ÚTERNÍ GLOSY 27.12.2011

Miroslava Macka
Velice, převelice mne zklamali čeští básníci (a zvláště Pavel Kohout či Milan Uhde, kteří už mají nějaké ty minulé zkušenosti), že nebyli schopni během celých těch dlouhých dnů napsat k úmrtí Václava Havla alespoň pár veršů. Učinil jsem to tedy za ně, snad se přidají ...

Dotlouklo srdce, jež doposud bilo,
na světě vše se dnes zastavilo,
rafije stojí, však zvony dál bijí,
tesknou, ach, tesknou svou melodii,
není, ach, není tu nadále s námi,
nezmohl pranic hlas dalajlámy,
nezmohla pranic nás všech zbožná přání,
podlehl smrti v nerovném klání.
Myšlenky jeho však dál budou s námi,
zůstanou navždy nám zachovány,
pravda a láska, v tom buďme si jistí,
zvítězí nad lží a nenávistí.

Z blogu Petra Sedláčka:
Co mne zaujalo? Truchlící. Nemyslím však blízké přátele a rodinu. Od těch se přirozeně očekává truchlení a slzy, tedy pokud nebyl nebožtík naprostým zmetkem, propíjející rodinné jmění a mlátící všechny, kteří mu zrovna přišli pod ruku. Což Václav Havel určitě nebyl, takže truchlení jeho blízkých nebylo ničím patologickým a naopak bylo naprosto přirozeným, lidským.
Myslím však ty tisíce lidí přímo na místě, desetitisíce a možná statisíce po celé naší republice u televizí. Myslím na čtenáře novin, valné či nevalné kvality. Na ty, kteří se pod tíhou přirozeného běhu věcí, což nepochybně Havlova smrt je, hroutí, pobíhají panicky dokola, vykřikujíce, že nebe padá a smrtí Havla pro ně vše skončilo a vlastně na tomto světě již nic nemá smysl. Zvláště zarážející je to u mladých lidí, kteří v začátcích Havlova prezidentování nebyli vůbec na světě, anebo byli velmi malí na to, aby děj, který šel velmi rychle kolem nich, byli schopni pochopit.
Slzy na jejich tvářích mne velmi překvapily. Když se jich novinář-reportér zeptal, proč tak truchlí, tak v naprosté většině odpovídali ve frázích a klišé.
Oprávněně se obávám, že je to výsledkem tragické úrovně našeho školství , výuky našich moderních dějin obecně a emotivní pomýlenosti. Docela živě si dovedu představit, jak ty samé nic neříkající souvětí jim do hlav tloukla nějaká polovzdělaná pančelka. To je totiž jev, nad kterým bychom se měli velmi hluboce zamyslet. A pro všechny normální lidi by měl být velkým varováním, protože důsledky mohou být velmi neblahé. Obrovskou roli v této nepřirozenosti hrála a určitě ještě nějaký čas bude hrát Česká televize, která nebožtíka zbožštila a dala mu téměř nadpozemský rozměr. Dle mého soudu udělala památce exprezidenta medvědí službu a ještě více v otázce Václava Havla tento národ rozdělila.Jak je patrno, stále více lidí nemá vlastní názor a jsou velmi snadno ovlivnitelní médii, jako je ČT, od které ve své naivitě jaksi samozřejmě očekávají pravdomluvnost a objektivitu. Krutá pravda je však opakem.
Dovedete si představit, po zkušenosti s týdnem povinného truchlení a mediálním děsem, přímou volbu prezidenta s takto "nezávislou" televizí? Já se toho upřímně hrozím. Tito lidé, z médií, jsou na tento důležitý post schopni dosadit kohokoliv, kdo bude vyhovovat jim a jejich kamarádům, protože lehce zmanipulovatelných panikářů v tomto národě naleznou více než dost.

Přítel Z. Š. mi napsal:
Pan J.B napsal ke korupci jednoduché řešení: zrušme úředníka. To ale popsal až druhý krok. Prvním by mělo být - zrušme nadbytečné a přebujelé přerozdělování. Kolik jen se přes ministerstva rozdělí veřejných peněz ! Kolik různých grantů, dotací, podpůrných investic atd. A to mnohdy člověk přímo žasne, když se na ty tituly jen podívá. Pokud omezíme tyto toky na nezbytné minimum, nebude mít český homo politikus ani homo byrokratus co přerozdělovat a uvidí všichni, jak rychle korupce zmizí. Pracovní síly, které se dnes pasou na přerozdělovaných penězích lze poté zrušit, nebo jim přidělit práci záslužnější (ne všichni jsou jen tupí poštáci, nosící peníze státu z kasy nějakému tomu příjemci). Zmizela by dále obrovská masa nevládních, občanských, či tzv. prospěšných organizací, jenž jsou příjemci státních peněz v součtu ve stamilionech. Všude tam jsou neskutečně rozbujelé toky prostředků a "bordel nepopsatelný". Zde máme jedinečnou "vatu" pro úspory. Nechme občanům jejich peníze, oni se postarají sami, pokud uznají, že takovou občanskou organizaci potřebují. Jedním z jevů provázejícím kolapsy vyspělých společností je i bujení úřednictva a vynakládání veřejných peněz na zbytné projekty toto bujení ospravedlňující.
Uvědomme si, že tento varovný signál úpadku již tady máme!