s jeho post scriptum: "Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy..."
Jsem možná hodně naivní, ale myslím si, že by se našlo dost dětí z finančně dobře situovaných rodin, které by toto ovoce snědly, popřípadě vzaly domů anebo dokonce darovaly někomu potřebnějšímu. Myslím si, že jsou z domova zvyklé na to, že nic není zadarmo. A právě naopak, plno ostatních dětí by si klidně uspořádalo bitvu s pomeranči. Taky jsou zvyklé z domova na to, že to co je "zadarmo" je vlastně pořád a není třeba si toho vážit.....
Paní E. J. B., Češka žijící a pedagogicky pracující v USA, napsala následující slova, která mi mluví z duše:
Dnes jsem vyzvedávala mé děti ve škole a zastavil mě jeden kantor s tím, že má dotaz, podle jaké metody děti vychovávám, protože jsou jaksi jiné. Prý unikátně zdvořilé, ale zároveň asertivní, nebojí se prohry a umějí vyhrávat. Řekla jsem mu, že jsem instinktivní rodič, nechodím na přednášky o pozitivním rodičovství, ne...čtu odbornou literaturu, nikdy jsem nekupovala módní vzdělávací hračky, děti chválím i trestám (občas padne i nějaký ten láskyplný pohlavek), mají zodpovědnosti a programově jim nezvedám sebevědomí (you are the best) a stokrát denně jim neopakuju jak jsou jedinečné a jak je miluju. Matematiku je učím hrou (kostky, karty, logik) a ráda je nechávám prohrát, aby si zvykly na život. Zároveň je nutím k drilu násobilky a gramatiky. Chyby neignoruju, ale opravuju, city neanalyzuju, ale vnímám je, nejsem členem žádného klubu pozitivních matek a místo návštěv hloupých kreativních dílniček či drahých nudných teoretických přednášek, děti učím péct cukroví, používat jehlu a nit nebo psát na počítači (či perem) vlastní pohádky. Rodičovství není věda a z populární rodičovské literatury a rodičovských teorií mám kopřivku. Jsem odchovancem profesora Zdeňka Matějčka, se kterým jsem kdysi živě korespondovala a který byl normální, na rozdíl od dnešních pseudoodborníků na rodičovství.
Nádherný doklad českého smyslu pro humor: Havlův film Odcházení dostal dvanáct nominací na cenu Český lev...
Netřeba strašit poplatky ve zdravotnictví. Tady je návod k použití:
Nemáte-li peníze na doktora, běžte na letiště. Absolvujete zdarma rentgen, vyšetření prsou a v případě, že se zmíníte o Al-Kájdě, získáte jako bonus koloskopii...
Opsáno z idnes:
Cena za korporativismus je vidět všude kolem nás: dysfunkční korporace, které přežívají navzdory své hrubé neschopnosti sloužit zákazníkům, zkornatělé ekonomiky typické pomalým růstem výstupu, nouzí o poutavou práci a skrovnými příležitostmi pro mladé lidi, vlády krachující kvůli svým snahám tyto problémy tišit a sílící koncentrace majetku v rukou těch, kdo jsou dostatečně úzce napojeni na správnou stranu korporativistické dohody.
Přesun moci od majitelů a novátorů ke státním úředníkům je protikladem kapitalismu. Přesto mají apologeti tohoto systému a poživatelé jeho výhod troufalost dávat všechny tyto nezdary za vinu "bezohlednému kapitalismu" a "nedostatečné regulaci", které podle jejich názoru vyžadují silnější dozor a regulaci, což ovšem ve skutečnosti znamená více korporativismu a systematické státní protekce.
Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nazor-soucasna-podoba-korporativniho-kapitalismu-je-stezi-udrzitelna-1m9-/kavarna.aspx?c=A120202_150119_kavarna_chu
Čtenář glos Z. T. mi napsal:
Sice opožděně, ale přesto si dovolím reagovat na čtenáře glos J.B o rozdávání ovoce ve školách. Má ve všem pochopitelně pravdu, ale trochu nesouhlasím s jeho post scriptum: "Pokud by někdo chtěl vědět, kde většina ovoce skončí, klidně a rád odpovím - děti z nepřizpůsobivých rodin vezmou ovoce domů a budou s ním krmit své rodinné příslušníky, kteří sociální dávky, určené mimo jiné na výživu dětí, propili nebo prohráli v automatech, a ty rozežrané děti, tak ti to ovoce vyhodí a půjdou si smlsnout nějaké chipsy..."
Jsem možná hodně naivní, ale myslím si, že by se našlo dost dětí z finančně dobře situovaných rodin, které by toto ovoce snědly, popřípadě vzaly domů anebo dokonce darovaly někomu potřebnějšímu. Myslím si, že jsou z domova zvyklé na to, že nic není zadarmo. A právě naopak, plno ostatních dětí by si klidně uspořádalo bitvu s pomeranči. Taky jsou zvyklé z domova na to, že to co je "zadarmo" je vlastně pořád a není třeba si toho vážit.....
Paní E. J. B., Češka žijící a pedagogicky pracující v USA, napsala následující slova, která mi mluví z duše:
Dnes jsem vyzvedávala mé děti ve škole a zastavil mě jeden kantor s tím, že má dotaz, podle jaké metody děti vychovávám, protože jsou jaksi jiné. Prý unikátně zdvořilé, ale zároveň asertivní, nebojí se prohry a umějí vyhrávat. Řekla jsem mu, že jsem instinktivní rodič, nechodím na přednášky o pozitivním rodičovství, ne...čtu odbornou literaturu, nikdy jsem nekupovala módní vzdělávací hračky, děti chválím i trestám (občas padne i nějaký ten láskyplný pohlavek), mají zodpovědnosti a programově jim nezvedám sebevědomí (you are the best) a stokrát denně jim neopakuju jak jsou jedinečné a jak je miluju. Matematiku je učím hrou (kostky, karty, logik) a ráda je nechávám prohrát, aby si zvykly na život. Zároveň je nutím k drilu násobilky a gramatiky. Chyby neignoruju, ale opravuju, city neanalyzuju, ale vnímám je, nejsem členem žádného klubu pozitivních matek a místo návštěv hloupých kreativních dílniček či drahých nudných teoretických přednášek, děti učím péct cukroví, používat jehlu a nit nebo psát na počítači (či perem) vlastní pohádky. Rodičovství není věda a z populární rodičovské literatury a rodičovských teorií mám kopřivku. Jsem odchovancem profesora Zdeňka Matějčka, se kterým jsem kdysi živě korespondovala a který byl normální, na rozdíl od dnešních pseudoodborníků na rodičovství.
Nádherný doklad českého smyslu pro humor: Havlův film Odcházení dostal dvanáct nominací na cenu Český lev...
Netřeba strašit poplatky ve zdravotnictví. Tady je návod k použití:
Nemáte-li peníze na doktora, běžte na letiště. Absolvujete zdarma rentgen, vyšetření prsou a v případě, že se zmíníte o Al-Kájdě, získáte jako bonus koloskopii...