ČTVRTEČNÍ GLOSY 10.06.2010
Miroslava Macka
Včerejší debata o důchodové reformě na ČT 24 a názor, táhnoucí se jako červená nit celým pořadem, zněl: investice do vzdělání, více flexibilních vysokoškoláků, rovná se větší konkurenceschopnost Česka, vyšší platy a tedy méně problémů důchodového systému.
Je to blud: sebevětší množství flexibilních politologů, sociologů, filosofů či všelikých dalších módních oborů nás nespasí. Zato větší množství kvalitních a pracovitých techniků, chemiků, konstruktérů, projektantů, biotechnologů a také řemeslníků určitě ano.
Kdyby můj moudrý otec (žil postupně v Rakousku - Uhersku, Československu, Velkoněmecké říši, Protektorátu Čechy a Morava a v Česku, zažil dvě světové války, dvojí znárodňování a asi pět měnových reforem) slyšel dnešní návrhy na důchodovou reformu (tedy zabezpečení na stáří), ukroutil by si nechápavě hlavu. A pravil by: nejsolidnějším zabezpečením stáří jsou dobře vychované a vzdělané děti a k tomu vlastní úspory v různorodé formě (nemovitosti, starožitnosti, akcie, zlato...), aby se co nejvíce rozložilo riziko. Počítat se státem by pak pokládal za pošetilost a snahu vyvázat se z osobní odpovědnosti za svůj život, včetně stáří.
A vůbec nejvíce by mého otce rozesmála věta ministra financí Janoty, že penzijní fondy by měly mít za povinnost nakupovat státní dluhopisy coby garanci bezpečnosti vkladů...
Fascinují mě argumenty zastánců nového loterijního zákona, právě vetovaného prezidentem Klausem: je to prý zákon mizerný a se spoustou chyb, ale je lepší než ten minulý a tak by měl platit.
Což takhle připravit zákon kvalitní, který by nemusel být v příštích pár letech stokrát novelizován?
Je to blud: sebevětší množství flexibilních politologů, sociologů, filosofů či všelikých dalších módních oborů nás nespasí. Zato větší množství kvalitních a pracovitých techniků, chemiků, konstruktérů, projektantů, biotechnologů a také řemeslníků určitě ano.
Kdyby můj moudrý otec (žil postupně v Rakousku - Uhersku, Československu, Velkoněmecké říši, Protektorátu Čechy a Morava a v Česku, zažil dvě světové války, dvojí znárodňování a asi pět měnových reforem) slyšel dnešní návrhy na důchodovou reformu (tedy zabezpečení na stáří), ukroutil by si nechápavě hlavu. A pravil by: nejsolidnějším zabezpečením stáří jsou dobře vychované a vzdělané děti a k tomu vlastní úspory v různorodé formě (nemovitosti, starožitnosti, akcie, zlato...), aby se co nejvíce rozložilo riziko. Počítat se státem by pak pokládal za pošetilost a snahu vyvázat se z osobní odpovědnosti za svůj život, včetně stáří.
A vůbec nejvíce by mého otce rozesmála věta ministra financí Janoty, že penzijní fondy by měly mít za povinnost nakupovat státní dluhopisy coby garanci bezpečnosti vkladů...
Fascinují mě argumenty zastánců nového loterijního zákona, právě vetovaného prezidentem Klausem: je to prý zákon mizerný a se spoustou chyb, ale je lepší než ten minulý a tak by měl platit.
Což takhle připravit zákon kvalitní, který by nemusel být v příštích pár letech stokrát novelizován?