ÚTERNÍ GLOSY 26.07.2011

Miroslava Macka
Při pohledu na informační orgie o tragedii v Norsku mne napadá: vedou nás, jak by měly, k zamyšlení nad dnešním světem a nad svými názory a postoji nebo spíše k jejich nekritickému posílení a k nasazování psí hlavy lidem s jiným názorem a politickým odpůrcům? Obávám se, že to druhé platí a bude platit.

Řeč čísel: počet imigrantů tvořil v roce 2010 11.5 % norské populace, v hlavním městě Oslo ovšem 27%. Jaká bude budoucnost?

Psycholog Miroslav Hudec v dnešních Lidovkách mj. píše: "Zavládne-li v evropské společnosti poraženectví, začnou-li se šířit nálady typu, že všechno je špatně, že všechno se musí od základu změnit a uznávané hodnoty především, že sice odsuzujeme činy vraždícího monstra, ale že bychom přece jen měli o jeho názorech přemýšlet, protože reaguje na nějaké skutečné problémy, jen to povzbudí další vrahy a další masakry. Tím ovšem nechci říct, že tato společnost nemá řadu vážných problémů. Avšak permanentní zlepšování, které je přirozeným mechanismem společenského vývoje, se bude dít z naší vnitřní potřeby a z našeho svobodného rozhodnutí - nikoliv pod namířenou pistolí."
Dodávám: krásná slova, jenže neberou v potaz jeden děsivý faktor: politické elity už dávno nedělají to, co občané požadují a co chtějí, co je jejich vnitřní potřebou a svobodným rozhodnutím. (Postoj Němců k záchraně Řecka budiž toho posledním příkladem z desítek a stovek dalších.) A v tom je největší problém, který je zapotřebí změnit především. To bude také ta nejlepší prevence.