PONDĚLNÍ GLOSY 15.03.2010
Miroslava Macka
Velmi doporučuji přečíst si v sobotních Lidovkách rozhovor s Vladimirem Bukovskim, majitelem největší sbírky dokumentů sovětského vedení a znalce sovětských archivů. Mj. se v něm ztotožňuje s názorem redaktora BBC Simpsona, že změny v Praze byly iniciovány z Moskvy, aby byl odstraněn Jakeš, a že zásah 17. listopadu 1989 prováděla StB pod sovětským dohledem. Ale ten rozhovor je zajímavý z mnoha jiných ohledů...
Čtenář glos J. M. mi napsal:
K diskusi o inteligenci populace je třeba uvést podstatný fakt:
Rozdělení IQ je (podobně jako rozdělení celé řady jiných vlastností) nikoliv normální
(tj. Gaussovo), nýbrž lognormální. Je zřejmé, že tím se vyznění úvah jenom zesílí. Argumentace je pak ovšem správná na rozdíl od úvah založených na normální (nebo jiné symetrické) distribuci.
Lognormalita distribuce lidských vlastností, schopností atd. se projevuje řadou zásadních jevů, které jsou ovšem často opomíjeny právě proto, že převládá intuitivní představa normality. Takovým jevem je např. platnost Paretova pravidla: třetina lidí vytváří dvě třetiny hodnot, třetina plátců daní vytváří dvě třetiny celkového výběru daní atp. Např. v Estonsku (s rovnou daní!) 30% nejbohatších občanů vytváří 70,2% příjmů veřejných rozpočtů, jak uvedl v Praze bývalý estonský premiér Juhan Parts.
Bylo též zjištěno, že distribuce čtenářů bulváru podle čistého měsíčního příjmu má lognormální rozdělení s modem u 6000 Kč prakticky nezávisle na titulu (Blesk, Ring, Story, Rytmys, Spy). A v příkladech lze pokračovat...
Čtenář glos D. Š. mi napsal:
Rád bych přidal malý komentář k Vašim názorům, jakož i názorům ostatních čtenářů:
Nedávno jsem diskutoval na téma vzdělání s italským kolegou a shodli jsme se, že situce je v obou zemích (a patrně v celé Evropě) stejná.
Mnoho, zejména mladých lidí vehementně prosazuje svá práva (např. na formální vzdělání), ale absolutně neuznává vyvážení těchto práv povinnostmi resp. považují za své právo věci, které jsou předmětem selekce. Když na vysokou školu nastoupí 100 studentů, po prvním semestru je jich 80 a školu dokončí 60, ba i méně, je to přirozené. Právo studovat mají všichni, ale povinností je něco pro studium dělat. Dnes se tomu ale říká diskriminace.
K tomu úředníci před časem příšli na to, že máme málo graduovaných a zároveň došlo k demografikému poklesu. Školy musely snížit požadavky, aby dostaly peníze "na hlavu". Proto se dají studovat obskurní obory jako rekreologie. Není divu, že takový absolvent (nebo absolventka, abych psal vyváženě) s diplomem na trávení volného času težko hledá uplatnění.
Je zajímavé, že absolventi technických oborů takové problémy neznají.
A čtenářka glos J. B.:
Nedá mi to a zkusím přispět do diskuse, týkající se naší společnosti co do inteligenčního rozložení:
Moje matka (původně z trestu, později vděčně) učila dlouhá léta ve zvláštní škole. Děti, které do ní v oněch padesátých a šedesátých létech chodily, bylo možno rozvrstvit asi takto: děti skutečně postižené, avšak z milujících a pečujících rodin, dále děti podobného typu, jen ovšem z rodin, které o jejich inteligenci nepečovaly, ani toho nebyly schopny a dále děti jinak normální inteligence, ale zanedbané, jelikož jejich rodiny nebyly schopné jim vštěpovat ani ty nejzákladnější vědomosti.
Každý vyučovací den zahajovala matka tím, že celkem primitivně ohřála na kamnech veliký hrnec vody, došlé děti podle potřeby vydrhla, převlékla do čistých tepláků, které měly ve škole schovány a pak teprve začala s výukou. Denní mytí, stejně jako další hygienické návyky, třeba užívat kapesník a příbor, také zdravit, děkovat a poprosit se dětem vryly do mozků, jak jsem se později dozvěděla. Ve škole se děti naučily alespoň tolik, že mohly vykonávat jednoduchou práci, maminka ovšem dávala k lepšímu i případ normální dívky, pocházející ze zanedbané rodiny. Ta získala díky pracovitosti jakési vedoucí místo v zemědělství a navrhli jí, aby si udělala střední školu. Pak teprve vyšlo najevo, že dívka absolvovala zvláštní školu i učební poměr.
