STŘEDEČNÍ GLOSY 1.09.2010
Miroslava Macka
Letitý náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva si bokem domlouval s finskou firmou Patria provizi za nákup minometů a radil jí, kterak lze obejít výběrové řízení, jak zmapovala MF Dnes. Co myslíte, jak to asi chodilo při všech ostatních minulých nákupech na ministerstvu obrany?
Tak dlouho se dělá bengál, až přijde nervově labilní soused se samopalem...ovšem výklady slovenské tragedie budou mnohem "ušlechtilejší" a vítězně z nich rozhodně nevyjdou ti, kteří ráno chodí do práce a chovají se slušně...
Blbne se všude, na všech úrovních: stát neplatí v řádném termínu stavebním firmám za provedené stavby a tlačí je prý tak k výraznějším slevám, přičemž stavební firmy neuplatňují smluvní penále, čímž prý stavby zlevňují. (Napadá mně, že bychom všichni mohli přestat státu platit daně, a tlačit tak na jejich snížení a stát by nám neúčtoval penále, čímž by je vlastně snižoval...). A do Ústí nad Orlicí má přijet prezident Klaus a tak starosta nechal přemalovat na staré mozaice místního kulturního domu rudý prapor na modro. Ale není to prý symbol ODS, ta barva je "velmi, velmi bledě modrá"...uáááá!
Čtenář glos M. P. mi napsal:
Reaguji na Váš odmítavý postoj k vyšším pokutám pro bohaté - já s nimi naprosto souhlasím. Zároveň ovšem požaduji, aby také při volbách byly zohledněny majetkové poměry a každý měl počet hlasů dle svého daňového přiznání za poslední volební období. Když větší zodpovědnost, tak ve všem...
Čtenářka glos M. V. mi napsala:
Dnes jen krátce k nápadu ministra zdravotnictví k odstupňování poplatku v nemocnici: dvacet let se mi postupně zhoršují problémy se zády, k lékařům moc nechodím, naučila jsem se s tím žít. Až před nedávnem mne to skolilo, že jsem nedošlápla na nohu a opravdu jsem musela strávit 14 dnů na kapačkách na neurologickém oddělení. Na pokoji jsem byla já a dvě důchodkyně, nazvěme je Odložená a Nedomová. Za Odloženou přišla na návštěvu početná rodina, a druhý den jilékař sdělil, že by sice měla jít domů, ale protože rodina odjela do Chorvatska a nemá se o ni kdo starat, tak ji přesunou na LDN. Nedomová už tam jen tak polehávala, byla po operaci delší dobu, lékařskou péči již nepotřebovala žádnou,jen trochu pomoci s pohybem, ale domů nemůže jít, neboť se o ni nemá kdo starat - obden za ní přitom docházel obtloustlý nezaměstnaný syn žijící s ní ve stejné domácnosti. Jen já, vrcholový manažer, jsem z tama prchla ihned, jak to jen trochu bylo možné, protože v rámci "solidarity" s těmi na pokoji a jim podobnými, hradím sociální pojištění v mnohem větší výši, ale v době nemoci dostanu stejně jako oni.
Tak dlouho se dělá bengál, až přijde nervově labilní soused se samopalem...ovšem výklady slovenské tragedie budou mnohem "ušlechtilejší" a vítězně z nich rozhodně nevyjdou ti, kteří ráno chodí do práce a chovají se slušně...
Blbne se všude, na všech úrovních: stát neplatí v řádném termínu stavebním firmám za provedené stavby a tlačí je prý tak k výraznějším slevám, přičemž stavební firmy neuplatňují smluvní penále, čímž prý stavby zlevňují. (Napadá mně, že bychom všichni mohli přestat státu platit daně, a tlačit tak na jejich snížení a stát by nám neúčtoval penále, čímž by je vlastně snižoval...). A do Ústí nad Orlicí má přijet prezident Klaus a tak starosta nechal přemalovat na staré mozaice místního kulturního domu rudý prapor na modro. Ale není to prý symbol ODS, ta barva je "velmi, velmi bledě modrá"...uáááá!
Čtenář glos M. P. mi napsal:
Reaguji na Váš odmítavý postoj k vyšším pokutám pro bohaté - já s nimi naprosto souhlasím. Zároveň ovšem požaduji, aby také při volbách byly zohledněny majetkové poměry a každý měl počet hlasů dle svého daňového přiznání za poslední volební období. Když větší zodpovědnost, tak ve všem...
Čtenářka glos M. V. mi napsala:
Dnes jen krátce k nápadu ministra zdravotnictví k odstupňování poplatku v nemocnici: dvacet let se mi postupně zhoršují problémy se zády, k lékařům moc nechodím, naučila jsem se s tím žít. Až před nedávnem mne to skolilo, že jsem nedošlápla na nohu a opravdu jsem musela strávit 14 dnů na kapačkách na neurologickém oddělení. Na pokoji jsem byla já a dvě důchodkyně, nazvěme je Odložená a Nedomová. Za Odloženou přišla na návštěvu početná rodina, a druhý den jilékař sdělil, že by sice měla jít domů, ale protože rodina odjela do Chorvatska a nemá se o ni kdo starat, tak ji přesunou na LDN. Nedomová už tam jen tak polehávala, byla po operaci delší dobu, lékařskou péči již nepotřebovala žádnou,jen trochu pomoci s pohybem, ale domů nemůže jít, neboť se o ni nemá kdo starat - obden za ní přitom docházel obtloustlý nezaměstnaný syn žijící s ní ve stejné domácnosti. Jen já, vrcholový manažer, jsem z tama prchla ihned, jak to jen trochu bylo možné, protože v rámci "solidarity" s těmi na pokoji a jim podobnými, hradím sociální pojištění v mnohem větší výši, ale v době nemoci dostanu stejně jako oni.