Homepage

Otevřený dopis majiteli pozemku od Petra Ondrušky.

V Dubnici 23.května 2009 Vážený pane doktore, Nebudu psát o Vaší zahradě a o tom, jak ji vytvořit krásnou, byť je právě toto má profese a v tomto oboru se, myslím, vyznám. Tento kus krajiny je Váš. Vy jste za ni zodpovědný. Budu psát o vztahu ke krajině, kterou, jak jsem se dozvěděl, máme oba nad obyčej rádi. Za tuto krajinu máme zodpovědnost nejen vy a já, ale všichni společně i jednotlivě, žijící zde i jinde, nyní i jindy.

Z lásky se tropí různé věci a často až poté zjistíme, zda to byla láska hluboká, dospělá, nebo jen zamilování, které zatočilo hlavou a emocemi. Před několika dny jsem slyšel zajímavé vyjádření na téma láska. Láska jako služba. Láska jako zodpovědnost. Láska jako otázka, co mohu přinést já, čím mohu přispět do vztahu já. Snad to nyní vypadá, že příliš upřednostňuji morální rovinu, a že s tvorbou krajiny, jejíž součástí jsme,to nemá mnoho společného, ale jedná se o předpoklad zcela zásadní.
Víte, svému klientovi bych nabídl, pokud by se na mne obrátil, aby se nejprve seznámil s příběhem, který se k místu a kraji váže. Podívat se na staré mapy, zjistit co nejvíce nejen o přírodních podmínkách, ale i o konkrétních osudech lidí. Už v této fázi dojde totiž k navázání emočního vztahu k místu a lidem, kteří jej spoluutvářeli. Většinou se najdou jen velmi malé střípky a nezbývá, než se pokusit navázat na paměť místa srdcem a intuicí. Ztišit se, zaposlouchat se, projít si nejen místo, ale i okolí, navázat na nějaké téma, navázat na vše, co je kultivované, nadčasové, co propojuje a dává dnešku kořeny. Z takového příběhu se potom rodí dobré dílo, tvůrce se tvorbou obohacuje a sám je obohacením místa.

Přece jen se vracím ke své profesi. Tvorba zahrady, a v podstatě každá tvorba, je rozhovor. Není to fráze ani obchodní trik ke zvýšení honoráře. Naopak. Je to velmi obtížná forma tvorby. Ale jediná účinná a skutečně obohacující. Každému, kdo se po ní chce vydat, říkám, že je nutné se k ní nejprve připravit. Vyladit sebe a přijmout spoluzodpovědnost za toto partnerství. Já bývám jen průvodcem, má role je, abych kladl otázky, odmítal chytlavé zkratky, pomohl s odkládáním klišé a zpomalil proces myšlení. Pak je větší předpoklad, že se podaří nepodlehnout nátlaku firem, neztratit hlavu z nabízených slev, nenechat si vnutit řešení, které je v konečném důsledku prodražením.
Uznávám, že mnoho takových klientů nemám. Většina k podobnému přístupu nemá čas, trpělivost a ochotu. Považuje tento postup za nemístné zdržování a natahování termínů, vytahování peněz. Taky, přiznejme si to, většina klientů nemá takové zahrady, které by vyvolávaly podobné úvahy a kladly podobné otázky. Nemá ve svém životním stylu prostor pro podobné zpomalení. Spěchá se. Není oč se opřít, tlak okolí i trend doby je užívat, spotřebovávat, být rychlí, abychom se prosadili.
Lidé nemají velkou důvěru k podobnému přístupu, nerozumí mu, klade na ně velké nároky a zdánlivě nesouvisí s tím, čeho chtějí dosáhnout. Ale vrátím se k tématu krajina.
Každý z ní čerpáme. Někdo inspiraci, někdo zdroj obživy, někdo duševní síly, někdo vše dohromady. Vracíme se do ní, vycházíme z ní, na ni se odvoláváme, jí se zaštiťujeme. Pokud nebudeme chtít jen o ní mluvit, je hledání vztahu k ní tématem na celý život. Když se v ní jen pohybujeme a nejsme na ní osobně závislí, zdá se vše jasné. Je v ní krásně, okouzluje, naplňuje klidem. Když na ní osobně závislí jsme, je to těžší, někdy velmi těžké. Ale podle mne asi jediný způsob, jak ji pochopit, jak nezabloudit, jak se jen nezdát. To jsou ty kořeny, které napájejí i tvrdě navracejí k tématům a zodpovědnosti. Účel, smysl, podstata, souvislosti, má dáti ; dal, platit a ručit za vše veškerou svou podstatou, sebeúctou, majetkem, hrdostí i láskou.
Proč otevírám takové archetypy vztahu ke krajině? Protože tato krajina, kterou oba máme rádi, je ještě nabízí, ještě jsou otevřené a přístupné.