Proč to ale tady píšu: obávám se, že dnes je situace mnohem horší. Dnes přicházejí do školy děti, které rodina některým základním návykům nenaučila. Učitelky nemají ( a v normálních školách asi ani neměly) prostor k tomu, aby toto děti naučily. Zanedbané děti pak dávají těm ostatním špatný příklad, ne tedy naopak, jak to tvrdí někteří přátelé integrace.Tady dávám jednoznačně zapravdu těm, kteří hájí vyrovnávací třídy, popřípadě zařazování dětí do zvláštních škol.
Čtenář glos J. M. mi napsal:
K diskusi o inteligenci populace je třeba uvést podstatný fakt:
Rozdělení IQ je (podobně jako rozdělení celé řady jiných vlastností) nikoliv normální
(tj. Gaussovo), nýbrž lognormální. Je zřejmé, že tím se vyznění úvah jenom zesílí. Argumentace je pak ovšem správná na rozdíl od úvah založených na normální (nebo jiné symetrické) distribuci.
Lognormalita distribuce lidských vlastností, schopností atd. se projevuje řadou zásadních jevů, které jsou ovšem často opomíjeny právě proto, že převládá intuitivní představa normality. Takovým jevem je např. platnost Paretova pravidla: třetina lidí vytváří dvě třetiny hodnot, třetina plátců daní vytváří dvě třetiny celkového výběru daní atp. Např. v Estonsku (s rovnou daní!) 30% nejbohatších občanů vytváří 70,2% příjmů veřejných rozpočtů, jak uvedl v Praze bývalý estonský premiér Juhan Parts.
Bylo též zjištěno, že distribuce čtenářů bulváru podle čistého měsíčního příjmu má lognormální rozdělení s modem u 6000 Kč prakticky nezávisle na titulu (Blesk, Ring, Story, Rytmys, Spy). A v příkladech lze pokračovat...
Čtenář glos D. Š. mi napsal:
Rád bych přidal malý komentář k Vašim názorům, jakož i názorům ostatních čtenářů:
Nedávno jsem diskutoval na téma vzdělání s italským kolegou a shodli jsme se, že situce je v obou zemích (a patrně v celé Evropě) stejná.
Mnoho, zejména mladých lidí vehementně prosazuje svá práva (např. na formální vzdělání), ale absolutně neuznává vyvážení těchto práv povinnostmi resp. považují za své právo věci, které jsou předmětem selekce. Když na vysokou školu nastoupí 100 studentů, po prvním semestru je jich 80 a školu dokončí 60, ba i méně, je to přirozené. Právo studovat mají všichni, ale povinností je něco pro studium dělat. Dnes se tomu ale říká diskriminace.
K tomu úředníci před časem příšli na to, že máme málo graduovaných a zároveň došlo k demografikému poklesu. Školy musely snížit požadavky, aby dostaly peníze "na hlavu". Proto se dají studovat obskurní obory jako rekreologie. Není divu, že takový absolvent (nebo absolventka, abych psal vyváženě) s diplomem na trávení volného času težko hledá uplatnění.
Je zajímavé, že absolventi technických oborů takové problémy neznají.
A čtenářka glos J. B.:
Nedá mi to a zkusím přispět do diskuse, týkající se naší společnosti co do inteligenčního rozložení:
Moje matka (původně z trestu, později vděčně) učila dlouhá léta ve zvláštní škole. Děti, které do ní v oněch padesátých a šedesátých létech chodily, bylo možno rozvrstvit asi takto: děti skutečně postižené, avšak z milujících a pečujících rodin, dále děti podobného typu, jen ovšem z rodin, které o jejich inteligenci nepečovaly, ani toho nebyly schopny a dále děti jinak normální inteligence, ale zanedbané, jelikož jejich rodiny nebyly schopné jim vštěpovat ani ty nejzákladnější vědomosti.
Každý vyučovací den zahajovala matka tím, že celkem primitivně ohřála na kamnech veliký hrnec vody, došlé děti podle potřeby vydrhla, převlékla do čistých tepláků, které měly ve škole schovány a pak teprve začala s výukou. Denní mytí, stejně jako další hygienické návyky, třeba užívat kapesník a příbor, také zdravit, děkovat a poprosit se dětem vryly do mozků, jak jsem se později dozvěděla. Ve škole se děti naučily alespoň tolik, že mohly vykonávat jednoduchou práci, maminka ovšem dávala k lepšímu i případ normální dívky, pocházející ze zanedbané rodiny. Ta získala díky pracovitosti jakési vedoucí místo v zemědělství a navrhli jí, aby si udělala střední školu. Pak teprve vyšlo najevo, že dívka absolvovala zvláštní školu i učební poměr.
Proč to ale tady píšu: obávám se, že dnes je situace mnohem horší. Dnes přicházejí do školy děti, které rodina některým základním návykům nenaučila. Učitelky nemají ( a v normálních školách asi ani neměly) prostor k tomu, aby toto děti naučily. Zanedbané děti pak dávají těm ostatním špatný příklad, ne tedy naopak, jak to tvrdí někteří přátelé integrace.Tady dávám jednoznačně zapravdu těm, kteří hájí vyrovnávací třídy, popřípadě zařazování dětí do zvláštních škol.