Zkuste se jinde v Evropě vracet tak hluboko proti trendům dnešní doby. Najděte mi místa s tak silným příběhem. Místa, která dodnes nezapomněla na lásku těch, kteří je po staletí dotvářeli a kultivovali. Je největším nepochopením a arogancí, kterou zřejmě přiživuje její dnešní nízká cena a pocit, že je opuštěná, když máte pocit, že vlastnit znamená dělat si co chci. Místo, které jste si vybral pro svou konkrétní podobu lásky k této krajině, mělo vše, o čem ve svém dopise píšete jako o cíli své cesty. Mělo vysoký lehký stín starých stromů, rozmanitý bylinný podrost, kamenné studny, tichý meandrující potok, živé okolí a tajemství starého příběhu. Pokud by byly vaše profese i politické zaměření jiné, než je, napsal bych Vám, že jste utratil zbytečně asi dost peněz za něco, co Vám vaši cestu prodloužilo tak, že se cíle asi nedožijete.
Takto Vám mohu než napsat, že této krajině jste neporozuměl.
Pane doktore, jediné, co Vám mohu přát je, abyste se v ní zastavil a zamyslel, jak dosáhnout odpuštění. Pak se Vám vše otevře, přijme Vás a obohatí jako milující žena.
Znám mnoho podobných příběhů návratu k sobě. Jsou to podivuhodné cesty plné zvratů a překvapení. Probíhají v tichosti a jsou ukryty často v největší blízkosti. Tato nádherná krajina je k tomu svou líbezností a mírností, i zdánlivou osamělostí, přímo předurčena. Nespěchejte, nevnucujte, nepodlehněte zdání, že víte.
Tento kraj už není bezbranný ani opuštěný. Podle cen za pozemek to sice nevypadá, podle hustoty osídlení a šířky cest působí jako krajina zapomenutá. Nedejte se mýlit. Žije zde již dostatek lidí, kterým se dostalo milosti milovat a být jí milován. Obnovují aleje, staré kříže, mapují historii, upravují okolí, zpívají, pořádají výstavy, besedují, slaví společně narozeniny, zalévají stromky, urgují kosení kolem cest, opravují rozpadlé kostely, zvou rodáky a ti je rádi chválí. Zeptejte se na ně v Hrozové, Rusíně, ve Slezských Rudolticích, v Osoblaze. Název jejich sdružení je Královský Stolec.
Cítíte tu hrdost a lásku k této krajině?
Podívejte se na jejich pozemky, na jejich zahrady. Posaďte se s nimi, až budou mít slavnost, zeptejte se na jejich názor. Snad jednou pochopíte, co je ve vašem počínání zcela jiné, přestože píšete o tom, že cíl je stejný.
Ze srdce Vám přeji, aby se Váš cíl alespoň přiblížil jejich výsledkům.

P.s.
Je vůbec možné nepřijmout zodpovědnost za to, co tam firma, kterou jste pověřil realizací svých
plánů, provedla?
S úctou Petr Ondruška

Fotografie a jiné (nepolitické) texty Miroslava Macka zveřejňuje www.macekvbotach.cz

DALŠÍ INFORMACE: Nový Les
Zveřejněno 01.06.2009 v 14:50 hodin

Copyright 2000-2019 © ViditelnyMacek.cz